TAJEMSTVÍ SMRTI: Kontroverzní dokument Viliama Poltikoviče

(3 hlasů, průměr: 3,67 z 5)

Loading...

U pří­le­ži­tos­ti svát­ku mrtvých vstu­pu­je do kin odváž­ný duchov­ní sní­mek Viliama Poltikoviče s názvem Tajemství smr­ti, kte­rým pro­vá­zí herec Jaroslav Dušek. Tento poně­kud kon­tro­verz­ní sní­mek sezna­mu­je divá­ka s růz­ný­mi kul­tur­ní pří­stu­py k poje­tí kon­ce živo­ta, s tím vědec­kým i s tím alter­na­tiv­ním, kdy smrt nemu­sí být nut­ně vní­má­na jako tabu, tragé­die či něco veskr­ze zlé­ho, tak jak se již po mno­há léta tra­du­je v naší západ­ní kul­tu­ře.

Tvůrce doku­men­tu o smr­ti, kame­ra­man, foto­graf, spi­so­va­tel a hlav­ně jeden z nej­vý­raz­něj­ších reži­sé­rů s duchov­ní téma­ti­kou u nás Viliam Politkovič, vystu­do­val na katedře doku­men­tár­ní tvor­by, debu­to­val celo­ve­čer­ním doku­men­tem Dva roky pro celý život (1986) a dopo­sud nato­čil přes 170 fil­mů zejmé­na pro Českou tele­vi­zi. Mezi nimi jme­nuj­me napří­klad Smrt jako brá­na (2022), Brána smr­ti (2015) nebo Dalajlamovo posel­ství (2009).

Režisér Viliam pol­ti­ko­vič se v doku­men­tu dotý­ká cit­li­vé­ho téma­tu smr­ti, umí­rá­ní a mož­nos­ti živo­ta po živo­tě, což je pro mno­hé z nás napros­to nepři­ja­tel­né téma, ačko­liv v jiných kul­tu­rách je smrt vní­má­na jako zce­la samo­zřej­má sou­část živo­ta. Autor vtis­kl do své­ho doku­men­tu myš­len­ku, že život smr­tí zda­le­ka nekon­čí. Pracuje tedy s při­ro­ze­ným lid­ským stra­chem ze smr­ti a pokou­ší se ten­to strach pře­ko­nat. Dokument je podán umě­lec­kou for­mou, ale i přes veš­ke­rou barev­nost může na něko­ho půso­bit tem­ně, přes­to je laděn opti­mis­tic­ky, že i něco tako­vé­ho jako smrt může být fan­tas­tic­kým zážit­kem. Dle své­ho auto­ra je téma smr­ti bohu­žel v naší kon­zum­ní spo­leč­nos­ti opo­mí­je­né a vytěs­ňo­va­né, což způ­so­bu­je mno­hé psy­chic­ké či duchov­ní potí­že. Snímek je kom­po­no­ván podob­ně jako již zmí­ně­ný o devět let star­ší seri­ál Brána smr­ti, nicmé­ně namís­to seri­á­lo­vé for­my je vole­na for­ma krat­ší a uce­le­něj­ší.

Celý pří­běh je vypra­vo­ván skr­ze komen­tá­to­ra Jaroslava Duška, kte­rý divá­ka pro­ve­de růz­ný­mi zku­še­nost­mi, mýty, legen­da­mi ale i osob­ní­mi výpo­věď­mi. V doku­men­tu dále vystou­pí také mno­ho účin­ku­jí­cích postav se svý­mi osob­ní­mi pří­běhy. Jmenujme pře­de­vším něko­lik postav jako je Stanislav Grof - čes­ký psy­chi­atr pra­cu­jí­cí v Americe, Raymond Moody - autor kni­hy Život po živo­tě, ve kte­ré zkou­má zážit­ky blíz­ké smr­ti, dalaj­la­ma Tändzin Gjamccho, Anita Moorjani - autor­ka best­selle­ru Musela jsem zemřít, Amit Goswami, Ervín László a dal­ší zpo­ví­da­ní hos­té.

Proč sní­mek pova­žu­ji za kon­tro­verz­ní? Snímky Viliama Poltikoviče obvykle vyvo­lá­va­jí sou­hlas i nesou­hlas, roz­dě­lu­jí veřej­né míně­ní spo­leč­nos­ti nebo vyvo­lá­va­jí váš­ni­vé deba­ty. Totiž, je-li divá­kem bytost na urči­tém stup­ni vývo­je vědo­mí, může být ten­to doku­ment při­jat veskr­ze pozi­tiv­ně. Ale není-li divák cílo­vou sku­pi­nou, setká se zřej­mě ve svém nit­ru se smě­si­cí smí­še­ných poci­tů v podo­bě roz­ča­ro­vá­ní, vel­ké­ho zkla­má­ní a mož­ná i vel­ké nudy. Mě osob­ně se sní­mek líbil a dojal mne svou upřím­nou výpo­vě­dí skr­ze osob­ní pří­běhy vystu­pu­jí­cích osob. Řadím se totiž mezi oso­by, kte­ré toto téma upřím­ně zají­má, dokon­ce jsem čet­la i kni­hy od účin­ku­jí­cí­ho Raymonda Moodyho nebo tře­ba tibet­skou kni­hu mrtvých. Viliam ve svém sním­ku hle­dá odpo­vě­di na otáz­ku, co se s námi děje po živo­tě v oka­mži­ku smr­ti a zda exis­tu­je dal­ší život v jiné podo­bě jin­de než zde na zemi. Za tím­to úče­lem sesbí­ral pří­běhy lidí roz­lič­ných národ­nos­tí, kul­tur, vyzná­ní a povo­lá­ní. Jmenujme napří­klad šama­ny z indi­án­ské­ho kme­ne nebo divo­chy prak­ti­ku­jí­cí voo­doo. Nebo pří­běh mla­dé paní pra­cu­jí­cí v mateř­ské škol­ce, kte­rá po auto­ne­ho­dě obdr­že­la od léka­řů pro­gnó­zu jis­té smr­ti a údaj­ně měla již vypsán i úmrt­ní list, ale přes­to se vrá­ti­la do živo­ta a po třech měsí­cích od auto­ne­ho­dy i do své­ho zaměst­ná­ní, kde se roz­hod­la šířit lás­ku k bliž­ním. Nebo jiný pří­běh star­ší paní, kte­ré její zesnu­lá mamin­ka píše vzka­zy rtěn­kou na zrca­dlo a tedy ví, že svě­ty nás žijí­cích a zemře­lých se pro­lí­na­jí a nemá již tedy strach ze smr­ti. Dalším pří­bě­hem je mla­dá dvo­ji­ce rodi­čů, kte­rým se naro­di­la mrt­vá dcer­ka, se kte­rou se roz­lou­či­li ve víře, že žije v tom lep­ším svě­tě, což jim napo­moh­lo ten­to trau­ma­tic­ký záži­tek zpra­co­vat. Dle výpo­vě­dí svěd­ků nejsou všech­ny zážit­ky ze setká­ní se smr­tí pou­ze svě­tel­né, ale exis­tu­jí i ty tem­něj­ší zážit­ky. Není jen nebe, je tedy i peklo? Není jen plnost, ale je i prázd­no­ta. Stejně jako na psy­che­de­li­cích exis­tu­je ‚good trip‘ a rov­něž ‚bad trip‘, prá­vě tak exis­tu­je dob­rá i hor­ší zku­še­nost s pro­žit­ky blíz­kos­ti smr­ti. Jmenujme napří­klad pří­běh záchra­ná­ře, jemuž se záhy po smr­ti otce zača­la mani­fes­to­vat nico­ta, prázd­no­ta a tem­no­ta, kte­rá jej svou silou vta­ho­va­la k sobě pryč z toho­to svě­ta. Tento muž uvá­dí, že jeho otec s ním komu­ni­ko­val a dal mu na sro­zu­mě­nou, že všech­no je v pořád­ku a že i on je po smr­ti v pořád­ku. Shodou okol­nos­tí ten­to muž pra­cu­je jako záchra­nář a měl tedy nespo­čet pří­le­ži­tos­tí setkat se pří­mo se smr­tí i ve svém zaměst­ná­ní, kde se nyní více sou­stře­dí i na duchov­ní kon­takt s duší umí­ra­jí­cích, ne pou­ze na rutin­ní záchran­ný zásah. Je tedy patr­né, že do jis­té míry všem se změ­nil život po setká­ní se smr­tí. Dokument nese posel­ství, že nelze žít zce­la dob­rý život bez vědo­mí jeho koneč­nos­ti a sou­čas­ně je tra­dič­ně dob­ré věno­vat za živo­ta čas pří­pra­vě na smrt.

Snímek kro­mě toho, že je vizu­ál­ně nápa­di­tý svou tajem­nou kou­zel­nou i stra­ši­del­nou fan­ta­zií obra­zů, lebek, duchů a jiných sym­bo­lů, je vel­mi sil­ný a má hlu­bo­kou myš­len­ku při­blí­žit smrt nám všem v podo­bě, v jaké ji běž­ně nezná­me. Snímek nasto­lu­je otáz­ky a hle­dá na ně odpo­vě­di. Líbí se mi napůl sni­vá for­ma zpra­co­vá­ní i obsah výpo­vě­dí účast­ní­ků. Oceňuji, že doku­ment je obo­ha­cen titul­ky se jmé­ny a pro­fe­se­mi účin­ku­jí­cích, což má svou výpo­věd­ní hod­no­tu.

TAJEMSTVÍ SMRTI

Žánr: Dokumentární

Země: Česko

Rok: 2024

Stopáž: 94 min

Režie: Viliam Poltikovič

Scénář: Viliam Poltikovič

Kamera: Miroslav Souček, Viliam Poltikovič

Hudba: Ladislav Faktor

Hrají: Jaroslav Dušek, Raymond Moody, dalaj­la­ma Tändzin, Stanislav Grof, Amit Goswami

Produkce: Radomír Dočekal, Tomáš Krejčí

Střih: Ondřej Šošolík

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře