Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Začalo to v roce 2004, kdy se spojila trojice Edgar Wright, Simon Pegg a Nick Frost. Jejich první film Soumrak mrtvých (Shaun of the Dead) nejenže složil poctu žánru zombie hororů, ale také přivedl na svět zcela novou formu komedií s lehce absurdním a zcela specifickým a originálním humorem. V Soumraku mrtvých se podařilo nasadit velmi vysokou úroveň zábavy, která kombinovala smích, smysl pro absurdní situace a dokázala si poradit i s emocionálně vypjatějšími chvílemi. O tři roky později, v roce 2007, se objevil další film spojený s třemi výše uvedenými jmény. Edgar Wright coby režisér a scénárista, Simon Pegg jako představitel jedné z hlavních rolí a spoluscénárista a Nick Frost jako představitel další hlavní role.
Jejich Jednotka příliš rychlého nasazení (Hot Fuzz) zcela nápadně a se stylem parodovala snímky s policejní tematikou, ale dělala to pomocí propracovanějšího humoru než například „beanovská komedie“ Johnny English(r. Peter Howitt, 2003). Navíc se Jednotkanespoléhala pouze na funkci parodie, ale přišla s vlastní velmi originální příběhovou linií, která snímek opět dovedla do patřičně absurdního naladění, na jaký byli diváci zvyklí již ze Soumraku mrtvých.
Naprosto parádní herecký koncert Simona Pegga a Nicka Frosta v ústředních rolí doplnili další matadoři britského filmu jako třeba Martin Freeman, Bill Bailey, David Bradley nebo Jim Broadbent. A samozřejmě se zde opět objevil Bill Nighy, opět v „autoritativní“ roli, tentokrát namísto přísného nevlastního otce v roli policejního ředitele. Opakované obsazování stejných herců do typově podobných rolí je další z výrazných rysů volné Wrightovy trilogie a zcela nepochybně se objevuje a vrcholí právě ve snímku U Konce světa (The Wolrd’s End).
Zabraňte krizi středního věku
The World’s End je víceméně ukázkou buddy filmu, ve kterém ale nefiguruje jen ústřední dvojice jako například v „parťáckých“ policejních filmech, jako tomu bylo třeba i ve snímku Hot Fuzz. Tady na scénu přichází patra pěti kamarádů z dětství, kteří spolu vyrůstali v malém městě. Funguje tu stereotyp klučičí party, která má svého vůdce, svého benjamínka nebo třeba svého sponzora ve formě bohatých rodičů. Vůdcem skupiny je přirozeně Gary King (Simon Pegg), který na sklonku střední školy platí za největšího frajírka z maloměsta, který podle svých slov chce v životě jediné – dobře se bavit a pořádně se zkalit. Na prahu čtyřicítky však tato slova dostávají nepříjemnou pachuť, zvlášť když jste celý život skutečně prožili jako jeden velký večírek se spoustou koksu a v alkoholových výparech. Přichází nepříjemné vystřízlivění a navíc touha pokořit něco, co se vám v mládí nepodařilo.
Gary King prožil skutečně bouřlivý život, který z něj ve čtyřiceti letech vycucal naprosto veškerou sílu, uvrhl ho do léčebny pro závislé na alkoholu, vzdálil ho od jeho přátel, kteří se v menší či větší míře museli nějakým způsobem potýkat s jeho výstřelky, ale nevzal mu touhu pokořit Zlatou míli. Zlatá míle je v podstatě velmi eufemistické vyjádření pro totální alkoholovou anihilaci, při které musíte projít dvanáct putyk a v každé vypít pintu piva. Garyho ultimátní plán se začíná rodit. Jediný problém spočívá v tom, že musí dát dohromady starou partu, což je vskutku nelehký úkol.
Edgar Wright velmi precizně pracuje s celým příběhem, který minulost postav a především pak ústředního živlu Garyho, dávkuje velmi opatrně a spíše mezi řečí. Celý film je uvozen Garyho vzpomínání na mladistvý výlet po dvanácti hospodách, který tenkrát bohužel nedošel do zářného konce. Při úvodní sekvenci se vyplatí dávat pozor, což je ale prvek známý už ze Soumraku mrtvých– začátek mnohdy prozrazuje více, než je na první pohled patrné.
V postavě Garyho Kinga se v horším případě sami poznáte, pravděpodobněji v něm ale spatříte odraz vašeho známého, který si život víceméně představuje jako jednu velkou jízdu, stále má čas, protože ještě nesehnal pořádnou práci a předhazuje vám svoji svobodu, kterou vy už jste uvědoměním si vlastní dospělosti ztratili.
„We are here to get annihilated!“
Jak prozrazuje i trailer, Garymu se podaří svolat starou partu zpět. Použije k tomu sice pár nekalých prostředků, nicméně jejich rodné městečko Newton Haven skutečně spatří své oblíbené výrostky v dospělém provedení. Od první chvíle ve městě je však jasné, že se k nepoznání nezměnili jen hlavní hrdinové, nýbrž i celé město prošlo prazvláštní proměnou. Nejradikálnější z nich je pro naší partičku nejspíš naprosté zničení koloritu tradičních hospůdek, z nichž některé se mezitím staly součástí mezinárodního řetězce se standardizovaným interiérem i nabídkou nápojů. „Starbucksová kutlura“ byla tedy započata i na maloměstě. Vytlačení původních hospůdek však není jediná změna, která na partu kamarádů čeká. Brzy se ukáže, že ani obyvatelé města nezůstali tak úplně stejní. Pokud jste dostatečně seznámení s prvními dvěma snímky z tzv. cornettové trilogie, pak vám musí být jasné, že The Wolrd’s End nebude jen o obyčejném reunionu a popíjení piva.
První půlka filmu dokonale představuje všech pět hlavních aktérů, soustředí se především na vybudování emocionálních vztahů a rozjíždí lehký ale velmi vtipný příběh. Druhá polovina však zachází mnohem dál a pracuje v podstatě se zcela novým motivem. Ve filmu velmi často zaznívá údiv vyjádřený vskutku výstižnou zkratkou WTF a připravte se na to, že takovou otázku si při sledování The Wolrd’s End nejednou sami položíte. Nikdy to však nebude v žádných negativních souvislostech, jako spíše v momentech chvilkového údivu nad tím, kam se vlastně příběh ubírá. Pokud se třeba před výpravou do kina (nebo obýváku) nepodíváte ani na jeden trailer a začnete film sledovat jako tabula rasa, bude pro vás zážitek o to více intenzivní.
Užívat si práci trojice Edgara Wrighta, Simona Pegga a Nicka Frosta je skutečné potěšení pro všechny jejich fanoušky a závěrečný díl trilogie jim rozhodně žádnou ostudu nedělá. Naopak vyzdvihuje všechny typické prvky jejich filmů, kterými jsou především absurdní humor, bizarní zápletky dovedené do šílených konců a naprosto skvostné herecké výkony. Především vedlejší role jsou znamenité. Pokud už jste se přenesli přes Red Wedding a tvář Davida Bradleyho nemáte spojenou výlučně s postavou Waldera Fraye, pak si náramně užijete především velmi střídmě dávkovanou ale o to více intenzivní přítomnost Basila právě v podání tohoto britského herce. A samozřejmě i Bill Nighy tu má svou „autoritativní roli“ jako v případě předchozích dvou filmů. Pokud patříte mezi pravidelné diváky práce Wrighta, Pegga a Frosta je pro vás samozřejmostí podívat se i na The Wolrd’s End. Pokud se s jejich tvorbou teprve seznamujete a tento snímek by měl být vstupní branou, počítejte se zcela netypickým komediálním filmem, který se rozhodně z hlavy snadno nevytratí.
Trailer jen na vlastní nebezpečí. Bez něj bude zážitek z filmu mnohem intenzivnější.
P.S. Buďte trpěliví. Na Cornetto skutečně dojde.
P.P.S. Lepší a vtipnější film o povaze lidstva tady dlouho nebyl.
Nicneříkající procentuální zhodnocení: 90 %
U Konce světa/The World’s End
Česká premiéra: 24. října 2013
Česká distribuce: Bontonflm
Režie: Edgar Wright
Scénář: Edgar Wright, Simon Pegg
Hrají: Simon Pegg, Nick Frost, Martin Freeman, David Bradley,
Pierce Brosnan, Rosmanud Pike, Bill Nighy, Eddie Marsan, Paddy Considine
(4,91 z 5)