V oblaku dezinfekce

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Osobitý humor, las­ka­vost a nad­hled jsou devi­zy, kte­ré Ivance Deváté roz­hod­ně nechy­bí. Čeho se jí však občas nedo­stá­vá, je zdra­ví, ale i z toho­to nedo­stat­ku doká­za­la udě­lat před­nost a svo­je zážit­ky ze zdra­vot­nic­kých zaří­ze­ní vše­ho dru­hu před­sta­vu­je v kni­ze s pří­znač­ným názvem V obla­ku dez­in­fek­ce.

S autor­kou postup­ně navští­ví­me ordi­na­ce prak­tic­ké­ho léka­ře, řady spe­ci­a­lis­tů, pokra­ču­je­me přes lékár­ny a nako­nec se dosta­ne­me až do vytou­že­ných láz­ní, kte­ré se na prv­ní pohled mohou jevit jako zaří­ze­ní rekre­ač­ní. Při bliž­ším ohle­dá­ní však zjis­tí­me, že jsme se zase ocit­li mezi léka­ři, sestra­mi a fyzi­o­te­ra­pe­u­ty a život navíc doká­ží zne­pří­jem­nit i růz­né typy lázeň­ských hos­tů. Koho by bavi­lo trá­vit vět­ši­nu času v láz­ních útě­kem před pro­še­di­vě­lým sela­do­nem?

Autorka však i tuto zku­še­nost doká­že pře­ta­vit v his­tor­ku, při jejímž čte­ní vykouz­lí úsměv na tvá­ři i paci­en­to­vi s těž­kou dia­gnó­zou. Laskavý humor  spo­lu s ohro­mu­jí­cí slov­ní záso­bou oslo­ví čte­ná­ře napříč gene­ra­ce­mi.  Historky se sypou jed­na za dru­hou a ve finá­le zjis­tí­te, že vám čeká­ní u léka­ře uběh­lo, ani neví­te jak. Kniha je bohu­žel cel­kem útlá, tak­že více než dvě tři hodin­ky času nad ní bohu­žel nestrá­ví­te.  Ale má to i své výho­dy. Pokud nara­zí­te na nerud­né­ho léka­ře nebo sest­ru, může­te je pro zlep­še­ní nála­dy rov­nou obda­ro­vat jed­ním výtis­kem.

Knihu Ivanky Deváté lze dopo­ru­čit nejen paci­en­tům, ale i zdra­vot­nic­ké­mu per­so­ná­lu všech kate­go­rií, pro­to­že nikdy neví­te, jest­li se zít­ra neo­cit­ne­te na opač­né stra­ně bari­ká­dy a nebu­de­te plni ner­vo­zi­ty čekat na ošet­ře­ní u jed­no­ho ze svých kole­gů. Kdo z nás se nikdy neo­ci­tl v roli paci­en­ta? Osobně niko­ho tako­vé­ho neznám…  Proto si kaž­dý čte­nář při čte­ní toho­to sou­bo­ru jis­tě najde i svůj pří­běh a povzdech­ne si, že autor­ka mu mlu­ví pří­mo z duše.

Ukázka z kni­hy:

Nuže, sestřič­ky jsou růz­né. Některé per­fekt­ní, avšak chlad­né, jiné ležér­ní, avšak vře­lé, mla­dé chi­cho­tal­ky a sta­ré nemlu­vy, uštva­né mat­ky rodin i osa­mě­lé ženy odda­né své­mu poslá­ní, všec­ky mizer­ně pla­ce­né. Na pomy­sl­né stup­ni­ci lid­skosti před­sta­vu­jí  kraj­ní body Matka Tereza a Čachtická paní.

Ty i ony mají cosi spo­leč­né­ho. Kdyby pochá­ze­ly ze šlech­tic­ké­ho rodu, měly by jed­not­ný erb. Na poza­dí mod­ré­ho a bílé­ho pole  by se skvě­lo zla­tý­mi pís­me­ny jejich hes­lo: Neklepat! Sestra vychá­zí. Před někte­rou ordi­na­cí se člo­věk časem při­klo­ní k myš­len­ce, že sest­ra je slunéč­ko polikli­ni­ky. Také vychá­zí jed­nou den­ně.

Ivanka Devátá po absol­vo­vá­ní DAMU nastou­pi­la do Realistického diva­dla jako hereč­ka. Spolupracovala s roz­hla­sem, tele­vi­zí a v dabin­gu. Postupem času těžiš­tě svo­jí tvor­by pře­su­nu­la do oblas­ti lite­ra­tu­ry, kde se věnu­je pře­de­vším krat­ším útva­rům jako jsou feje­to­ny a povíd­ky. Řada z nich vychá­zí opa­ko­va­ně. Z její tvor­by lze uvést napří­klad sou­bo­ry: Koukám a co nevi­dím, Všechny mé domo­vy, Lázeňská kúra, Vůně pose­če­né trá­vy,…

Knihu lze se sle­vou objed­nat na Albatros Media.

• dera­ti­za­ce
• dez­in­fek­ce

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře