U příležitosti svátku mrtvých vstupuje do kin odvážný duchovní snímek Viliama Poltikoviče s názvem Tajemství smrti, kterým provází herec Jaroslav Dušek. Tento poněkud kontroverzní snímek seznamuje diváka s různými kulturní přístupy k pojetí konce života, s tím vědeckým i s tím alternativním, kdy smrt nemusí být nutně vnímána jako tabu, tragédie či něco veskrze zlého, tak jak se již po mnohá léta traduje v naší západní kultuře.
Tvůrce dokumentu o smrti, kameraman, fotograf, spisovatel a hlavně jeden z nejvýraznějších režisérů s duchovní tématikou u nás Viliam Politkovič, vystudoval na katedře dokumentární tvorby, debutoval celovečerním dokumentem Dva roky pro celý život (1986) a doposud natočil přes 170 filmů zejména pro Českou televizi. Mezi nimi jmenujme například Smrt jako brána (2022), Brána smrti (2015) nebo Dalajlamovo poselství (2009).
Režisér Viliam poltikovič se v dokumentu dotýká citlivého tématu smrti, umírání a možnosti života po životě, což je pro mnohé z nás naprosto nepřijatelné téma, ačkoliv v jiných kulturách je smrt vnímána jako zcela samozřejmá součást života. Autor vtiskl do svého dokumentu myšlenku, že život smrtí zdaleka nekončí. Pracuje tedy s přirozeným lidským strachem ze smrti a pokouší se tento strach překonat. Dokument je podán uměleckou formou, ale i přes veškerou barevnost může na někoho působit temně, přesto je laděn optimisticky, že i něco takového jako smrt může být fantastickým zážitkem. Dle svého autora je téma smrti bohužel v naší konzumní společnosti opomíjené a vytěsňované, což způsobuje mnohé psychické či duchovní potíže. Snímek je komponován podobně jako již zmíněný o devět let starší seriál Brána smrti, nicméně namísto seriálové formy je volena forma kratší a ucelenější.
Celý příběh je vypravován skrze komentátora Jaroslava Duška, který diváka provede různými zkušenostmi, mýty, legendami ale i osobními výpověďmi. V dokumentu dále vystoupí také mnoho účinkujících postav se svými osobními příběhy. Jmenujme především několik postav jako je Stanislav Grof - český psychiatr pracující v Americe, Raymond Moody - autor knihy Život po životě, ve které zkoumá zážitky blízké smrti, dalajlama Tändzin Gjamccho, Anita Moorjani - autorka bestselleru Musela jsem zemřít, Amit Goswami, Ervín László a další zpovídaní hosté.
Proč snímek považuji za kontroverzní? Snímky Viliama Poltikoviče obvykle vyvolávají souhlas i nesouhlas, rozdělují veřejné mínění společnosti nebo vyvolávají vášnivé debaty. Totiž, je-li divákem bytost na určitém stupni vývoje vědomí, může být tento dokument přijat veskrze pozitivně. Ale není-li divák cílovou skupinou, setká se zřejmě ve svém nitru se směsicí smíšených pocitů v podobě rozčarování, velkého zklamání a možná i velké nudy. Mě osobně se snímek líbil a dojal mne svou upřímnou výpovědí skrze osobní příběhy vystupujících osob. Řadím se totiž mezi osoby, které toto téma upřímně zajímá, dokonce jsem četla i knihy od účinkujícího Raymonda Moodyho nebo třeba tibetskou knihu mrtvých. Viliam ve svém snímku hledá odpovědi na otázku, co se s námi děje po životě v okamžiku smrti a zda existuje další život v jiné podobě jinde než zde na zemi. Za tímto účelem sesbíral příběhy lidí rozličných národností, kultur, vyznání a povolání. Jmenujme například šamany z indiánského kmene nebo divochy praktikující voodoo. Nebo příběh mladé paní pracující v mateřské školce, která po autonehodě obdržela od lékařů prognózu jisté smrti a údajně měla již vypsán i úmrtní list, ale přesto se vrátila do života a po třech měsících od autonehody i do svého zaměstnání, kde se rozhodla šířit lásku k bližním. Nebo jiný příběh starší paní, které její zesnulá maminka píše vzkazy rtěnkou na zrcadlo a tedy ví, že světy nás žijících a zemřelých se prolínají a nemá již tedy strach ze smrti. Dalším příběhem je mladá dvojice rodičů, kterým se narodila mrtvá dcerka, se kterou se rozloučili ve víře, že žije v tom lepším světě, což jim napomohlo tento traumatický zážitek zpracovat. Dle výpovědí svědků nejsou všechny zážitky ze setkání se smrtí pouze světelné, ale existují i ty temnější zážitky. Není jen nebe, je tedy i peklo? Není jen plnost, ale je i prázdnota. Stejně jako na psychedelicích existuje ‚good trip‘ a rovněž ‚bad trip‘, právě tak existuje dobrá i horší zkušenost s prožitky blízkosti smrti. Jmenujme například příběh záchranáře, jemuž se záhy po smrti otce začala manifestovat nicota, prázdnota a temnota, která jej svou silou vtahovala k sobě pryč z tohoto světa. Tento muž uvádí, že jeho otec s ním komunikoval a dal mu na srozuměnou, že všechno je v pořádku a že i on je po smrti v pořádku. Shodou okolností tento muž pracuje jako záchranář a měl tedy nespočet příležitostí setkat se přímo se smrtí i ve svém zaměstnání, kde se nyní více soustředí i na duchovní kontakt s duší umírajících, ne pouze na rutinní záchranný zásah. Je tedy patrné, že do jisté míry všem se změnil život po setkání se smrtí. Dokument nese poselství, že nelze žít zcela dobrý život bez vědomí jeho konečnosti a současně je tradičně dobré věnovat za života čas přípravě na smrt.
Snímek kromě toho, že je vizuálně nápaditý svou tajemnou kouzelnou i strašidelnou fantazií obrazů, lebek, duchů a jiných symbolů, je velmi silný a má hlubokou myšlenku přiblížit smrt nám všem v podobě, v jaké ji běžně neznáme. Snímek nastoluje otázky a hledá na ně odpovědi. Líbí se mi napůl snivá forma zpracování i obsah výpovědí účastníků. Oceňuji, že dokument je obohacen titulky se jmény a profesemi účinkujících, což má svou výpovědní hodnotu.
TAJEMSTVÍ SMRTI
Žánr: Dokumentární
Země: Česko
Rok: 2024
Stopáž: 94 min
Režie: Viliam Poltikovič
Scénář: Viliam Poltikovič
Kamera: Miroslav Souček, Viliam Poltikovič
Hudba: Ladislav Faktor
Hrají: Jaroslav Dušek, Raymond Moody, dalajlama Tändzin, Stanislav Grof, Amit Goswami
Produkce: Radomír Dočekal, Tomáš Krejčí
Střih: Ondřej Šošolík
Nejnovější komentáře