Při seznámení s vaší filmovou manželkou ve snímku Zoufalé ženy dělají zoufalé věci figuruje vlak a krev. Měl jste z natáčení této scény obavy?
Ani ne, naopak. Těšil jsem se, jak se to celé vymyslí. Baví mě občas si zahrát na kaskadéra. Ale v tomto případě to nebylo nijak extrémní. „Vláček“ jel asi desetikilometrovou rychlostí, byl plný dětí. Navíc to bylo bezpečně vzdálenostně pohlídané. Šlo vlastně jen o vychytání úhlu pohledu kamery. Myslím, že to vyšlo víc než dobře. A hlavně vtipně, z toho mám asi největší radost.
Jako Ondra nosíte oblek, kravatu a pečlivě učesané vlasy s pěšinkou, což je naprostý opak toho, než v čem vás běžně vídáme. Bylo pro vás velké překvapení, když jste se poprvé podíval do zrcadla?
To rozhodně ano. Nejsem zvyklý si gelovat vlasy či si je jinak upravovat. A netušil jsem, jak moc to změní člověka. Dost mi to pomohlo k dokreslení charakteru Ondry. Byl to nápad Filipa Renče, na place pořád říkal, to je málo. Víc ho ulízejte… Podle mě moje hlava nikdy nevážila víc, ale i díky tomu vznikla zajímavá postava.
Z televizních obrazovek a plátna vás známe především jako milého a vtipného nešiku a trochu smolaře. Nabídne Ondra divákům něco podobného, nebo vás poznáme z jiné stránky?
Ondra rozhodně není v ničem podobný mým předchozím rolím. Je cílevědomý, egoistický a narcistický. Myslím, že o ženách nemá moc valné mínění. Vtipné a smolné situace se mu stávají podle mě jen díky nešikovným a smolným ženám. V partnerském vztahu je spíš obchodník, než aby to nějak prožíval. Zkrátka, je to úplně jiný typ rolí, do kterých mě lidé obsazují. A musím přiznat, že to byla výzva, ale zároveň i příjemná změna.
