The Mentalist 713 – hodně štěstí, pane Jane

Agentka FBI: „Není tu, agen­te Jane.“ Lisbonová: „Není to agent, je to kon­zul­tant.“ Patrick Jane ode­vzda­ně pokr­čí rame­ny s ruka­ma v kapsách saka: „Žádná zbraň, žád­ný odznak.“ spik­le­nec­ky se naklo­ní k agent­ce a zašeptá: „Nedali mi ani zuba­ře.“

Na seri­ál Mentalista jsem nara­zil někdy v době, kdy byla v pro­ce­su dru­há série. Mám rád zají­ma­vé poli­cej­ní kon­zul­tan­ty a musím říct, že posta­va ex jas­no­vid­ce, kte­rý se při­dal po smr­ti své rodi­ny k CBI – Kalifornskému úřa­du vyšet­řo­vá­ní, mě oka­mži­tě dosta­la.

Co se vlast­ně sta­lo? Patrick Jane vyrůs­tal u cir­ku­su a odma­lič­ka měl obrov­ský talent na čte­ní lidí – řeč těla, into­na­ci hla­su, vší­mal si těch nejmen­ších detai­lů. Jeho otec z něj udě­lal před­sta­ve­ní a ze své­ho syna „jas­no­vid­ce“. Uvozovky jsou záměr­né, pro­to­že Jane jas­no­vid­né schop­nos­ti vždy pou­ze před­stí­ral, což se mu nako­nec vymsti­lo. Už si přes­ně nepa­ma­tu­ju, jaké osu­dy ho potka­ly poté (v sérii jsou zmí­ně­ny aspoň názna­kem), ale seri­ál začí­ná něja­kou dobu po jeho osob­ní tragé­dii.

Na svém pozo­ro­va­cím talen­tu si totiž zalo­žil vel­mi lukra­tiv­ní kari­é­ru média (sám pak mno­ho­krát zdů­raz­ňu­je, že nic tako­vé­ho, jako jas­no­vid­ci, nee­xis­tu­je). A udě­lal tu chy­bu, že se v tele­vi­zi vysmí­val séri­o­vé­mu vra­ho­vi jmé­nem Red John. Ten měl už teh­dy na tri­ku sluš­nou řád­ku obě­tí a jako pod­pis nechá­val na mís­tě činu krví nama­lo­va­né­ho smut­né­ho smaj­lí­ka. Jednoho tako­vé­ho pak nachá­zí prá­vě Jane po návra­tu domů z tele­vi­ze na stě­ně lož­ni­ce. Na jejích dve­řích je vzkaz pří­mo od Red Johna kon­čí­cí slo­vy: „Kdybyste byl oprav­du jas­no­vi­dec, nemu­sí­te ote­ví­rat dve­ře, abys­te viděl, co jsem udě­lal vaší ženě a dce­ři.“

Jane se ner­vo­vě hrou­tí a pak se jde zeptat prá­vě na ústře­dí CBI, jak jsou na tom s dopa­de­ním vra­ha jeho rodi­ny. Protože ale začne trou­sit tref­né poznám­ky a při­ve­de tým na pod­stat­né sto­py, zůstá­vá zde jako exter­ní kon­zul­tant.

A Janeovy schop­nos­ti? Fenomenální paměť, postřeh jako břitva, hypnó­za, suges­ce, detek­ce lha­ní a vel­mi pří­jem­né a čas­to humor­né nekon­venč­ní myš­le­ní. Kromě toho cho­dí stá­le v mod­rém tro­jdíl­ném oble­ku, pije lit­ry bylin­ko­vé­ho čaje a svě­do­mi­tě igno­ru­je před­pi­sy a poli­cej­ní postu­py.

Kromě toho, že by celé­mu pro­jek­tu neško­di­la krat­ší sto­páž, zamr­zí, že divák nemá (na roz­díl napří­klad od Anatomie lži) šan­ci pro­nik­nout pod poklič­ku Janeových tri­ků a kro­mě sty­lo­vé­ho před­sta­ve­ní si odnést taky něco tro­chu víc.

Posouzení kva­li­ty zále­ží na tom, co kdo v seri­á­lu hle­dá. Protože mě chyt­nul model hlav­ní posta­vy, neva­di­lo mi pří­liš ani pro­ta­ho­vá­ní děje. Dějová linie Red Johna se táh­ne šes­ti séri­e­mi, a přes­to­že díly před­chá­ze­jí­cí jeho odha­le­ní jsou posta­ve­né cel­kem dob­ře, on samot­ný pro mě byl z něko­li­ka důvo­dů zkla­má­ním. Respektive říkal jsem si, že tvůr­ci moh­li udě­lat jen něko­lik věcí jinak, a celé by to do sebe zapa­da­lo mno­hem lépe v kon­tex­tu toho, co bylo zná­mo. Mít celý seri­ál o řadu nebo dvě méně, vůbec nic by se nesta­lo – jsou to kla­sic­ké 22 – 24ky.

Po vyře­še­ní pří­pa­du Red Johna se náš Mentalista stá­vá kon­zul­tan­tem u FBI. Nové pro­stře­dí, vzhled a posta­vy při­da­ly tro­chu jis­kru, ale chy­bí hlav­ní tahoun. Ony se ozý­va­jí ješ­tě drob­nos­ti z minu­la, ale už je to jen tako­vé zame­te­ní před pra­hem. Nicméně díky Bruno Hellerovi za to, že dokon­čil sérii šes­tou a v sed­mé uza­vřel během tři­nác­ti dílů důstoj­ným způ­so­bem osu­dy všech postav. Bylo to těs­ně před­tím, než by stá­le někdy pře­kva­pu­jí­cí posta­vy zača­ly oprav­du otra­vo­vat i mne.

Takhle můžu naštěs­tí i na tomhle mís­tě říct Ať se vám daří, pane Jane…

PS: Ještě jeden pěk­ný detail – názvy všech dílů až po konec Red Johna mají v názvu nějak obsa­že­nou čer­ve­nou. Něco podob­né­ho, jako u seri­á­lo­vé Brutální Nikity, kde se název dílu vždy počtem slov rov­nal pořa­dí série…

Blog auto­ra - http://jensovsky.blog.idnes.cz