The Beatles - Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Dnes se v rám­ci rubri­ky Kultovní alba zamě­řím na des­ku, kte­rá je obec­ně pova­žo­vá­na za nej­lep­ší v rocko­vé his­to­rii. Tyto anke­ty beru tro­chu s nad­hle­dem, ale „Seržant“ roz­hod­ně mezi TOP 10 pat­ří. Čím to je, že prá­vě toto album je tolik oce­ňo­va­né? Může to být tím, že je pře­lo­mo­vé. Beatles na této des­ce napl­no pro­ká­za­li své umě­ní expe­ri­men­to­vat s růz­ný­mi hudeb­ní­mi sty­ly a doká­zat pře­jí­mat hudeb­ní pod­ně­ty, ket­ré jsou kolem nich. Je nut­né říci, že měli oprav­du z čeho čer­pat. Paul McCartney při­znal, že nej­vět­ší vliv na LP Sgt. Pepper mělo album Pet Sounds od Beach Boys, kte­ré Paul v tu dobu pova­žo­val za nej­lep­ší, co kdy sly­šel. Kapela měla také na nahrá­vá­ní dosta­tek času a to díky tomu, že v srpnu 1966 pře­sta­la s kon­cer­to­vá­ním.

Schválně, kolik osob­nos­tí na oba­lu des­ky pozná­te? Pan Lennon pro­sa­zo­val ješ­tě Adolfa Hitlera, toho však na pře­ba­lu nako­nec nena­jde­me.

Dalo by se říci, že je toto album dítě­tem Paula McCartneyho. Byl to on, kte­rý vymys­lel námět oba­lu, kdy kape­la byla v roli jiných muzi­kan­tů, čímž chtěl docí­lit toho, aby si sku­pi­na na albu udr­že­la urči­tý odstup. Jeho nápa­dy a náčr­ty k oba­lu, pak rea­li­zo­val Robert Fraser. Navíc John Lennon prá­vě pro­ží­val tvůr­čí kri­zi a k tomu­to albu se sta­vil spí­še odta­ži­tě. Dalo by se říci, že jsme při nahrá­vá­ní toho­to alba svěd­ky prv­ní­ho váž­né­ho rozko­lu mezi těmi­to dvě­ma génii. Lennon však nako­nec na album při­spěl a to hlav­ně pís­ní A Day in A Life, kde se v tex­tu čás­teč­ně inspi­ro­val novi­no­vý­mi titul­ky. George Harrison se na albu autor­sky podí­lel pís­ní Within You Without You, kte­rou ovliv­ni­lo jeho nad­še­ní pro východ­ní kul­tu­ru a přá­tel­ství se špič­ko­vým hrá­čem na sitár, Ravi Shankarem. Album otví­rá titul­ní ener­gic­ká sklad­ba, kte­rá pře­jde v dru­hou píseň With a Little Help For My Friends, kte­rou může­me znát i díky cover­ver­zi Joe Cockera. Ač jsou pís­ně sty­lo­vě vel­mi roz­ma­ni­té, čas­to bývá vyzd­vy­ho­vá­no, jak deska půso­bí kom­pakt­ně. Proto musí­me také oce­nit nedáv­no zesnu­lé­ho hudeb­ní­ho pro­du­cen­ta kape­ly, George Martina, kte­rý na tom má při­ro­ze­ně vel­kou záslu­hu.

Takhle to vypa­da­lo při foce­ní oba­lu des­ky.

Beatles toto album nahrá­li v roce 1967 po albu Revolver, kte­ré již jis­tý hudeb­ní posun nazna­či­lo. Po Sgt. Pepper však již nastá­vá změ­na nejen hudeb­ní, ale i out­fi­to­vá. Lennon napří­klad začí­ná nosit své typic­ké kula­té brý­le, kte­ré si oblí­bil při natá­če­ní fil­mu How I Won The War. George Harrison si zase nechá­vá narůst del­ší vla­sy. Jsme tak svěd­ky dovr­še­ní pře­cho­du „Brouků“ do éry hip­pies. O této des­ce se také říká, že změ­ni­la rocko­vou hud­bu a ovliv­ni­la snad všech­ny teh­dej­ší kape­ly a muzi­kan­ty. Je prav­dou, že prá­vě o tom­to díle se rocko­vé hvězdy vel­mi čas­to zmi­ňu­jí jako o své vel­ké inspi­ra­ci. Beatles ale doká­za­li kaž­dé své des­ce dodat jedi­neč­nou atmo­sfé­ru a i po toli­ka letech si člo­věk říká, jak geni­ál­ní ta hud­ba je.

Zdroj obráz­ků: sonyinsider.com, superfreedomrock.net