Hodnocení článku
(3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Československé drama s názvem Sbormistr režiséra a scénáristy Ondřeje Provazníka z roku 2025 je volně inspirováno skutečnou kauzou. Snímek měl premiéru v Hlavní soutěži MFF a do českých kin vstoupil 10. července 2025.
Co praví anotace:
„Svět dospívajících zpěvaček, prestižní koncerty a turné po vysněné Americe, to je proslulý dívčí sbor, do nějž se na začátku 90. let touží dostat i třináctiletá Karolína (Kateřina Falbrová). Během přelomové sezóny se musí vyrovnat s nadanými konkurentkami včetně své starší sestry Lucie (Maya Kintera) a získat si respekt obdivovaného sbormistra (Juraj Loj). Křehké našlapování okolo tvůrčího vztahu s autoritou, jejíž metody není Karolína schopna dohlédnout, se může ale snadno vymknout.“
O čem snímek vypráví?
Režisér a scenárista Ondřej Provazník se údajně – podle dostupných zdrojů – volně inspiroval zejména kauzou sexuálního zneužívání dětí, která vyplula na povrch v souvislosti s pěveckým sborem Bambini di Praga. V rozhovorech a mediálních textech je veřejně uváděno tvrzení, že tvůrce se hlouběji o konkrétní kauzu nezajímal, protože nechtěl přímo rekonstruovat konkrétní případ, nýbrž chtěl vytvořit vlastní, originální příběh – ačkoliv je zmiňována věrná podoba postavy sbormistra Máchy s osobou Bohumila Kulínského. Nicméně uvedení snímku bylo přesto veřejností přijato se smíšenými pocity a reakcemi, zejména z etických důvodů a rovněž s ohledem na ochranu obětí, které by se v dramatickém zpracování mohly poznat. Výsledkem je, že kolem snímku panují kontroverze zejména z důvodu možné retraumatizace. Na druhou stranu lze uznat, že podobné snímky mohou plnit i funkci určité formy primární prevence – nejen před samotným zneužíváním, ale rovněž proti podlehnutí kouzlu autoritativní osobnosti a také proti lhostejnosti či pasivnímu přihlížení okolí.
Snímek tématizuje mechanismy moci predátora a introjekci této moci oběťmi. Komorním způsobem vykresluje arogantní až narcistní chování pseudoautority sbormistra Vítka Máchy (Juraj Loj), který se ke svým nezletilým svěřenkyním nechová pouze přísně, autoritářsky až patriarchálně, ale zároveň s nimi manipuluje způsobem, jenž postupně směřuje k jejich zneužívání. Ačkoliv je film dětem do 12 let nepřístupný, samotná sexualita zde není zobrazena explicitně, kromě nepatrného náznaku téměř na samém konci dramatu. To ovšem neznamená, že mnoho dílčích náznaků ze strany Máchy v průběhu snímku nepůsobí nepříjemně – protože si divák spojí drama se známou kauzou.
Ústředním motivem se stává atmosféra uvnitř sboru, kde v důsledku absence zdravých vztahů panuje silná rivalita mezi děvčaty, místy zacházející až do krajnosti, dále výrazný tlak na výkon ve jménu podání perfektního výsledku a také touha po prestiži, zpodobněná vidinou výběru na zahraniční turné. Hlavní hrdinka Karolína (Kateřina Falbrová) vstupuje do této uzavřené komunity sboru s neskrývaným překvapením a postupně sleduje naschvály, posměch i vzájemné ponižování dívek navzájem. Sama se stane terčem těchto nehezkých útoků – včetně drastické situace, kdy ji její vlastní sestra téměř nahou zamkne venku na sněhu a mrazu před horskou chatou. Od umrznutí ji zachrání až sám sbormistr, který si jí všímá, neboť si ji oblíbil – což však v tomto kontextu nepředstavuje výhru. V závěru vidíme kolaps oběti v důsledku nejen psychického náporu, ale i v důsledku absence vztahů a primární důvěry.
Plusy a mínusy:
Nutno uznat, že tvůrce se zřejmě snažil pracovat s ožehavým tématem s určitou mírou opatrnosti, bez zbytečné senzacechtivosti, bulvarizace či laciného moralizování. Z filmařského hlediska lze jeho dílo považovat za komorní drama, které staví především na atmosféře, práci s napětím a pozvolném budování psychologického tlaku, nikoli na dějových zvratech či explicitních obrazech. Režie pracuje s uzavřeným prostorem sboru jako s klaustrofobním mikrosvětem, v němž panují deformované vztahy, a hierarchie moci se stává stále zřetelnější. Vcelku se zdařilo vykreslení psychologie manipulativních a asymetrických vztahů. Hudba Jonatana Pjoni Pastirčáka a Aid Kida byla znepokojivá až mrazivá.
Herecké obsazení lze hodnotit jako velmi solidní. Představitelka hlavní role Karolíny, Kateřina Falbrová, byla vybrána z více než stovky uchazeček – z důvodu jejího přirozeného vystupování před kamerou. To se ukazuje jako dobrá volba – její civilní, neokázalý projev umožňuje divákovi se s postavou snadno identifikovat. Falbrová dokáže přesvědčivě ztvárnit proměnu od naivní otevřenosti k postupné nejistotě a vnitřnímu napětí, aniž by sklouzávala k přehrávání. Do role sbormistra Vítka Máchy byl obsazen slovenský herec Juraj Loj, kterému prodloužili jeho vlastní vlasy. Nabízí spíše utlumený, chladný výkon, založený na drobných gestech, mimice a tónu hlasu. Právě tato zdrženlivost přispívá k tomu, že postava nepůsobí karikaturně, ale o to znepokojivěji. Kamera a střih podporují pocit neustálého dohledu a tlaku. Jako mínus se mi jeví místy pomalejší až rozvláčné tempo a lehce rozvláčná dramaturgie, která by snesla výraznější rytmizaci.
Závěr:
Film jako celek funguje jako formálně soudržné, řemeslně solidní dílo, které sází na ticho, náznak a atmosféru spíše než na efektní filmové prostředky. V současné době se snímek na databázi ČSFD pohybuje přibližně na hranici 70 %, což odpovídá jeho přijetí diváky.
(4,91 z 5)