Tajný život mazlíčků – Inspirace mazlíčky

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Během prá­ce na fil­mu čer­pal Meledandri se svým týmem ze svých vlast­ních zku­še­nos­tí. „Velkou rados­tí při prá­ci na tom­to fil­mu bylo to, že kaž­dý při­ne­sl své vlast­ní pří­běhy a zku­še­nos­ti se svý­mi maz­líč­ky a tím při­spěl k cel­ko­vé­mu vyzně­ní fil­mu. Máme dva ulič­nic­ké psy, kte­ré čas­to špe­hu­je­me, když si mys­lí, že jsme z domu pryč. A teď je chy­tí­me při činu, když žijí svůj taj­ný život,” radu­je se Meledandri.

„Když ráno opouš­tí­me dům, lou­čí se s námi ve dve­řích. Potom jdou do kuchy­ně, vysko­čí na kuchyň­skou des­ku a vylu­xu­jí z ní všech­ny drob­ky,” pokra­ču­je. „Nakonec skon­čí v naší lož­ni­ci a na pol­štá­ři si tro­chu schrup­nou. Mezi naši­mi psy a naší andul­kou fun­gu­je něja­ká for­ma vzá­jem­né inter­ak­ce, ale zatím jsem úpl­ně nezjis­til, jaká. Funguje ovšem také sil­ná inter­ak­ce se psy na dru­hé stra­ně sou­se­do­va plo­tu. Když dosta­nou pří­le­ži­tost, vez­mou do zaje­čích a nemá­te šan­ci je zasta­vit. Pak vás čeká zhru­ba tří­ho­di­no­vé dob­ro­druž­ství, kdy se potí­te a nemá­te tuše­ní, co se s nimi sta­lo.”

            Max nese sto­py nápad­né podo­by s teri­é­ry Meledandriho rodi­ny. Kromě toho jsou Renaud i Meledandri zapři­sáh­lý­mi milov­ní­ky ptá­ků, což bylo nut­né zohled­nit v posta­vě Čimči. Čimča je jedi­nou posta­vou, kte­rá nemlu­ví, ale pípá.

Tým s rados­tí obje­vo­val uni­ver­zál­ní a obec­ně zná­mé cho­vá­ní domá­cích zví­řá­tek tak, aby divá­ci ve fil­mo­vých posta­vách pozna­li své vlast­ní maz­líč­ky. Jedním z oka­mži­ků, s kte­rým fil­ma­ři sku­teč­ně zare­zo­no­va­li, byla scé­na, ve kte­ré Max s Baronem zíra­jí na muže, kte­rý v par­ku na lavič­ce jí sendvič. Na očích jim vidí­te, jak moc ho chtě­jí a všich­ni maji­te­lé psů z pro­duk­ce si to oka­mži­tě spo­ji­li se svý­mi vlast­ní­mi psy tou­žeb­ně zíra­jí­cí­mi na jíd­lo. Tým spo­leč­ně našel řadu momen­tů, kte­ré vznik­ly nejdřív z indi­vi­du­ál­ní zku­še­nos­ti jed­no­ho jeho čle­na, ale postup­ně se dopl­ni­ly o podob­né zku­še­nos­ti všech ostat­ních.

            Renaud s Meledandrim sou­hla­sí v tom, že řadu jeho roz­hod­nu­tí během výro­by fil­mu moti­vo­va­ly vzpo­mín­ky na maz­líč­ky, kte­ré on a jeho rodi­na mají. „Moje rodi­na měla všech­ny domá­cí zví­řa­ta pod slun­cem,” smě­je se Renaud, „od irské­ho setra, koč­ky, ješ­těr­ky, mor­čat, pís­ko­mi­lů nebo rybi­ček až po žel­vu. Jsou sou­čás­tí mých vzpo­mí­nek a zážit­ků.”

            Vzhled fil­mo­vých maz­líč­ků opět inspi­ro­va­la zví­řát­ka z Renaudova sou­kro­mé­ho živo­ta – hlav­ně v pří­pa­dě Normana a Čimči -, kte­rý dopl­ni­la prá­ce výtvar­ní­ka Erica Guillona. Ten při­zná­vá, že jed­nou z jeho nej­ob­lí­be­něj­ších postav je Snížek: „Hlavou se mi honi­ly věci, kte­ré typic­ky uvi­dí­te na kaž­dé veli­ko­noč­ní pohled­ni­ci a ten roz­to­mi­lý veli­ko­noč­ní zají­ček s hla­sem Kevina Harta. A tak jsme dosta­li tenhle nápad, kte­rý je oprav­du vel­mi, vel­mi rozkoš­ný.”

Pro štáb byl klí­čo­vým také slo­ži­tý pro­ces pří­pra­vy sto­ry­bo­ar­du. „V hra­ných fil­mech se nejdřív točí a potom stří­há, ale v ani­ma­ci je to přes­ně nao­pak. V pod­sta­tě stří­hám film dřív, než se točí,” vysvět­lu­je vedou­cí stři­hu Schretzmann. „Trávíme spous­tu času u sto­ry­bo­ar­du, kte­rý pro­chá­zí jed­not­li­vé scé­ny hned na začát­ku. Když se pak dosta­ne­me k samot­né ani­ma­ci fil­mu, už přes­ně vím, na co se zamě­řit.”

Animované fil­my, ve kte­rých vystu­pu­jí lidé, jsou stu­di­e­mi tvá­ří a výra­zů, a to samé pla­tí i pro fil­my, kde jsou v hlav­ních rolích zví­řa­ta. „Normálně máme šest měsí­ců na tom, abychom vytvo­ři­li rekvi­zi­ty, posta­vy a děj, abychom dosáh­li výsled­né­ho sta­vu,” vysvět­lu­je vedou­cí počí­ta­čo­vých ani­ma­cí Bruno Chauffard. „Hodně jsme kvů­li tomu­to fil­mu zkou­ma­li zví­ře­cí cho­vá­ní. Museli jsme nastu­do­vat výra­zy tvá­ří a řeč těla jed­not­li­vých zví­řat.”