Jay Kelly - George Clooney a Adam Sandler v novince od tvůrce Manželské historie

Zdroj: Netflix

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Slavný fil­mo­vý herec Jay Kelly (George Clooney) a jeho odda­ný mana­žer Ron (Adam Sandler) se vydá­va­jí na neče­ka­ně sple­ti­tou a hlu­bo­kou ces­tu. Oba jsou nuce­ni kon­fron­to­vat se s roz­hod­nu­tí­mi, kte­rá uči­ni­li, se svý­mi vzta­hy s blíz­ký­mi a s dědic­tvím, kte­ré po sobě zane­cha­jí...

V době psa­ní těch­to řád­ků je už jas­né, že Netflix vyhrál aukč­ní vál­ku o odkou­pe­ní Warner Bros. Discovery. Nic pořád není sto­pro­cent­ně dané a nejen regu­lač­ní úřa­dy můžou způ­so­bit, že jde jen o začá­tek toho­hle holly­wo­od­ské­ho dra­ma­tu, pořád tu ovšem exis­tu­je vel­ká prav­dě­po­dob­nost, že inves­ti­ce stre­a­mo­va­cí­ho gigan­ta za 82,7 mili­ard dola­rů klap­ne. Bude to sku­teč­ně zna­me­nat začá­tek kon­ce (mini­mál­ně staré­ho dob­ré­ho) Hollywoodu?

Zápach depre­se je snad­no obha­ji­tel­ný. Pokud jde totiž Netflix za posled­ní roky nějak defi­no­vat, je to jeho nevy­zpy­ta­tel­nost. Z DVD půj­čov­ny se stal glo­bál­ní stre­a­mo­va­cí a pro­dukč­ní gigant. S nej­no­věj­ší akvi­zi­cí zís­ká nejen roz­sáh­lý kata­log fil­mů a seri­á­lů, ale také obrov­ské pro­dukč­ní kapa­ci­ty, kte­ré mu umož­ní ješ­tě více urych­lit tvor­bu vlast­ní­ho obsa­hu. Trh to nevy­hnu­tel­ně ovliv­ní. A snad­no vyvstá­vá otáz­ka, jak se to pro­je­ví na tvůr­čí svo­bo­dě reži­sé­rů, sce­náris­tů a pro­du­cen­tů. Dojde k pod­po­ře ino­va­ce a ori­gi­nál­ních pro­jek­tů? Nebo dojde spí­še na sáz­ky na bez­peč­né a před­ví­da­tel­né pro­jek­ty? Nutno podotknout, že je to pořád prá­vě Netflix, pro kte­rý spous­ta uzná­va­ných tvůr­ců točí své ori­gi­nál­ní pro­jek­ty, pro­to­že jim Netflix umož­nil svo­bo­du, o kte­ré si jin­de moh­li zdát.

Důkazem může být Noah Baumbach. Jeho fil­my nut­ně nemu­sí být na Netflixu nej­sle­do­va­něj­ší (jeho posled­ní film Bílý šum na Netflixu vylo­že­ně pro­pa­dl), jeho Manželská his­to­rie si ovšem došla pro šest nomi­na­cí na Oscara a Laura Dern dokon­ce pro­mě­ni­la nomi­na­ci v kate­go­rii Nejlepší hereč­ka ve ved­lej­ší roli. Baumbach tak nut­ně není tvůr­cem, kte­ré­ho si Netflix vydr­žu­je, pro­to­že by jim měl pra­vi­del­ně dodá­vat obří divác­ké hity, kte­ré str­čí do kapsy všech­ny ty Hry na oli­heň, Stranger Things či Wednesday. Netflixu sta­čí, že Baumbachovy pro­jek­ty čas­to pre­di­ku­jí jakési ambi­ce bojo­vat o pres­tiž­ní fil­mo­vá oce­ně­ní. V jeho nej­no­věj­ším fil­mu Jay Kelly si titul­ní roli zahrál George Clooney, jeho věr­né­ho mana­že­ra Rona poté ztvár­nil Adam Sandler, kte­ré­ho Netflix již něko­lik měsí­ců pro­pa­gu­je, aby se mohl Sandler defi­ni­tiv­ně dočkat své prv­ní osca­ro­vé nomi­na­ce. A i když se to tak na prv­ní pohled nemu­sí zdát, Jay Kelly má jis­tá pojít­ka s dost mož­ná nej­vět­ší udá­los­tí v Hollywoodu během celé­ho letoš­ní­ho roku. A na Netflix tak při­chá­zí v dost prav­dě­po­dob­ně nej­lep­ší čas.

Odchod z vel­ké­ho pro­jek­tu, hle­dá­ní osob­ní­ho pro­sto­ru, kon­flikt mezi kari­é­rou a rodin­ným živo­tem, stej­ně jako pub­li­ci­ta a obchod­ní roz­hod­nu­tí – Baumbach (kte­rý napsal scé­nář spo­lu s hereč­kou Emily Mortimer) prav­dě­po­dob­ně není pro­rok a mož­ná to až pří­liš zavá­ní sna­hou hle­dat v pro­jek­tu něco, co jeho sou­čás­tí ve sku­teč­nos­ti vůbec není. Jay Kelly je ovšem pře­de­vším fil­mem o pro­fes­ních a osob­ních kri­zích, kte­ré se občas mohou nevy­hnu­tel­ně pro­tnout. A když se tak Jay Kelly pro něco roz­hod­ne v jed­né rovi­ně, nevy­hnu­tel­ně to ovliv­ní i tu dru­hou. Sláva a pra­cov­ní úspěch je s osob­ním živo­tem nevy­hnu­tel­ně pro­tnut. Jay se tak během fil­mu sna­ží zjis­tit, co je mimo jeho pro­fes­ní kari­é­ru zač. Film tak vypo­ví­dá o tom, jak jsou někdy sebe­ú­spěš­něj­ší uměl­ci občas vlast­ně straš­ně smut­né oso­by, kte­ré for­mo­va­la smut­ná život­ní roz­hod­nu­tí. Nejdůležitější je, že Baumbach opět umí tnout do živé­ho. A nebu­de tak těž­ké se divit tomu, že si svo­je divá­ky najde podob­ně jako prá­vě Manželská his­to­rie.

Hraje George Clooney tak tro­chu sám sebe? V pod­sta­tě ano. Jay Kelly má cha­risma a film ho vykres­lu­je jako oblí­be­né­ho her­ce. Zároveň je to ovšem herec, kte­rý má za sebou něko­lik býva­lých man­že­lek a prak­tic­ky jedi­ným pří­te­lem, kte­ré­ho má, je prá­vě jeho mana­žer Ron Sukenick. Minimálně tedy Ron urči­tě Jaye Kellyho bere jako více než jen kli­en­ta a vidí v jejich pra­cov­ním vzta­hu jakousi při­da­nou hod­no­tu. To nicmé­ně nezna­me­ná, že to Jay vidí stej­ně. Celkově se vlast­ně uka­zu­je, že pod tvá­ří doko­na­lé­ho her­ce Jay zase tak moc doko­na­lý není a je to jen fasáda, kte­rou film v prů­bě­hu nabou­rá­vá. Problém nicmé­ně není v tom, že by byl Jay Kelly faleš­ný a zlý člo­věk. Problém není v tom, že by jeho duše byla zka­že­ná. Je spí­še... nija­ká. A titul­ní hrdi­na vlast­ně reflek­tu­je osob­nost, kte­rá se tak moc sna­ži­la budo­vat svou pro­fes­ní kari­é­ru... aby toho mimo ni zase tolik neměl.

Většinu času je to melod­ra­ma, jehož obsah je díky tomu nevy­hnu­tel­ně sen­ti­men­tál­ní. Občas se do toho sice při­ple­te humor a momen­ty, co zavá­ní sati­rou, tako­vých momen­tů je ovšem ve výsled­ku po čer­tech málo. Prim tu tak sku­teč­ně hra­je jaká­si kri­ze iden­ti­ty, při kte­ré ústřed­ní herec zjiš­ťu­je, že ho sice všich­ni zna­jí... ale on sám sebe ne. S Ronem se tak zamýš­lí nad život­ní­mi vol­ba­mi, vzta­hy a odka­zem. Kromě Clooneyho a Sandlera se při­tom v nabi­tém obsa­ze­ní obje­vu­je spous­ta dal­ších výteč­ných her­ců ve vět­ších či men­ších rolích. A i když může jeho sto­páž ve výši dvou hodin a čtvrt někdy půso­bit nafouk­nu­tě, Baumbachova novin­ka nikdy nepře­sta­ne bavit, pře­de­vším skr­ze to, jak ke kri­zi uměl­ce při­stu­pu­je rela­tiv­ně svě­že.

Clooney by se vlast­ně ani nemu­sel sna­žit, aby doká­zal půso­bit jako pře­svěd­či­vá fil­mo­vá hvězda (lec­ko­ho jis­tě pošimrá už jeho pra­vi­del­ná účast v rekla­mách na Nespresso), jeho výkon v Jay Kellym ovšem bude pat­řit mezi ty nej­vý­raz­něj­ší v jeho kari­é­ře. A to nejen díky fak­tu, že film uží­vá archiv­ní zábě­ry jeho sku­teč­ných fil­mů (teo­re­tic­ky v tom fil­mu Jay Kelly tak tro­chu hra­je George Clooneyho). Kdyby Clooney teo­re­tic­ky ozná­mil svůj herec­ký důvod, Jay Kelly by pro něj vlast­ně mohl být smy­sl­ná teč­ka za jeho herec­kou kari­é­rou. Z fil­mu trčí jeho herec­ká pře­svěd­či­vost, schop­nost pro­je­vit šká­lu růz­ných emo­cí a vyjá­d­ře­ní vnitř­ní­ho kon­flik­tu skr­ze for­mu Show, don’t tell (Ukaž, nemluv). Výtečný je ovšem pře­de­vším Adam Sandler. Jeho Ron je tak zapá­le­ný a odda­ný své prá­ci a kli­en­to­vi, že jeho vlast­ní život a iden­ti­ta jsou prak­tic­ky spo­je­ny s úspě­chy a pro­blémy Jaye Kellyho. Adam Sandler seri­óz­něj­ších sil­ných výko­nů podal už více­ro, pokud mu ovšem po vzo­ru Opilí lás­kou či Drahokamu i v tomhle pří­pa­dě nomi­na­ce na Oscara ute­če, chy­ba už defi­ni­tiv­ně nebu­de na stra­ně samot­né­ho Sandlera. Nedoceněná, poté ve stí­nu Clooneyho a Sandlera, může být mini­mál­ně Dern. Té po Manželské his­to­rii nadě­lil Baumbach výraz­nou roli tis­ko­vé mluv­čí Liz, kte­rá to s osob­nos­tí jako je prá­vě Kelly také nemá úpl­ně leh­ké. A navíc mu hod­ně obě­to­va­la.

Film tak za pocho­du dekon­stru­u­je slá­vu fil­mo­vé hvězdy, sto­jí poté nejen na sil­ných dia­lo­zích, ale pře­de­vším na her­cích, kte­ří jim dodá­va­jí výteč­nou ener­gii. Občas se mož­ná pro­je­ví, že je Jay Kelly až pří­liš sym­pa­tic­ká posta­va, aby se jí Baumbach poku­sil nějak pře­svěd­či­vě potem­nit (nevy­ře­še­né spo­ry se spo­lubyd­lí­cím z herec­ké ško­ly či pochyb­né otcov­ství) a vlast­ně by nara­tiv dával vět­ší smy­sl v pří­pa­dě, kdy­by měl Jay Kelly blí­že tře­ba k bouř­li­vé­mu Jacku Nicholsonovi. Nebo k Marlonu Brandovi, Seanu Pennovi, Charlie Sheenovi, Melu Gibsonovi... než­li k něko­mu, kdo až pří­liš evo­ku­je reál­né­ho George Clooneyho. Neznamená to, že by film nebyl zábav­ný a zají­ma­vý. Chvílemi to ovšem půso­bí, že se Baumbach nechá­vá až pří­liš svá­dět melan­cho­lic­kým poten­ci­á­lem (lin­ka s Kellym Sr. v podá­ní Stacyho Keache vlast­ně nikam neve­de, Patrick Wilson zde hra­je Bena Alcocka, her­ce, kte­rý je ve fil­mu pro­to, aby byl pří­liš doslov­ným opa­kem titul­ní­ho hrdi­ny) a sna­ží se za kaž­dou cenu vysvět­lit, že si hlav­ní hrdi­na ple­te pro­fe­si­o­nál­ní závaz­ky a odda­nost svých zaměst­nan­ců s oprav­do­vý­mi vzta­hy a lás­kou. Na doslov­nos­ti nicmé­ně moc nezá­le­ží, pro­to­že svůj účel film Jay Kelly plní – i přes men­ší sla­bi­ny v pří­bě­hu a melod­ra­ma­tic­ké momen­ty čas­to půso­bí­cí na sílu je Jay Kelly film, kte­rý pře­svěd­či­vě odha­lu­je křeh­kost lid­ské iden­ti­ty za leskem holly­wo­od­ské slá­vy.

Jay Kelly pře­svěd­či­vě uka­zu­je křeh­kost lid­ské iden­ti­ty za leskem holly­wo­od­ské slá­vy. George Clooney jako titul­ní hrdi­na září svým při­ro­ze­ným cha­risma­tem a schop­nos­tí snad­no vyjá­d­řit vnitř­ní kon­flikt, Adam Sandler poté dodá­vá jeho mana­že­ro­vi Ronovi hlu­bo­kou lid­skost a emo­ci­o­nál­ní sílu. Film odha­lu­je, že i ti nej­ú­spěš­něj­ší uměl­ci mohou být v sou­kro­mí ztra­ce­ní a osa­mě­lí, a že hra­ni­ce mezi pro­fe­si­o­nál­ní loa­ja­li­tou a oprav­do­vý­mi vzta­hy je čas­to ten­čí, než se může zdát. Baumbachův film tak sto­jí na sil­ných herec­kých výko­nech, pro­myš­le­ných dia­lo­zích a cit­li­vém pohle­du na osob­ní a pro­fes­ní kri­ze, čímž potvr­zu­je, že jeho tvor­ba i nadá­le umí tknout do živé­ho. Někdy o to při­tom usi­lu­je až pří­liš, její kva­li­ty to přes­to nesha­zu­je...

Verdikt: 70 %