Zlatá kniha pohádek – náš národní poklad

Hodnocení článku

(3 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Opět jsem sáh­la po národ­ním kle­no­tu, kte­rým zce­la jis­tě je Zlatá kni­ha pohá­dek. Tato roz­sáh­lá sbír­ka, vyda­ná roku 1972, obsa­hu­je sou­bor krás­ných a nad­to moud­rých lido­vých pří­bě­hů. Mnohé z nich pochá­ze­jí z pra­cí Boženy Němcové, kte­rá se věno­va­la sbí­rá­ní a lite­rár­ní­mu zpra­co­vá­ní pohá­dek, ale neby­la folklo­rist­kou v moder­ním vědec­kém smys­lu, tak jako brat­ři Grimmové v Německu, kte­ří měli k pohád­kám vědec­ký pří­stup (pohád­ky zapi­so­va­li a ucho­vá­va­li jejich původ­ní podo­bu). Některé z těch­to pohá­dek jsou zná­mé díky fil­mo­vé­mu zpra­co­vá­ní, např. O sta­teč­ném ková­ři nebo Byl jed­nou jeden král, jiné jsou méně zná­mé, ale všech­ny mají své kouz­lo. Když tuto kni­hu ote­vřu a začtu se do ní, vra­ce­jí se mi vzpo­mín­ky na chví­le strá­ve­né s pohád­ka­mi v dět­ství. Mezi mé nej­ob­lí­be­něj­ší pří­běhy, kte­ré neztra­tí nikdy své kouz­lo, pat­ří Neohrožený Mikeš a Sůl nad zla­to. Toto boha­tě ilu­stro­va­né vydá­ní má pev­nou vazbu a svou kva­li­tou pat­ří mezi oprav­do­vé pokla­dy čes­ké pohád­ko­vé lite­ra­tu­ry.

Co pra­ví ano­ta­ce:

„Výbor z Národních bácho­rek a pověs­tí a ze Slovenských pohá­dek a pověs­tí při­ná­ší ved­le zná­mých pohá­dek čes­kých i méně zná­mé pohád­ky slo­ven­ské, jež jsou pře­lo­že­ny do češ­ti­ny a při­způ­so­be­ny vyja­d­řo­vá­ní autor­či­nu – O kocou­ru, kohou­tu a kose, Valibuk, Růžové pou­pě, Chytrá horá­ky­ně, O ptá­ku Ohniváku a moř­ské pan­ně, Sůl nad zla­to, Kinkaš Martinko, Moudrý zlat­ník, Král času, O Turkovi a krás­né Katarině, O třech zakle­tých kní­ža­tech, Spravedlivý Bohumil, Jak se učil Honzík latin­sky, Neohrožený Mikeš, Pánbůh dej štěs­tí, láveč­ko, Potrestaná pýcha, Ztracený chla­pec, O chyt­ré prin­cezně, Sedmero krkav­ců, Zlatý vrch.“

Závěr:

Závěrem bych shr­nu­la, že tuto kni­hu jsem čet­la již mno­ho­krát a vždy ji ráda zase zno­vu ote­vřu. Kniha je psá­na dnes již archaic­kým jazy­kem, kte­rý odpo­ví­dá době její­ho vzni­ku. Přesto se mi kni­ha čet­la lehce a archaismy obo­ha­ti­ly mou slov­ní záso­bu. Doporučila bych ji těm, kte­ří milu­jí pohád­ky, pří­běhy a mýty.

Něco krát­ce k autor­ce:

Božena Němcová (1820–1862) byla význam­ná čes­ká spi­so­va­tel­ka, sbě­ra­tel­ka lido­vé slo­ves­nos­ti a jed­na z nej­vý­znam­něj­ších postav čes­ké­ho národ­ní­ho obro­ze­ní. Narodila se jako Barbora Panklová v rodi­ně pan­ské­ho kočí­ho a její původ je dodnes před­mě­tem spe­ku­la­cí. Vzdělání zís­ka­la pou­ze základ­ní, ale díky své inte­li­gen­ci a zájmu o lite­ra­tu­ru se sama vzdě­lá­va­la. V 17 letech byla pro­vdá­na za úřed­ní­ka Josefa Němce, jehož poli­tic­ké názo­ry ved­ly k čas­té­mu pře­klá­dá­ní rodi­ny po Čechách a Moravě. Manželství bylo nešťast­né, ale Němec ji pod­po­ro­val v lite­rár­ní čin­nos­ti. Božena Němcová se věno­va­la sbí­rá­ní a úpra­vě lido­vých pohá­dek, ale nej­ví­ce ji pro­sla­vil román Babička (1855), inspi­ro­va­ný jejím dět­stvím. Vedle pohá­dek a poví­dek psa­la i vlas­te­nec­ké člán­ky a ces­to­pi­sy. Její život byl pozna­me­nán chu­do­bou a nemo­ce­mi, zemře­la v bídě v pou­hých 41 letech. Přesto její dílo ovliv­ni­lo celou gene­ra­ci čes­kých spi­so­va­te­lů a dodnes pat­ří k zákla­dům čes­ké lite­ra­tu­ry.