The Secret of Monkey Island Special Edition aneb Obávaným pirátem snadno a rychle

Je rema­ke kla­sic­ké humor­né adven­tu­ry od Lucas Arts prů­švi­hem, nebo nád­her­ným vstu­pem Guybrushe Treepwooda i na nové sys­témy?

„Jmenuji se Guybrush Treepwood a chci být pirá­tem…“

Guybrush Treepwood

S tou­to větou vpad­ne svět­lo­val­sý mla­dík v bílé koši­li do hos­tin­ce plné­ho troj­ro­hých klo­bou­ků, kde je mož­ná méně zubů než rukou, ačko­li je lokál sko­ro plný.

Vzal se nezná­mo odkud, něja­kým stej­ně nezná­mým způ­so­bem se oci­tl na Méélee Islandu a tou­ží po kari­é­ře pro­fe­si­o­nál­ní­ho pirá­ta. Ale nebu­de to tak jed­no­du­ché.

Tak tro­chu jiný Karibik…

Už prv­ní stříp­ky kon­ver­za­ce s pirá­ty a postu­py, kte­ré hra pou­ží­vá, dáva­jí tušit, že tady do tuhé­ho nepů­jde. Nevím, jest­li je během této adven­tu­ry mož­né zemřít, ale sil­ně o tom pochy­bu­ji. Lucas Arts vytvo­ři­li parád­ní kou­sek, kte­rý si jem­ně uta­hu­je z mno­ha klišé a prv­ků kla­sic­kých pirát­ských dob­ro­druž­ství.

Nedělají si ovšem legra­ci prvo­plá­no­vou, ale vel­mi pro­pra­co­va­nou, vrs­tev­na­tou a krás­ně zapa­da­jí­cí do her­ní­ho žán­ru. Autoři se totiž krom jiné­ho zamys­le­li nad mno­ha reál­ný­mi pro­blémy, kte­rý­mi tako­vý pirát musí čelit, a zpra­co­va­li je s nad­hle­dem sobě vlast­ním.

Tři zkouš­ky, únos guver­nér­ky a kopa rekvi­zit včet­ně Le Chucka

Aspirujícího pirá­ta čeka­jí tři zkouš­ky, aby se mohl stát pirá­tem z povo­lá­ní. Musí před­vést umě­ní s mečem, umě­ní zlo­děj­ské a vypá­t­rat tajem­ství ost­ro­va.

Kradení se tro­chu zvrt­ne, šerm nebu­de jen o šer­mu a legen­dár­ní poklad ost­ro­va bude náš kan­di­dát hle­dat pod­le sta­ré pís­nič­ky.

A jako na potvo­ru, zrov­na když svo­je úko­ly spl­ní, une­se krás­nou guver­nér­ku ost­ro­va nemrt­vý pirát Le Chuck a všich­ni drs­ní pirá­ti vez­mou do zaje­čích. Takže aby se Guybrush náho­du nenu­dil, záchran­ná akce je pro změ­nu na něm.

Drobné nápo­vě­dy, chytla­vá hud­ba a dob­ro­druž­ství, kte­ré si dáte rádi zno­va

Krásou Secret of Monkey Island je sku­teč­nost, že ho nehra­je­te obvykle kvů­li poin­tě, ale pro­to­že jste zvě­da­ví, s čím si tvůr­ci jak pora­di­li.

Hra nabí­zí na jed­nu klá­ve­su drob­né nápo­vě­dy a rady, jak postu­po­vat dál. Obvykle vám cel­kem snad­no dojde, co máte dál udě­lat, ale kon­krét­ní postu­py jsou někdy v zájmu humo­ru a paro­die nato­lik pra­po­div­né, že hráč neví, jak se s nimi poprat. To při­chá­zí napří­klad v momen­tě pát­rá­ní po pokla­du na ost­ro­vě, kdy víte, že máte v inven­tá­ři návod, ale neví­te, jak ho apli­ko­vat na kon­krét­ní pro­stře­dí.

Hra vás na dru­hé stra­ně odmě­ňu­je krás­ný­mi momen­ty jako mani­á­kál­ním pro­dej­cem pou­ži­tých lodí, před kte­rým by zble­dl i Horst Fuchs, komu­ni­ka­cí pře­ži­vší­ho pirá­ta a kani­ba­lů, kte­rou odha­lu­je­te pomo­cí cedu­lek roze­se­tých na ost­ro­vě, nebo jed­nou z nej­krás­něj­ších bojo­vých scén v her­ní his­to­rii, kte­rá per­fekt­ně vyu­ží­vá adven­tur­ní prv­ky, ačko­li její akté­ry prak­tic­ky nevi­dí­te. Nebo vzkaz v láhvi, kte­rý skrý­vá dopis od práv­ní­ka.

Takových momen­tů je celá hra plná a dává tak jas­ně naje­vo, že tady jde mno­hem více o ces­tu a zába­vu, než o cíl a to, jest­li jste na to při­šli sami nebo si občas něco vygo­o­gli­li.