Terminator Genisys - GENISYS ZAČÍNÁ

(zatím nehodnoceno)

Loading...

I když se někte­ré z postav fil­mu Terminator Genisys mohou obje­vit bez oble­če­ní, drti­vá vět­ši­na scén od her­ců vyža­do­va­la, aby byli navle­če­ni do oble­če­ní a výzbro­je dané éry i pod­le úče­lu, kte­rý určo­val scé­nář.

Kostýmní výtvar­ni­ce Susan Matheson se nemoh­la dočkat, až se zhos­tí výzvy vel­ko­roz­počto­vé­ho sci-fi fil­mu: “Jedním z nej­ví­ce vzru­šu­jí­cích momen­tů bylo navr­ho­vá­ní kos­tý­mů pro finál­ní sou­boj ode­hrá­va­jí­cí se v budouc­nos­ti. Věděla jsem, že stvo­řím celý ten­to svět z niče­ho,” říká Matheson. “Důvodem, proč jsem se roz­hod­la stát kos­tým­ní návr­hář­kou, byl fakt, že jsem se necha­la zce­la unést Terminátorem a Mad Maxem. To jsou dva fil­my, kte­ré ke mně pro­mlou­va­ly ‘Ó, nemu­sím navr­ho­vat kos­týmy pro Shakespearea. Mohu pra­co­vat s těmi­to prv­ky a uplat­nit je ve fil­mu.’ Mladá Susan Matheson byla těmi­to titu­ly tak inspi­ro­vá­na, že ve svých návr­zích pro škol­ní pro­duk­ci Macbetha vyu­ži­la ply­no­vých masek a kože­ných motor­kář­ských bund.

Různé sku­pi­ny a obdo­bí, kte­ré se obje­vu­jí ve scé­ná­ři, donu­ti­ly Susan Matheson usi­lo­vat o auten­ti­ci­tu u kaž­dé posta­vy a situ­a­ce. Například bojov­ní­ci z hnu­tí odpo­ru, kte­ří se napo­sle­dy roz­hod­nou posta­vit stro­jům: “Je to lid­ská chát­ra, kte­rá se pros­tě sna­ží pře­žít s tím, co našla v této posta­po­ka­lyp­tic­ké civi­li­za­ci. Hrabali se v suti­nách a upra­vi­li si nale­ze­né věci. Tak napří­klad tu mám posta­vy, kte­ré nosí zbroj vyro­be­nou z kali­forn­ských stát­ních pozná­va­cích zna­ček a chrá­ni­če paží a ramen z pne­u­ma­tik. Tito váleč­ní­ci se chys­ta­jí pou­žít coko­li, co se jim dosta­ne do ruky, aby si vyro­bi­li vlast­ní výzbroj.”

Susan Matheson úzce spo­lu­pra­co­va­la s Burtonovou na návr­hu zbro­je pro čle­ny hnu­tí odpo­ru, a jakmi­le je vytvo­ři­ly, potře­bo­va­ly je pokrýt “post-apokalyptickým” pra­chem. V ten moment při­šly na řadu míchač­ky cemen­tu. Kostýmy skon­či­ly v bub­nech míchač­ky spo­lu s kame­ny a štěr­kem, “jakmi­le něco hodí­te do míchač­ky na cement spo­lu s kame­ny a zejmé­na, pokud se jed­ná o kusy z gumy, začne to na sebe chy­tat pati­nu.” Po vyta­že­ní z mícha­ček, byly jed­not­li­vé kos­týmy posprejo­vá­ny vrst­vou lepi­dla, špí­ny a bar­vy, to vše pro dosa­že­ní správ­né­ho efek­tu, “tito lidé v tom­to oble­če­ní žili, spa­li, jed­li a to nepře­tr­ži­tě bez jaké­ko­li změ­ny.”

Ale pod zbro­jí, pra­chem a špí­nou, se Susan Matheson sna­ži­la navo­dit atmo­sfé­ru Los Angeles po výbuchu. Zamýšlí se: “Jak by lidé asi vypa­da­li, kdy­by v Los Angeles v 90. letech došlo k explo­zi? Styl oblé­ká­ní ve měs­tě je ovliv­něn klu­by, jako jsou Dodgers, Kings, Lakers. Jedná se o kon­glo­me­ra­ci mno­ha kul­tur a etnic­kých sku­pin a také o kul­tu­ru gan­gů. Kamera zřej­mě neza­chy­tí vše, co jsme ve fil­mu pou­ži­li, ale pra­co­va­li jsme s peč­li­vos­tí na podo­bě měs­ta, kte­ré bylo ve fil­mu v 90. letech téměř zni­če­no - dokon­ce jsme na žádost Davida Ellisona uplat­ni­li i trič­ko Hello Kitty.”

Časová a míst­ní spe­ci­fič­nost se také odrá­ží v kos­tý­mech hlav­ních postav pří­bě­hu. Punkrocková kul­tu­ra 80. let urču­je, co nosí Sarah - kože­nou motor­kář­skou bun­du, kapsá­če a mar­ten­sky. Jakmile se Reese ocit­ne v roce 1984, ukrad­ne kalho­ty bez­do­mov­ci a pak vra­zí do obchod­ní­ho domu, kde se navlék­ne do vojen­ské­ho kabá­tu a obu­je do páru Nike teni­sek. (Susan Matheson hrdě vysvět­lu­je, že za jeden z nej­vět­ších tri­um­fů na tom­to pro­jek­tu pova­žu­je, že se Paramountu poda­ři­lo pře­svěd­čit Nike, aby zno­vu spus­ti­li výro­bu původ­ních teni­sek Nike Vandal z roku 1984, včet­ně barev a suchých zipů!).

Tyto stře­ty minu­los­ti a sou­čas­nos­ti byly během natá­če­ní čas­té. Jedna tako­vá pří­ho­da hlu­bo­ce rezo­no­va­la s pro­du­cent­kou fil­mu, Danou Goldbergovou: “Jeden z mých oblí­be­ných momen­tů byl, když jsme toči­li v Griffithově observa­to­ři během prv­ní natá­če­cí noci. Arnold jako Ochránce se tu setká s Arnoldem jako Terminátorem z roku 1984. Sledovala jsem štáb během této scé­ny a všich­ni do jed­no­ho - ať už to byl muž či žena, dva­ce­ti­le­tá nebo šede­sá­ti­le­tá, měli stej­ný úsměv na tvá­ři…

Tento muž ve svém živo­tě odve­dl obrov­ské množ­ství impo­zant­ní prá­ce, ale tady dělá to, pro co se naro­dil a je v tom feno­me­nál­ní. Najednou jsme se ocit­li zpát­ky v čase, vzpo­mně­li na to, jak jsme sedě­li kvů­li T1 a T2 v pub­li­ku. A teď jsme byli tady s ním, zpět s tou­to posta­vou, kte­rou zná jako své boty. Pak jsme byli všich­ni ohro­me­ni, když vypá­lil čty­ři­krát z bro­kov­ni­ce a ani jed­nou neza­mr­kal. Hluboce na nás na všech­ny zapů­so­bi­la sku­teč­nost, že něja­kým způ­so­bem, doká­zal stří­let z plně nabi­té bro­kov­ni­ce čty­ři­krát za sebou a ani jed­nou nemrk­nout. Pak nám vysvět­lil, že se to nau­čil na prv­ním Terminátorovi.”

Emilia Clarke není žád­ným nováč­kem na vel­kých fil­mo­vých natá­če­ních, i přes­to byla ohro­me­na obrov­ským nasa­ze­ním během vzni­ku Terminatora Genisys. Říká: “Je to pros­tě epic­ké. Tři minu­ty finál­ní­ho fil­mu, před­sta­vu­jí dva týd­ny natá­če­ní. Každý detail byl pro­myš­len a krás­ně pro­ve­den. Každý člen štá­bu je neu­vě­ři­tel­ný, deko­ra­ce jsou nesku­teč­né, kos­týmy úžas­né. Je tam toho tolik a musím si neu­stá­le při­po­mí­nat, zatím­co se nachá­zím upro­střed této epic­ké scé­ny a mám pocit, že už to nemů­že být lep­ší, že točí­me pou­ze 60% fil­mu, že tu ješ­tě nejsou spe­ci­ál­ní efek­ty - ale až budou všech­ny digi­tál­ní efek­ty hoto­vé, bude to vypa­dat skvě­le!”

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře