Kamarádová Dana, Látalová Klára, Praško Ján: Panická porucha

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

MUDr. Dana Kamarádová, Ph.D., prof. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. a prof. MUDr. Ján Praško, Csc., auto­ři něko­li­ka odbor­ných pub­li­ka­cí a léka­ři Fakultní nemoc­ni­ce v Olomouci, se ten­to­krát zabý­va­jí jed­nou z nej­čas­těj­ších úzkost­ných poruch.

Přestože je pocit stra­chu důle­ži­tý pro pře­ži­tí jedin­ce a roz­po­zná­ní ohro­že­ní, pokud se obje­vu­je pří­liš čas­to, trvá dlou­ho nebo se pro­je­vu­je v situ­a­cích, v nichž se vět­ši­na z nás nebo­jí, závaž­ným způ­so­bem sni­žu­je kva­li­tu živo­ta posti­že­né­ho.

Není důle­ži­té, jaké máme vzdě­lá­ní, sílu osob­nos­ti nebo inte­li­gen­ci. V prů­mě­ru kaž­dý čtvr­tý člo­věk za život pro­ži­je nejmé­ně jeden panic­ký záchvat.

Ataka se pro­je­vu­je zejmé­na buše­ním srd­ce, duš­nos­tí, závra­tě­mi, boles­tí na hru­di, mra­ven­če­ním v prs­tech, náva­ly hor­kos­ti či chla­du, sil­ným tře­sem, nevol­nos­tí a stra­chem o život. Pacient po tako­vé­to pří­ho­dě obvykle navští­ví prak­tic­ké­ho léka­ře v oba­vě, že váž­ně one­moc­něl. Pokud dok­tor poru­chu správ­ně dia­gnos­ti­ku­je a pošle jej k psy­chi­at­ro­vi, paci­ent se mnoh­dy cítí dotče­ný a domní­vá se, že léka­ři u něj něco zane­dba­li a může chví­li trvat, než se s danou situ­a­cí smí­ří.

Publikace začí­ná his­to­rií dia­gnó­zy a léč­by panic­ké poru­chy, dále se zamě­řu­je na inci­den­ci a pre­va­len­ci, k níž podo­tý­ká, že pro­ži­tí panic­ké ata­ky nezna­me­ná vždy one­moc­ně­ní panic­kou poru­chou. Záchvat v prů­bě­hu živo­ta zaži­je mno­ho lidí, kte­ří netr­pí žád­nou psy­chic­kou poru­chou. Nejčastěji se toto one­moc­ně­ní pro­je­vu­je mezi 15. a 24. rokem živo­ta a dále pak v době od 45 do 54 let. Autoři pozna­me­ná­va­jí, že se náchyl­nost k ata­kám ve vyš­ším věku sni­žu­je a ve stá­ří je poměr­ně vzác­ná. Je rov­něž zají­ma­vé, že se čas­to obje­vu­je u těhot­ných žen. U vojen­ských vete­rá­nů se však vysky­tu­je pou­ze ve 4,7 %, což, dle mého názo­ru, není mno­ho.

Třetí kapi­to­la se zabý­vá dia­gnos­ti­kou a kla­si­fi­ka­cí panic­ké poru­chy a pod­ty­py toho­to one­moc­ně­ní, soma­tic­ký­mi sta­vy spo­je­ný­mi s úzkost­nou sympto­ma­ti­kou, komor­bi­di­tou s těles­ným one­moc­ně­ním a psy­chic­ký­mi one­moc­ně­ní­mi.

V násle­du­jí­cím oddí­lu je pro­stor věno­ván mimo jiné gene­ti­ce panic­ké poru­chy, pani­ko­ge­nům (lát­ky, jejichž podá­ní spouš­tí roz­voj panic­ké ata­ky) či auto­nomní­mu ner­vo­vé­mu sys­té­mu.

Pátá část je zamě­ře­na na psy­cho­so­ci­ál­ní pohle­dy na toto one­moc­ně­ní a mimo jiné se zabý­vá psy­cho­a­na­ly­tic­kým, psy­cho­dy­na­mic­kým, inter­per­so­nál­ním, beha­vi­o­rál­ním, kogni­tiv­ním a kognitivně-behaviorálním pohle­dem.

Šestá je zamě­ře­na na hod­no­ce­ní panic­ké poru­chy. Autoři podo­tý­ka­jí, že je dia­gnos­ti­ka zalo­že­na na kva­lit­ním roz­ho­vo­ru s paci­en­tem. Postižený obvykle nevní­má sou­vis­lost mezi psy­chic­kým a těles­ným sta­vem a zamě­řu­je se pou­ze na fyzic­ké pří­zna­ky. Z toho­to důvo­du je důle­ži­té zavést hovor na paci­en­to­vy emo­ce i myš­len­ky. Za vel­ký pří­nos pova­žu­ji podrob­ný popis dia­gnos­tic­ké­ho roz­ho­vo­ru.

V sed­mé kapi­to­le je popsá­na léč­ba, zákla­dy kli­nic­ké­ho vede­ní paci­en­ta a pod­půr­ná psy­cho­te­ra­pie.

Odborná pub­li­ka­ce se dále zamě­řu­je na far­ma­ko­te­ra­pii a bio­lo­gic­ké meto­dy léč­by. Uvádí, že nasa­ze­ní léků je poměr­ně úspěš­né a od 60. let 20. sto­le­tí bylo vytvo­ře­no mno­ho far­ma­ko­lo­gic­kých pří­stu­pů. Dále jsou zmi­ňo­vá­na anxi­o­ly­ti­ka, napří­klad Alprazolam, Klonazepam, Diazepam, anti­de­pre­si­va tricyk­lic­ká -  Klomipramin, Imipramin a selek­tiv­ní inhi­bi­to­ry zpět­né­ho vychy­tá­vá­ní sero­to­ni­nu – Fluoxetin, Fluvoxamin, Paroxetin, Citalopram, Escitalopram, Sertralin. Jmenuje i jiná anti­de­pre­si­va, např. Venlafaxin, Trazodon, Mirtazapin či Agomelatin. Zajímavá je pod­ka­pi­to­la věno­va­ná léč­bě dětí, gra­vid­ních žen a star­ších paci­en­tů. Pro názor­nost je při­po­jen graf dopo­ru­če­ných postu­pů léč­by.

Psychoterapie panic­ké poru­chy je roze­brá­na v devá­té kapi­to­le. Řada psy­cho­te­ra­pe­u­tic­kých smě­rů se, dle auto­rů, neza­mě­řu­je na dia­gnos­ti­ku, tudíž je jejich účin­nost málo zdo­ku­men­to­vá­na.

Zaujaly mě i jed­not­li­vé pří­kla­dy z pra­xe.

Léčbě může napo­mo­ci rov­něž nácvik zklid­ňu­jí­cí­ho dýchá­ní a rela­xa­ce. Za zmín­ku sto­jí  tech­ni­ky odve­de­ní pozor­nos­ti, jež napo­má­ha­jí pře­ru­še­ní prou­du auto­ma­tic­kých myš­le­nek.

Publikace shr­nu­je poznatky o tom­to one­moc­ně­ní a je vel­mi pří­nos­ná nejen pro odbor­ní­ky, ale i pro všech­ny, kte­ří se s tou­to poru­chou setka­li. Napomůže paci­en­tům i jejich blíz­kým v lep­ším poro­zu­mě­ní této nemo­ci. Jazyk pub­li­ka­ce je nároč­ný a obsa­hu­je mno­ho odbor­ných ter­mí­nů.

Kniha obsa­hu­je mno­ho tabu­lek a gra­fů, kte­ré napo­má­ha­jí snad­něj­ší ori­en­ta­ci v dané pro­ble­ma­ti­ce. Za kaž­dou kapi­to­lou je uve­den obsáh­lý seznam pou­ži­té lite­ra­tu­ry, slo­že­ný zejmé­na z děl zahra­nič­ních auto­rů.

Hodnocení: 90 %

• Autor: Kamarádová Dana, Látalová Klára, Praško Ján
• Formát: stran: 17×24 cm, 320 stran
• Datum vydá­ní: 27.05.2016
• ISBN: 978-80-247-5218-1
• Edice: Psyché
• Kategorie: Psychiatrie

Knihu k recen­zi poskyt­lo nakla­da­tel­ství Grada, kde si ji může­te zakou­pit.