TOP 5: nejlepší české filmy roku 2023

Photo © Stanislav Honzík

Hodnocení článku

(2 hla­sů, prů­měr: 3,00 z 5)

Loading...

Česká kine­ma­to­gra­fie si v posled­ní době vede nebý­va­le dob­ře, a my pro­to může­me s rados­tí a hrdos­tí již podru­hé za sebou na závěr roku sesta­vit žeb­ří­ček TOP 5 kva­lit­ních domá­cích sním­ků. Nebudu dale­ko od prav­dy s tvr­ze­ním, že za posled­ní dva roky jsem v bio­gra­fech viděl více dob­rých čes­kých fil­mů než za něko­lik před­cho­zích let dohro­ma­dy. Snad to tedy není jen krát­ký záblesk z nebes a tuzemští fil­ma­ři nás budou i nadá­le záso­bo­vat ori­gi­nál­ní­mi kous­ky, tak jako se jim to už něja­ký ten rok pra­vi­del­ně daří v pří­pa­dě čes­ké seri­á­lo­vé tvor­by.

Než se vrh­ne­me do slí­be­né­ho čes­ké­ho kine­ma­to­gra­fic­ké­ho ryb­níč­ku, zastav­me se na moment u vod svě­to­vé­ho fil­mu. Rok 2023 byl pro mě osob­ně v jed­nom ohle­du mimo­řád­ný. Nikdy bych totiž nevě­řil, že ve stej­ném roce krát­ce po sobě navští­vím v bio­gra­fu Titanic a Indianu Jonese, tedy dvě fil­mo­vé znač­ky, kte­ré jsou pro mne od nepa­mě­ti doslo­va nábo­žen­stvím. Titanic při­plul zpět na vel­ké plát­no u pří­le­ži­tos­ti 25. výro­čí od pre­mi­é­ry a Indy se letos napo­sle­dy vrá­til ve svém pátém dob­ro­druž­ství. A jako bonus nás pak svou návště­vou v kinech počas­to­val Tom Cruiseů jako nesmr­tel­ný Ethan Hunt v sed­mé Mission: Impossible.

A prá­vě zmí­ně­ná nemož­ná mise nume­ro sedm s podti­tu­lem Odplata uhra­nu­la naši redak­ci v uply­nu­lém roce nej­ví­ce, o čemž jsme se ostat­ně podrob­ně roze­psa­li v naší čer­ven­co­vé recen­zi. Velice spo­ko­je­ni jsme byli rov­něž po zhléd­nu­tí zmí­ně­né­ho páté­ho Indiany Jonese. Ano, má to svo­je mou­chy, těmi nej­vět­ší­mi jsou digi­tál­ní efek­ty neval­né kva­li­ty, kte­ré jako by vypadly z fil­mů od Marvela nebo DC, ale jinak je to oprav­du dob­rý dob­ro­druž­ný film a pře­de­vším hezká a dojem­ná roz­luč­ka Harrisona Forda. A bavi­lo mě to o malý ždi­bec více než čtyř­ka.

Z neprá­vem divác­tvem kra­pet pře­hlí­že­ných sním­ků bychom vám pak rádi dopo­ru­či­li vel­ko­le­pě roz­máchlou a multi­žánro­vou podí­va­nou jmé­nem Babylon o záku­li­sí Hollywoodu pře­lo­mu dva­cá­tých a tři­cá­tých let. Hvězdně obsa­ze­ný vel­ko­film, kde září pře­de­vším Margot Robbie, měl sice v USA pre­mi­é­ru v pro­sin­ci roku 2022, do našich kin se ovšem dostal až letos v led­nu. Ve stí­nu letoš­ních vel­kých pre­mi­ér zůstal také výbor­ný Tetris od služ­by Apple TV+, kte­rý tref­ně, pou­ta­vě a tak tro­chu s nad­sáz­kou vyprá­ví o zro­du jed­né z nej­slav­něj­ších počí­ta­čo­vých her v sovět­ské Moskvě.

Nu a nyní už alou na oče­ká­va­nou domá­cí pěti­ci…

5) Bod obnovy

Když jsem v bio­gra­fu spat­řil prv­ní trai­ler na Bod obno­vy, zpo­čát­ku se mi ani nechtě­lo věřit, že jde o celo­ve­čer­ní čes­ké sci-fi, tak dechbe­rou­cí byly vizu­ál­ní efek­ty. Po řeme­sl­né strán­ce je to špič­ka, kte­rá snad v Česku nemá obdo­by a může se měřit se zahra­nič­ní kon­ku­ren­cí, pří­bě­ho­vě jde ale spí­še o prů­měr.

4) Bratři

I tady se čeští tvůr­ci vytáh­li. Na tuzem­skou tvor­bu veli­ce zda­ři­le nafil­mo­va­ná dlou­há akč­ní pasáž o útě­ku bra­trů Mašínů a dal­ších čle­nů odbo­jo­vé sku­pi­ny za čes­ko­slo­ven­skou hra­ni­ci. Přesto se mi osob­ně více líbi­la a při­šla mi zají­ma­věj­ší prv­ní polo­vi­na fil­mu, kte­rá se více zamě­řu­je na psy­cho­lo­gii a emo­ce postav.

3) #annaismissing

Jeden z nej­za­jí­ma­věj­ších čes­kých sním­ků posled­ních let. Pátrání po zmi­ze­lé influ­en­cer­ce Anně je skvě­le a napí­na­vě napsa­ným a nato­če­ným thrille­rem ze svě­ta dneš­ních tee­nage­rů a soci­ál­ních sítí. Zaujme nejen věro­hod­ná mlu­va a cho­vá­ní mla­dých postav, ale i herec­ké výko­ny debu­tu­jí­cích talen­to­va­ných před­sta­vi­te­lek dvou hlav­ních rolí (Viktorie Vítová jako Anna a Alexandra Vostrejžová jako Nina).

2) Přišla v noci

Aneb když k vám v noci neče­ka­ně dora­zí tchyně/maminka a roz­hod­ne se u vás něja­ký ten pátek utá­bo­řit. Naprosto úžas­ná, hláš­ka­mi nabi­tá a v někte­rých situ­a­cích téměř doko­na­lá psy­cho­ko­me­die s leh­kým náde­chem horo­ro­vé afmo­sfé­ry, jejíž tref­né momen­ty si ješ­tě dlou­ho po zhléd­nu­tí v mys­li sem tam pře­hrá­vám. Snad jedi­ná výt­ka míří k posled­ní čtvrt­ho­din­ce, kdy to troš­ku ztra­tí onen drajv a šťá­vu.

1) Úsvit

Film, kte­rý bych se nebál ozna­čit za dílo svě­to­vých kva­lit. Nádherná dobo­vá výpra­va roku 1937 a kuli­sy slo­ven­ské­ho měs­teč­ka Svit „baťov­ské­ho vzo­ru“ umís­tě­né­ho na odleh­lé pla­ni­ně pod majestát­ní­mi Tatrami. Vizuál, kame­ra, režie, pří­běh a herec­ké výko­ny v čele se skvě­lou Eliškou Křenkovou, na vše je radost pohle­dět. Plus nad­ča­so­vé posel­ství o před­sud­cích, sou­ze­ní dru­hých a lid­ské ome­ze­nos­ti.

V této sou­vis­los­ti si na závěr dovo­lím jed­nu bohu­žel ne úpl­ně opti­mis­tic­kou myš­len­ku. Jak je vidět, nad posel­stvím Úsvitu se opět zamýš­le­jí spí­še tole­rant­něj­ší smr­tel­ní­ci s ote­vře­něj­ší mys­lí, kte­ří ten­to film až tak nepo­tře­bu­jí. A nao­pak lidé, kte­ří by jej potře­bo­va­li jako sůl, se nad ním nijak zvlášť nepo­za­sta­ví.

 Nahrávání ...