Princezna Mononoke: Geniální animovaná cesta do světa Miyazakiho, kde se stýká magie, konflikty a nejednoznačnost

Photo © Miramax Films

Popisované dílo je kva­lit­ní ukáz­kou japon­ské­ho ani­me od uzná­va­né­ho ani­má­to­ra Hayao Miyazakiho. Většina ani­ma­cí je ruč­ně kres­le­ná s mini­mem počí­ta­čo­vých zása­hů. Před páky se ote­ví­rá boha­tý svět inspi­ro­va­ný japon­ským folk­ló­rem. Magický svět mno­ha odstí­nů a kon­tras­tů.

Jednoho dne je poklid­ná ves­ni­ce leží­cí v japon­ském vni­t­ro­ze­mí napa­de­na obrov­ským kan­cem, kte­rý je posed­lý zlým duchem. Do ces­ty zmu­to­va­né bes­tii se posta­ví mla­dý bojov­ník Ashitaka, avšak jeho násled­né vítěz­ství má hoř­kou pří­chuť, neboť zabi­tím tvo­ra na sebe při­vo­lá klet­bu. Jelikož Ashitaka nemá co ztra­tit, vydá­vá se na dlou­hou ces­tu do posvát­né­ho lesa, odkud pro­kle­té zví­ře pochá­ze­lo, v nadě­ji, že najde způ­sob, jak tuto klet­bu zvrá­tit.

Během puto­vá­ní nará­ží na samu­raj­ské pány boju­jí­cí s vlád­ky­ní Eboshi, jež kvů­li obra­ně a posí­le­ní vlast­ní těžeb­ní kolo­nie ničí okol­ní lesy. Takové cho­vá­ní se vel­mi nelí­bí tam­ním les­ním bož­stvům a jed­né pohled­né lid­ské prin­cezně Mononoke ado­p­to­va­né vlčí bohy­ní. Ashitaka se nechtě­ně oci­tá upro­střed kon­flik­tů a začí­ná se pokou­šet o urov­ná­ní neshod mezi vše­mi zne­přá­te­le­ný­mi stra­na­mi. Jenomže klet­ba půso­bí a postup­ně mění hrdi­nu ve stvů­ru. Ať už se roz­hod­ne udě­lat coko­li, musí počí­tat s tím, že má jen ome­ze­né množ­ství času.

Obecně se japon­ské fil­my a japon­ské PC hry vyzna­ču­jí pro Evropana tro­chu zvlášt­ním pří­stu­pem k hrdi­nům. Špatný konec vůbec není pře­kva­pe­ním. Pokud jde o podob­ný pří­stup v evrop­ské kul­tu­ře, napa­dá mě jenom Antika. Není pře­kva­pe­ním, kdy po zdo­lá­ní mno­ha těž­kos­tí v samot­ném závě­ru hrdi­na jed­no­du­še umře. Jenom tak…tiše…a někdy i zby­teč­ně. O to víc páka potě­ší, že Princezna Mononoke tro­chu vybo­ču­je z řady.

Další věcí, kte­rou může­me na fil­mu Princezna Mononoke obdi­vo­vat, je takřka absen­ce vyhra­ně­né­ho dob­ra a zla tolik typic­ké­ho pro nor­mál­ní západ­ní pohád­ky. Všechny posta­vy jsou nejed­no­znač­né, přes­to­že jejich jed­ná­ní není nepo­cho­pi­tel­né. Osobně tako­vý pří­stup oce­ňu­ji, je blíz­ký jed­ná­ní člo­vě­ka v běž­ném živo­tě. Teprve teď si začne­te klást otáz­ky typu: „Je to dob­ré, nebo špat­né?“ „A pokud ano, tak co je vůbec dob­ré či špat­né a hlav­ně pro koho?“ Zkrátka žád­ná obec­ně při­ja­tel­ná odpo­věď.

Specifikem japon­ských ani­me obec­ně je urči­té posel­ství. Princezna Mononoke se ani této polož­ce nevy­hý­bá. Každý z vás může vní­mat posel­ství, jaké chce, ale máme-li se shod­nout, půjde tu pře­de­vším o eko­lo­gii. I když kro­mě vzta­hu člo­vě­ka k pří­ro­dě a lid­ské­ho tech­no­lo­gic­ké­ho pokro­ku na úkor té samé pří­ro­dy, může­me spat­řo­vat posel­ství rov­něž ve varo­vá­ní před ozbro­je­ný­mi kon­flik­ty a nebez­pe­čím dob­ře zná­mé­ho prá­va sil­něj­ší­ho.

Abych ovšem nehý­řil pří­liš­ným posi­ti­vis­mem, zdů­raz­ním dvě věci, kte­ré se mi pro změ­nu nelí­bi­ly. První je osa­da Paní Eboshi, čímž mám na mys­li vztah taměj­ších pra­cu­jí­cích žen k mužům, kte­rý je Paní Eboshi pod­po­ro­ván. Možná jsem ale nepo­cho­pil správ­ně, co tím bylo myš­le­no... . A za dru­hé ten konec. Zdá se mi pros­tě nere­ál­ný. Celou dobu sle­du­je­me posta­vy, jejichž jed­ná­ní se vel­mi blí­ží sku­teč­né­mu živo­tu, avšak poz­dě­ji se dočká­me smíř­li­vé­ho a veskr­ze pohád­ko­vé­ho závě­ru.

Ze vše­ho napsa­né­ho je vám, jis­tě, zřej­mé, že Princezna Mononoke není pohád­kou pro děti, kde budou cosi žvatlat roz­to­mi­lá zví­řát­ka a pár nená­sil­ných zvra­tů zakon­čí jed­no­znač­ný hap­py end. Tento dvou a čtvrt hodi­no­vý film je určen pře­de­vším těm star­ším, kte­rým nabíd­ne zají­ma­vý pří­běh a hez­ké ani­ma­ce.

Proto nevi­dím důvod váhat a Princeznu Mononoke všem dopo­ru­ču­ji.

Photo © Miramax Films