Anora - černá romantická komedie se Zlatou palmou

Photo © Neon

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 2,00 z 5)

Loading...

Spojení slov roman­ti­ka a kome­die ve mně vždy vzbu­zu­je jis­tou nedů­vě­ru. Alespoň co se kine­ma­to­gra­fie týče. Vychován čes­kou fil­mo­vou pro­duk­cí totiž moc dob­ře vím, že díla, kte­rá zde vzni­ka­jí a ška­tul­ku­jí se do těch­to žánrů, vět­ši­nou nedo­pa­da­jí úpl­ně dob­ře. Resp. býva­jí výdě­leč­ná, ale umě­lec­ky nikterak kva­lit­ní. Když jsem tedy zahlé­dl v pro­gra­mu letoš­ní pře­hlíd­ky Tady Vary film Anora, byl jsem tro­chu nejis­tý. Dokud jsem si nepře­če­tl jmé­no reži­sé­ra a zís­ka­ná oce­ně­ní.

Tento film je totiž dílem ame­ric­ké­ho nezá­vis­lé­ho reži­sé­ra Seana Bakera, auto­ra tako­vých kla­sik jako Starlet, Transdarinka nebo The Florida pro­ject. Jeho letoš­ní novin­ka pak byla uve­den na fes­ti­va­lu v Cannes, kde rov­nou zís­ka­la Zlatou pal­mu v hlav­ní sou­tě­ži a o před­sta­vi­tel­ce hlav­ní posta­vy se pak hovo­ří jako o mož­né kan­di­dát­ce na Oscara za hl. žen­skou roli. Film vyprá­ví pří­běh mla­dé taneč­ni­ce (neřekl bych pří­mo pro­sti­tut­ky, nej­přes­ně­ji bych její pro­fe­si ozna­čil ang­lic­kým sex-worker) Anory, kte­rou si jed­nou v jejím klu­bu objed­ná mla­dý a vel­mi boha­tý Rus Ivan. Po něko­li­ka spo­leč­ně strá­ve­ných nocích se oba ale do sebe zami­lu­jí a pod vli­vem Ivanovy nespou­ta­né pova­hy se i vez­mou. Jeho rodi­če jsou ale ruš­tí oli­gar­cho­vé, kte­ří při­lé­ta­jí do Států nezve­de­né­ho syn­ka posta­vit do latě. No a na zby­tek si bude­te muset zajít do kina. 🙂

Upřímně řeče­no, i když jsem věděl o oce­ně­ní z Cannes, neměl jsem pří­liš vel­ká oče­ká­vá­ní. Ovšem to, co jsem viděl, před­či­lo úpl­ně všech­no. Již dlou­ho jsem nevi­děl tako­vý film, u kte­ré­ho by všech­ny slož­ky fun­go­va­ly v tak doko­na­lé sym­bi­óze, a já si záži­tek v kině tolik užil. Pravda, pří­běh sám je tro­chu jed­no­du­chý a mož­ná lehce před­ví­da­tel­ný, nicmé­ně auto­ři jej doká­ží odvy­prá­vět tak pou­ta­vě a hlav­ně zábav­ně, že se ani chvil­ku nenu­dí­te. Střihová sklad­ba má vel­mi dob­ré tem­po, díky kte­ré­mu sním­ku nikdy úpl­ně nepa­dá řetěz a divák je neu­stá­le zahr­no­ván ade­kvát­ním množ­stvím děje. Kamera je nád­her­ně cit­li­vá a vel­mi hez­ky pra­cu­je s pro­stře­dím a posta­va­mi. Co bych potom zvláš­tě vyzdvih­nul je cas­ting. Mikey Madison v hlav­ní roli je oprav­du vel­mi dob­rá a mys­lím, že svým výko­nem i hod­ně napo­má­há tomu, že se divák nemá pro­blém s její posta­vou iden­ti­fi­ko­vat nebo se do ní vcí­tit (nebo ale­spoň já jsem to tak měl). A i ostat­ní her­ci jsou vel­mi dob­ří, což je tím spí­še obdi­vu­hod­né, když se mnoh­dy jed­ná o jejich prv­ní vět­ší fil­mo­vé pří­le­ži­tos­ti. Třešničkou na dor­tu celé­ho fil­mu je pak i fakt, že i když je pří­běh mnoh­dy vel­mi váž­ný a k zamyš­le­ní, auto­rům se do něj poved­lo vměst­nat i humor, kte­rý dob­ře fun­gu­je. Anora je tak vel­mi zábav­ným, řeme­sl­ně kva­lit­ním a divác­ky půso­bi­vým mixem mno­ha žánrů, což z ní dělá vel­mi nad­prů­měr­ný divác­ký záži­tek.

Co říci závě­rem? Až ten film vstou­pí do dis­tri­buce zce­la jis­tě se na něj běž­te podí­vat! Já si ho urči­tě dám zno­vu, pro­to­že pro mě to je jed­no­znač­ně jeden z nej­lep­ších letoš­ních zahra­nič­ních fil­mů a mys­lím že oce­ně­ní z Cannes to jen potvr­zu­je. A více než čemu­ko­liv jiné­mu bych tomu­to fil­mu přál mini­mál­ně tu nomi­na­ci, ne-li pří­mo zisk Oscara.