Underworld - Jiný pohled

Konec se blí­ží, po dlou­hých sta­le­tích vál­ky se schy­lu­je ke koneč­né bitvě… Dva rody, dvě děti noci – vam­pír a vlkodlak. Mýty tvr­dí­cí, že tyto dvě bytos­ti tem­na boju­jí bok po boku se mýli­ly. Naopak, lykan­tro­po­vé a vam­pí­ři jsou zapří­sáh­lí nepřá­te­lé, kte­ří se už mno­ho sto­vek let sna­ží zni­čit navzá­jem.

Ke zlo­mu ve vál­ce došlo před šes­ti sty lety, kdy byl zabit vůd­ce vlkodla­ků, moc­ný Lucian. Od té doby byli a jsou Lykantropové pro­ná­sle­do­vá­ní jako lov­ná zvěř, ovšem zdá se, že se chys­tá něco vel­ké­ho, něco, co by moh­lo pořád­ně zamí­chat kar­ta­mi…

Mladá (tedy ale­spoň tak vypa­dá, u  upí­rů je to cel­kem těž­ko roze­zna­tel­né, může jim být tisíc let a klid­ně mohou vypa­dat lépe než tři­ce­ti­le­tý smr­tel­ník. Kam se na vam­pí­ři kous­nu­tí hra­be plas­tic­ká chi­rur­gie) upír­ka Selene pat­ří k  nej­lep­ším zabi­já­kům a svou prá­ci si uží­vá. Je hná­na tou­hou po pomstě, její rodi­na (ale­spoň si to mys­lí) totiž skon­či­la jako potra­va pro vlkodla­ky. Je to prá­vě ona, kte­ré začne tušit, že se schy­lu­je k něče­mu vel­ké­mu…

A ona je při­pra­ve­na odha­lit toto tajem­ství, i za cenu poru­še­ní sta­ro­vě­kých záko­nů. Je roz­hod­nu­ta zajis­tit pře­ži­tí své­ho rodu a vyhla­dit vlkodla­ky, do posled­ní­ho…

Jenže, jí čeká pár pře­kva­pe­ní. Nejen, že zjis­tí prav­du o tom, kdo sto­jí za zavraž­dě­ním jejích blíz­kých, ale navíc se zami­lu­je do muže, kte­rý je pokou­sán lykan­tro­pem. A  úpl­něk se rych­le blí­ží (pro neza­svě­ce­né, k pře­mě­ně člo­vě­ka ve vlkodla­ka dochá­zí prá­vě v tom­to obdo­bí)…

Příběh Underworldu je na akč­ní titul oprav­du řád­ně roz­vi­nu­tý a má v  zálo­ze hned něko­lik dějo­vých zvra­tů, z nichž někte­ré pře­kva­pí i zary­té fil­mo­vé fan­dy, kte­ré jen tak něco neza­sko­čí. To je roz­hod­ně vel­kým kla­dem fil­mu, pro­to­že reži­sér Len Wiseman se nespo­lehl jen na opu­lent­ní výpra­vu, ale také věno­val vel­kou pozor­nost ději, což není u toho­to žán­ru zrov­na obvyk­lé. Ale vypla­ti­lo se to, pře­ce jen je pří­jem­né, když hlav­ní hrdi­no­vé nepro­ná­ší jen hláš­ky typu: „Zabiju tě. Zachráním tě. Zničím tě. Jsi v  bez­pe­čí. Tím to nekon­čí. Poznáš chuť olo­va. „Já se vrá­tím.“ atd.

Už jsem se zmí­nil o opu­lent­ní výpra­vě. Ta je sku­teč­ně pove­de­ná a při­taž­li­vá – hlav­ní i ved­lej­ší posta­vy jsou oble­če­ny v při­lé­ha­vých kos­tý­mech (vět­ši­nou tma­vé bar­vy), pod nimiž se rýsu­jí jejich doko­na­lá těla (budou spo­ko­je­ny jak ženy, tak muži) – dlou­hé kabá­ty, čer­né brý­le a podob­ně. Nic ori­gi­nál­ní­ho, ale na dru­hou stra­nu, asi by bylo zvlášt­ní, kdy­by Selena likvi­do­va­la vlkodla­ky v růžo­vém trič­ku s nápi­sem „Super Girl“.

Noc je ponu­rá, a k této atmo­sfé­ře při­spí­vá cel­ko­vé poje­tí Underworldu – takřka v kaž­dém ven­kov­ním zábě­ru je nebe tem­né, plné zlo­věst­ných mra­ků a neu­stá­le prší. Nic pro opti­mis­tic­ké pova­hy.

Teď vel­mi „slo­ži­tá“ otáz­ky – „Co je důle­ži­té u akč­ní­ho fil­mu?“, žád­ná nápo­vě­da nebu­de, je to AKCE. Tak sem smě­řu­je má jedi­ná výtky. Dynamické scé­ny jsou odve­de­né na jed­nič­ku, to je prav­da, ale je jich poměr­ně málo. Dvě mož­ná tři dal­ší by roz­hod­ně neuško­di­ly. Trošku mě roz­ča­ro­val i  finál­ní sou­boj Selene s jejím úhlav­ním nepří­te­lem (ne, neřek­nu, kdo je to), ten skon­čí dří­ve, než spus­tí­te oči ze svůd­né­ho těla Kate Beckinsale, odě­né­ho do ten­ké­ho late­xu.

Underworld je pove­de­ný akč­ní film se sil­ným mystic­kým náde­chem, kte­rý urči­tě potě­ší všech­ny fanouš­ky série Blade, ale i ostat­ním, kte­ří nebě­ha­jí po nocích a  neho­ní podi­ví­ny, kte­ří si zapo­mně­li nechat vytrh­nout špi­čá­ky a teď jim vylé­za­jí dopře­du, má Underworld, co nabíd­nout – zají­ma­vý pří­běh, pří­jem­né vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní, něja­kou tu adre­na­li­no­vou akci a pře­de­vším pří­jem­né herec­ké obsa­ze­ní…