Strange Brigade – nastal čas ulovit mumii

Tvůrci z Rebellion se ve hře Strange Brigade z roku 2018 sna­ží pro­zkou­mat pro­stře­dí, kte­ré v her­ní oblas­ti nemá obdo­by. Jedná se o 30. léta a zasa­ze­ní je inspi­ro­vá­no kla­sic­ký­mi mon­st­ry, kon­krét­ně mumií. Ocitáte se tak v Egyptě, v roli jed­no­ho vybra­né­ho čle­na Strange Brigade, a vaším hlav­ním cílem je pro­bít se hor­da­mi mumií, zom­bie, kost­liv­ců a dal­ších nepřá­tel až k Seteki, pra­vě­ké čaro­děj­né krá­lov­ně, kte­rá vsta­la z mrtvých a chce za pomo­ci nekro­man­cie ovlád­nout svět.

Kooperativní akce jako správ­ná vol­ba

Strange Brigade je hlav­ně koo­pe­ra­tiv­ní hrou až pro 4 hrá­če. K hra­ní máte v základ­ní hře na výběr mezi čtyř­mi čle­ny bri­gá­dy, kte­ří sice lehce vybo­ču­jí ze zaje­tých ste­re­o­ty­pů (oprav­du pou­ze lehce), ale jinak se jed­ná v pod­sta­tě o 4 beze­jmen­né posta­vy, na kte­ré rych­le zapo­me­ne­te. Oproti posta­vám vyni­ká akce, té nepře­ká­ží vel­ké množ­ství zbra­ní, inven­tář ani zby­teč­ně vel­ké množ­ství skil­lů. Můžete se tak neru­še­ně věno­vat rubá­ní tun mon­ster.

Princip hry je veli­ce jed­no­du­chý a spo­čí­vá v pod­sta­tě pou­ze ve stří­le­ní, sle­do­vá­ní své­ho oko­lí a uska­ko­vá­ní. Při hře máte k dis­po­zi­ci hlav­ní zbraň (puš­ka, samo­pal nebo bro­kov­ni­ce), pis­to­li, gra­nát a talisman. Většinu času bude­te vyu­ží­vat hlav­ní zbraň, kte­rá jako jedi­ná má ome­ze­ný počet muni­ce. Pistole je v boji vcel­ku zby­teč­ná, má však neo­me­ze­ný počet muni­ce a své vyu­ži­tí nalez­ne zejmé­na při řeše­ní nepře­ber­né­ho množ­ství puzz­lů. Velikým pomoc­ní­kem je slot pro gra­ná­ty, kde lze mít růz­né výbuš­ni­ny od oby­čej­né­ho gra­ná­tu po miny, a jehož vyu­ží­vá­ní je ome­ze­no časem. Poslední mož­nos­tí, jak ve hře bojo­vat je talisman, což je for­ma magie a kaž­dá posta­va má na výběr jiné talisma­ny, kte­ré se nabí­je­jí sbí­rá­ním duší po zabi­tých nepřá­te­lích. Osobně hra­tel­nost vní­mám jako svě­ží a pří­jem­nou, a i pocit ze střel­by je dob­rý.

Další vel­ké plus hry je zasa­ze­ní. Autorům se poved­lo hru veli­ce dob­ře gra­fic­ky zpra­co­vat a loka­ce se neo­pa­ku­ji a půso­bí pří­jem­ně a ori­gi­nál­ně. Další vel­ké pozi­ti­vum hry, a pod­le mě také nej­lep­ší nápad auto­rů, je vypra­věč, kte­rý komen­tu­je všech­ny vaše akce, podob­ně jako tomu bylo u per­fekt­ní hry the Stanley Parable. Hlody vypra­vě­če mě oprav­du bavi­li, ale prav­dě­po­dob­ně díky jazy­ko­vé bari­é­ře nebu­dou mít stej­ný efekt pro hrá­če, kte­ří neu­mí ang­lic­ky.

Neuškodilo by vět­ší zamě­ře­ní na sólo hrá­če

Ač je koo­pe­ra­tiv­ní akce pro hru dobrou vol­bou, vní­mám zde vel­ké nedo­stat­ky pro sin­gle hrá­če. Tento pro­blém pla­tí pro vět­ši­nu koo­pe­ra­tiv­ních her, kde se zkrát­ka auto­ři až moc odklá­ní od sin­glepla­yer zážit­ku. Vzniká zde pro­blém v podo­bě absen­ce kva­lit­ní­ho a pou­ta­vé­ho pří­bě­hu a jaké­ko­liv inter­ak­ce mezi posta­va­mi. Což je pod­le mě ško­da, posta­vy mají poten­ci­ál, ale díky tomu že mezi sebou a s oko­lím nijak nein­ter­a­gu­jí stá­va­jí se z nich pou­ze beze­jmen­né ava­ta­ry. Podobný pocit jsem měl i z moti­va­ce hru hrát. Příběh mě oprav­du nemo­ti­vo­val a není zde ani žád­ný ode­my­ka­tel­ný obsah (kro­mě zbra­ní a talisma­nů). Nakonec jsem hru hrál jen pro­to, že svým zasa­ze­ním při­po­mí­na­la fil­mo­vou sérii Mumie a her­ní sérii Tomb Rider (ostat­ně z Tomb Ridera si moh­li auto­ři vzít klid­ně víc, hře by to jen pro­spě­lo). I přes­to jsem se ale stá­le více ode­bí­ral k jiným, pou­ta­věj­ším titu­lům.

Poslední hře­bí­ček do rakve auto­ři hře zasa­di­li tím, jakým způ­so­bem se posta­vi­li k DLC obsa­hu. V rám­ci DLC nabí­ze­jí 5 nových hra­tel­ných postav a jed­nu pří­bě­ho­vou kam­paň, kte­rou roz­dě­li­li na 3 samo­stat­ně pro­dej­né čás­ti. Za mě je ten­to pří­stup neak­cep­to­va­tel­ný. Autoři měli zvo­lit mož­nost posta­vy kou­pit, ane­bo ode­mknout her­ní­mi úspě­chy – to by před­sta­vo­va­lo dosta­teč­nou moti­va­ci hru hrát.

V pří­pa­dě Strange Brigade se jed­ná o hru, kte­rá před­sta­vu­je pří­jem­nou jed­no­hub­ku, vyzna­ču­jí­cí se dobrou, neru­ši­vou hra­tel­nos­tí a pří­jem­ným gra­fic­kým zpra­co­vá­ním. Je to svě­ží a vtip­ná hra, kte­rou bohu­žel potá­pí pře­hna­ná cham­ti­vost auto­rů a malé zamě­ře­ní na sin­gle pla­yer hrá­če. Díky těm­to sku­teč­nos­tem tak hra skon­čí v pro­pad­liš­ti dějin, což je ško­da, pro­to­že poten­ci­ál roz­hod­ně má.

Foto: Rebellion