Cesty u fotbalu jsou vlastně dvojí. Jednak je to lidová zábava datovaná už do středověku, kdy se různé vesnice či městské čtvrti utkaly o míč. Hra snad s prapůvodními kořeny kdesi ve starém Římě, či snad dokonce Číně. A pak je tu rovina druhá, daleko noblesnější, kterou reprezentují prestižní britské univerzity, kde soutěží mužstva v pohárech o „kopací míč cvičících“ (jak zněl překlad fotbalu z konce 19. století v českých novinách). Univerzitní prostředí dalo fotbalu pravidla a snažilo se jej povýšit na úroveň hry gentlemanů. Fotbal je ale nezkrotný, své lidové kořeny jen tak nezapře.
Seriál o fotbalu je sice (také) o fotbalu, nicméně v režii dua Birgitte Staemose - Tim Fywell se dostáváme hlouběji „pod kapotu“ britské společnosti sedmdesátých let 19. století. Mimo jiné je to doba vzrůstajícího sebeuvědomování dělnické třídy a počínající komercionalizace sportu (platí o Británii). Na scénu tak přichází i rodinné drama v bohaté rodině Kinnairdů, kdy se krom fotbalu a nesmyslnosti hrát tuto „dirty game“ na „stará“ třicátnická kolena řeší i problematika nastávajících matek, či známá krize důvěry mezi partnery.
Seriál na mě působil moc dobře, byť jako fotbalovému fandovi mi bylo jasné, že ne vše je tak, jak to skutečně bylo. Ano, objevují se zde reálné postavy (hráč Suter - jeden z prvních fotbalových profesionálů, lord Kinnaird, reálné fotbalové kluby - z nichž některé ještě fungují), nicméně pro potřeby scenáristického spádu tu jsou například fotbalové kluby Blackburn Olympics a Blackburn Rovers ztotožněny do jednoho celku. Moc to ale nevadí. Ten pocit, když se hráči rozběhnou po hřišti a vidíte ty - z dnešního hlediska - šílené formace, kde se prakticky nebrání, kde je míč, tam jsou skoro všichni, to je k nezaplacení.
Za mě velmi dobrý seriál z prostředí, kterému se dosud filmové počiny spíše vyhýbaly.
Photo © Netflix / Oliver Upton
