A je to tady! – Cocorico

Photo © SND

Francouzská kome­die A je to tady! – Cocorico roze­hrá­vá rodin­ný spor, v němž se z oby­čej­né­ho tes­tu DNA sta­ne výbuš­ná zkouš­ka iden­ti­ty i spo­le­čen­ské pýchy. Christian Clavier a Didier Bourdon mu dodá­va­jí osvěd­če­nou kome­di­ál­ní ener­gii a s chu­tí se přou o to, kdo má prá­vo být na svůj původ nej­víc hrdý. Film sází na slov­ní pře­střel­ky, národ­ní ste­re­o­ty­py a postup­ně stá­le absurd­něj­ší odha­le­ní. Jeho tem­po není vždy stej­ně sviž­né, ale slun­ná atmo­sfé­ra fran­couz­ské­ho ven­ko­va a něko­lik oprav­du tref­ných momen­tů drží kome­dii nad vodou. Výsledkem je nená­roč­ná, mís­ty vel­mi zábav­ná podí­va­ná, kte­rá si umí uta­ho­vat z rodin­ných i národ­ních mýtů.

Úvodní část se opí­rá hlav­ně o kon­ver­za­ci a o střet dvou rodin, kte­ré mají o sobě navzá­jem jas­no ješ­tě dřív, než se sta­čí pořád­ně poznat. Françoisovi rodi­če půso­bí civil­ně­ji, zatím­co Frédéricova šlech­tic­ká sebe­jis­to­ta je při­pra­ve­ná k roze­brá­ní na jed­not­li­vé sou­část­ky. Clavier umí z pový­še­nos­ti vytě­žit přes­nou komic­kou pózu, aniž by posta­vu pro­mě­nil v pou­hou kari­ka­tu­ru. Bourdon mu dob­ře sekun­du­je a jejich vzá­jem­ná che­mie pomá­há udr­žet i scé­ny, v nichž se děj na chví­li zasta­ví. Jakmile začnou při­chá­zet výsled­ky tes­tů, klid­ná rodin­ná deba­ta se pro­mě­ní v řetě­zec stá­le divo­čej­ších reak­cí.

Scénář sta­ví na jed­no­du­chém, ale vděč­ném nápa­du: co když se člo­vě­ku jeho peč­li­vě budo­va­ná před­sta­va o vlast­ní rodi­ně roz­pad­ne kvů­li něko­li­ka pro­cen­tům DNA? Nejlépe fun­gu­je teh­dy, když si z národ­ní hrdos­ti a před­sud­ků dělá legra­ci s leh­kos­tí a přes­nou poin­tou. Některé vtíp­ky jsou ovšem před­ví­da­tel­né a film občas pří­liš dlou­ho roz­ví­jí gag, kte­rý už svůj úči­nek jed­nou měl. Zatímco prv­ní polo­vi­na při­po­mí­ná uhla­ze­nou kon­ver­zač­ní kome­dii, poz­dě­ji se vyprá­vě­ní roz­běh­ne do výraz­ně bláz­ni­věj­ších situ­a­cí. Tento obrat při­ná­ší něko­lik pove­de­ných výbuchů humo­ru, ale záro­veň odha­lu­je, že původ­ní nápad nemá vždy dost síly na rov­no­měr­ně sviž­ný celo­ve­čer­ní pří­běh.

Režie drží jed­not­li­vé rodin­né stře­ty v pře­hled­ném ryt­mu a spo­lé­há spíš na her­ce a dia­lo­gy než na oká­za­lé gagy. Prostředí fran­couz­ské­ho síd­la a okol­ních vinic fil­mu dodá­vá pří­jem­nou, téměř dovo­len­ko­vou nála­du, kte­rá kon­tras­tu­je s roz­bou­ře­ný­mi deba­ta­mi u sto­lu. Kamera zachy­cu­je kra­ji­nu i inte­ri­é­ry čis­tě a bez zby­teč­ných efek­tů; obraz tak pod­po­ru­je dojem poho­do­vé kome­die, kte­rá se ode­hrá­vá ve svě­tě dob­ré­ho vína a rodin­ných tajem­ství. Hudba nená­pad­ně dopro­vá­zí dění a nepře­bí­jí slov­ní humor, jenž je hlav­ním zdro­jem komic­ké­ho účin­ku. Celková atmo­sfé­ra zůstá­vá leh­ká a pří­stup­ná, i když někte­ré kul­tur­ní naráž­ky nej­spíš víc potě­ší divá­ky obe­zná­me­né s fran­couz­ským humo­rem.

A je to tady! – Cocorico není kome­di­ál­ní tre­fa do čer­né­ho v kaž­dé minu­tě, ale jako nená­roč­ná spo­le­čen­ská podí­va­ná má své kouz­lo. Diváky, kte­ří mají rádi Christiana Claviera, slov­ní sou­bo­je a humor zalo­že­ný na pře­há­ně­ní národ­ní hrdos­ti, prav­dě­po­dob­ně poba­ví nej­víc. Milovníci akce tu mno­ho nena­jdou a roman­tic­ká lin­ka zůstá­vá spíš rám­cem pro rodin­né haš­te­ře­ní. Rodinným divá­kům může film nabíd­nout pří­jem­ný večer, jehož humor však oce­ní spí­še dospě­lí. Pokud hle­dá­te leh­kou kome­dii s ven­kov­skou atmo­sfé­rou a něko­li­ka výraz­ný­mi gagy, jde o sym­pa­tic­kou vol­bu, jen neče­kej­te nepře­tr­ži­tou smršť vti­pů.