Hank Thompson (Austin Butler) byl středoškolský baseballový fenomén, který už nemůže hrát, ale všechno ostatní mu jde dobře. Má skvělou dívku Yvonne (Zoë Kravitz), obsluhuje bar v newyorské putyce a jeho oblíbený tým se snaží získat titul. Když ho jeho punkrockový soused Russ (Matt Smith) požádá, aby se na pár dní postaral o jeho kočku, ocitne se Hank náhle uprostřed pestré party hrozivých gangsterů. Všichni ho chtějí dostat; problém je, že netuší proč. Zatímco se Hank pokouší uniknout z jejich stále pevnějšího sevření, musí využít veškeré svého šikovnosti, aby zůstal naživu dost dlouho na to, aby to zjistil...
Darren Aronofsky je často označován za jednoho z nejvýraznějších filmařů přelomu 20. a 21. století, ke statusu uznávaného filmaře ho dostala realizace filmů jako Requiem za sen či Černá labuť. Aronofsky se poté jeví jako tvůrce, který se vždy snaží natočit tak trochu jiný film, je to rozpoznatelné formálními odlišnostmi i žánrovou pestrostí. Mezi styčné plochy Aronofskyho filmů přesto patří fyzická i psychická destrukce hlavních postav i patrné spirituální motivy.
Aronofsky je navíc tvůrce, který Natalii Portman (zmiňovaná Černá labuť) i Brendanu Fraserovi (Velryba) dopomohl k získání Oscara, s Aronofskym proto i do budoucna nejspíše budou ochotní spolupracovat uznávaní herci. V případě Aronofskyho 9. celovečerního filmu se tentokrát v hlavní roli objevuje Austin Butler, jedná se poté o film Caught Stealing, který je v české distribuci znám pod názvem Život v hajzlu. Knižní předloha z roku 2005 je startem celé knižní trilogie s postavou Henryho „Hanka´´ Thompsona v hlavní roli, u studia Sony tak teoreticky může čerstvě začít zcela nová franšíza. Jak se nicméně povedla adaptace, ke které napsal adaptovaný scénář Charlie Huston, autor předlohy?
Teoreticky by se vlastně mohlo jednat o film, který se vydá ve stopách předchozí Aronofskyho tvorby velmi výrazně. Hlavní hrdina je bývalý baseballový zázrak, kterému nadějnou kariéru ukončilo zranění + tragédie + slabost pro alkohol, to samotné může evokovat Aronofskyho filmy jako Requiem za sen, Wrestler či Velryba, další příběh krapet odlišné formy duševní očisty. Té se Henry Thompson v podání Austina Butlera během svého dobrodružství nejspíše přeci jen dostane, v kontextu své kariéry ovšem Aronofsky natočil jeden ze svých nejspecifičtějších filmů. A popravdě takový ten film, kterému se chvílemi těžce věří, že je pod ním podepsán právě on.
Kriminální thriller zasazen do roku 1998 poměrně snadno evokuje gangsterky Guye Ritchieho, především i poměrně výraznou stylizací nejedné vedlejší postavy, stejně tak může evokovat rozvernost filmů Edgara Wrighta. Henry Thompson se pouhým přislíbením pohlídání jedné kočky dostane do světa, ve kterém se nahánějí ruští i hebrejští gangsteři, v průběhu se poté Život v hajzlu profiluje jako film, který se občas bere tak trochu s nadhledem, chvílemi naopak zase přesvědčivě vážně. A celé to ve finále je taková víceméně 107 minut dlouhá naháněčka po ulicích New Yorku, ve kterém může docházet k absurdním zvratům, nečekanému vývoji události, nakonec i přeci jen nějaké formy osobní očisty hlavního hrdiny. A naštěstí i výskytu mnoha zábavných vedlejších postav, kdy si minimálně dvojice Hebrejců v podání Lieva Schreibera a Vincenta D’Onofria hned říká o spin-off.
Po celou dobu film skutečně evokuje mix rozverné gangsterky s krapet serióznějším kriminálním thrillerem, když už poté nějaká postava působí krapet karikaturním způsobem, dá se věřit tomu, že je to karikaturizace záměrná (především pokaždé, kdy se na plátně objeví Matt Smith jako britský pankáč Russ). Je to v podstatě příběh o jedinci, který je konfrontován s nejrůznějšími kriminálními živly, snaží se poté především přežít/utéct/možná se tak trochu pomstít. Butler má jasné charizma, kterým dokáže svou postavu nějak vykreslit, jeho Hank Thompson je v zásadě dobrák, byť tedy v životě nadělal pár přešlapů, kterých sám velmi lituje. A pak se setkává s těmi zmíněnými gangstery, z pejskaře se stává kočkařem, stává se člověkem, který je ochotný zajít skutečně daleko. A přitom si pořád tak nějak ponechává svou slabost pro baseball. Právě láska k baseballu i slabost pro alkohol jsou ve finále v příběhu tak trochu vedlejší, svou úlohu v něm ovšem mají.
Zmiňované Requiem za sen natočil na začátku století Aronofsky poměrně klipovitým způsobem, k energii gangsterek třeba zmiňovaného Guye Ritchieho má ovšem ve výsledku Život v hajzlu především stylovou dobovou hudební dramaturgií. Jinak má Život v hajzlu překvapivě docela blíže k ranným gangsterkám Martina Scorseseho (Špinavé ulice, Taxikář...) či filmům Sidneyho Lumeta (Psí odpoledne, Serpico...). Aronofskyho dvorní kameraman Matthew Libatique dokáže skutečně New Yorku dodat jaksi temnou atmosféru, byť v něm třeba nyní hraje rozverný soundtrack a Matt Smith opět dokazuje, že si dokáže užít sebepochybnější roli se sebepochybnějším pojetím. Především se navíc z Hanka nestane mstitel, ale prostě jen člověk, který se jaksi snaží přežít a když už dojde na násilí, je sám překvapen, že je ho v rámci sebeobrany schopen. A především se poměrně šikovně pracuje s tím, že si Hank dokáže baseball zahrát alespoň v rámci zápletky tohoto filmu. Akorát je mu hřištěm celý New York a hrozba může přijít prakticky odkudkoliv.
Aronofsky tak v podstatě potvrzuje, že vždycky sice natočí tak trochu jiný film, zárodek ovšem zůstává víceméně stejný. I tohle je příběh o hlavním hrdinovi, jeho démonech a nástrahách v rámci jejich konfrontování, i díky těmto dodatečným vrstvám vlastně nevadí, že tu jinak Aronofsky natočil poměrně snadno zaměnitelný kriminální thriller, který se vyvíjí nejspíše zhruba tím směrem, který se dá očekávat. Jako zřejmou výhodu jde nicméně vnímat účast Charlieho Hustona, protože filmová adaptace jeho knihy nepůsobí jako chaos, který musí lépe a konzistentněji fungovat na stránkách knih. Huston přeci jen nejspíše jako autor dokáže usoudit, co je v rámci adaptace nejlepší, byť je pravděpodobné, že s tvůrcem jako Aronofsky přeci jen muselo dojít k nějakým dramaturgickým kompromisům. Pokud nicméně účel tkvěl mimo jiné v tom, aby se dokázal Hank Thompson vykreslit jako sympatický charakter, který se v podání Austina Butlera má stát tváří nové filmové franšízy, svůj účel splňuje. Především i proto, že dle synopsí ke knihám Six Bad Things (2. kniha) a A Dangerous Man (3. kniha) může k zajímavějším věcem teprve dojít.
Je vlastně potěšující, že Aronofsky není tvůrcem, který by od Requiemu za sen sázel na jednu kartu, byť se jeho experimenty jako Fontána, Noe či matka! dočkávají i po letech rozporuplného přijetí. Život v hajzlu je do jisté míry velkou sázkou na jistotu, byť se Aronofsky pohybuje ve vodách žánru, se kterým dosud nepracoval. Je to vlastně důstojná ukázka toho, jak by měl renomovaný tvůrce točit studiové filmy. V takovém tom případě, kdy se koza nažere a vlk zůstane celý. Vrchol Aronofskyho tvorby se nekoná, důstojně realizovaná kriminálka ovšem ano. Austin Butler působí jako přesvědčivý tahoun, Aronofskyho rukopis je přeci jen poznat, celé je to poté jedná zábavná - byť černohumorná - jednohubka, která může kromě Butlera těžit i z velmi zábavných vedlejších charakterů a nádechu gangsterek, kterých se dnes točí po čertech málo.
Život v hajzlu potvrzuje, že Darren Aronofsky i nadále zůstává tvůrcem, který dokáže natočit něco „jiného“, přesto s jasně rozpoznatelným rukopisem. Film sice nenabízí vrchol jeho kariéry, ale představuje dobře zvládnutou kombinaci kriminálního thrilleru a lehce černohumorné gangsterky. Austin Butler se projevuje jako přesvědčivý tahoun, vedlejší postavy jsou zábavné (duo Hebrejců nutně potřebuje spin-off!), Charlie Huston poté působí jako scenárista, který svou vlastní předlohu zvládl funkčně přenést do podoby adaptovaného scénáře. Aronofsky tak dokazuje, že je schopný dodat film, který baví, má styl a zároveň otevírá prostor pro potenciální filmovou franšízu. Nejedná se ani zdaleka o vrchol jeho tvorby, ke spokojenosti ovšem jeho 9. celovečerní film stačí...
