V síti – Recenze – 70%

Film V síti reži­sé­rů Víta Klusáka a Barbory Chalupové doku­men­tu­je prů­běh soci­ál­ní­ho expe­ri­men­tu, v rám­ci něhož byly vybrá­ny tři dospě­lé, leč mla­dě vypa­da­jí­cí hereč­ky, kte­ré se pak pod faleš­ný­mi pro­fi­ly vydá­va­ly na soci­ál­ních sítích za dva­nác­ti­le­té dív­ky a pasiv­ně se nechá­va­ly kon­tak­to­vat růz­ný­mi muži, z nichž se poměr­ně záhy v drti­vé vět­ši­ně pří­pa­dů vyklu­ba­li nej­růz­něj­ší úchy­lo­vé a sexu­ál­ní pre­dá­to­ři.

 

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Takže na začát­ku vidí­me cas­ting všech tří here­ček, výstav­bu tří dět­ských poko­jíč­ků uvnitř fil­mo­vé­ho ate­li­é­ru a pak hned zalo­že­ní pro­fi­lů hlav­ních pro­ta­go­nis­tek na něja­kém popu­lár­ním inter­ne­to­vém cha­tu, po němž prak­tic­ky oka­mži­tě násle­du­je něko­lik desí­tek žádos­tí o přá­tel­ství od náhod­ných mužů (typic­ky ve věku od dva­ce­ti do šede­sá­ti let). A když kte­rá­ko­li ze sle­čen něja­ké to přá­tel­ství při­jme, tak se tito muži zpra­vi­dla v rám­ci desí­tek sekund uchý­lí k před­vá­dě­ní své­ho při­ro­ze­ní a k výzvám ke svlé­ká­ní, zasí­lá­ní ero­tic­kých fotek či mastur­ba­ci (pokud tedy nemastur­bu­jí hned od počát­ku kon­ver­za­ce či video-hovoru). V závě­ru sní­mek gra­du­je tím, že dojde i k osob­ním schůzkám dívek (ve fin­go­va­né kavár­ně) s těmi muži, kte­ří ini­ci­o­va­li setká­ní naži­vo.

Cílem doku­men­tu je samo­zřej­mě šířit osvě­tu o tom, že děti se na inter­ne­tu mohou až pře­kva­pi­vě snad­no dostat do kon­tak­tu se sexu­ál­ní­mi pre­dá­to­ry, nechat se jimi mani­pu­lo­vat a pří­pad­ně se stát oběť­mi vydí­rá­ní a sexu­ál­ní­ho zne­u­ží­vá­ní, nehle­dě na psy­chic­ké pro­blémy, kte­ré v nich tako­vá zku­še­nost může vyvo­lat. Za tím úče­lem vznik­la i výraz­ně zkrá­ce­ná, pří­stup­něj­ší a o edu­ka­tiv­ní zábě­ry dopl­ně­ná ver­ze fil­mu s názvem V síti: Za ško­lou, urče­ná zejmé­na pro pro­mí­tá­ní pro ško­ly (plná ver­ze fil­mu je vhod­ná od 15 let a má 100 minut, zkrá­ce­ná ver­ze je pří­stup­ná od 12 let a má 63 minut).

Co cílem fil­mu zřej­mě není, je pořá­dat na vyob­ra­ze­né pre­dá­to­ry hon (jejich obli­če­je jsou čás­teč­ně roz­ma­za­né, ale pokud je ve fil­mu uvi­dí něja­ký jejich zná­mý, tak je prav­dě­po­dob­ně bez­peč­ně pozná) a nabí­zet pří­mo něja­ké řeše­ní, co by se s tím pro­blé­mem mělo dělat (tře­ba vybí­zet rodi­če, aby se víc zají­ma­li o akti­vi­tu svých dětí na inter­ne­tu, což pod­le sta­tis­tik pre­zen­to­va­ných ve fil­mu při­bliž­ně 60 pro­cent rodi­čů pod­le vše­ho nedě­lá). Film zkrát­ka jen dost názor­ně a úder­ně upo­zor­ňu­je na to, že ten pro­blém exis­tu­je (což je pocho­pi­tel­ně zásluž­né samo o sobě) a vybí­zí k dis­ku­zím na toto téma. V tom­to smě­ru dává smy­sl i masiv­ní (a v někte­rých pří­pa­dech oblud­ná) reklam­ní kam­paň, sna­ží­cí se k fil­mu při­lá­kat co nej­šir­ší masy lidí, a již tra­dič­ní sna­ha Víta Klusáka dělat ze svých sním­ků ohrom­né udá­los­ti a feno­mé­ny, kte­ré se ve vel­kém zapo­ju­jí do spo­le­čen­ských debat, pří­pad­ně při­spí­va­jí k jejich vytvá­ře­ní.

Většina fil­mu je nicmé­ně posta­ve­na prak­tic­ky pou­ze na tom, že jeho tvůr­ce šoko­va­lo, s jakou rych­los­tí, inten­zi­tou a v jakém množ­ství se na všech­ny tři hereč­ky sesy­pa­lo tolik hnu­su. Tudíž tou kon­cen­t­ro­va­nou pře­hlíd­kou morál­ní­ho dna a zavr­že­ní­hod­né­ho jed­ná­ní, dopl­ně­nou o plejá­du erek­to­va­ných peni­sů (rozkos­tič­ko­va­ných) a pár názna­ků dět­ské a zoo­fil­ní por­no­gra­fie, pro­vá­ze­jí divá­ka po vět­ší část sto­pá­že. Dělají to pocho­pi­tel­ně za úče­lem vyvo­lat v pub­li­ku odpo­ví­da­jí­cí emo­tiv­ní reak­ce a odpor, pří­pad­ně zdě­še­ní u těch, kte­ří nemě­li tuše­ní, že k něče­mu tako­vé­mu může na inter­ne­tu dochá­zet.

Následkem toho však zani­ká pro­stor na pro­bí­rá­ní dal­ších roz­mě­rů celé věci, kdy kaž­dá poten­ci­ál­ně zají­ma­vá infor­ma­ce je vět­ši­nou odby­ta jed­ním titul­kem nebo let­mou zmín­kou, aniž by se k ní film vra­cel nebo ji jak­ko­li dále roz­vá­děl (napří­klad to, že mezi inter­ne­to­vý­mi sexu­ál­ní­mi pre­dá­to­ry je asi jen 3-5 pro­cent pedo­fi­lů a tím pádem by se pedo­fi­lo­vé a sexu­ál­ní pre­dá­to­ři nemě­li házet do jed­no­ho pyt­le). Do úvah nad tím, že sexu­ál­ní pre­dá­tor­ství před­sta­vu­je pro­blém celo­spo­le­čen­ský, kte­rý není ome­zen jen na soci­ál­ní sítě, se sní­mek nepouš­tí v pod­sta­tě vůbec.

Neustálé ubí­je­ní divá­ka peni­sy a nechut­ný­mi kon­ver­za­ce­mi s úchy­ly se tak kupo­di­vu po urči­té době poně­kud vyčer­pá a úpl­ně jed­no­tvár­ným se nesta­ne jen díky mno­ha zábles­kům humo­ru, kte­ré slou­ží jako ost­rův­ky odleh­če­ní v zápla­vě jinak dosti tíži­vé­ho a zne­klid­ňu­jí­cí­ho mate­ri­á­lu, ale­spoň dokud nedo­jde na finál­ní kon­fron­ta­ce tvá­ří v tvář, kte­ré zas posu­nou celou věc na tro­chu jinou úro­veň. Zároveň lze při­tom obdi­vo­vat výko­ny všech tří pro­ta­go­nis­tek, kte­ré se cel­kem rych­le doká­za­ly přesty­li­zo­vat do dva­nác­ti­le­tých naiv­ních dívek a být ve svém pro­je­vu dosta­teč­ně pře­svěd­či­vé.

Stejně jako u mno­hých star­ších fil­mů Víta Klusáka, i zde někte­ré scé­ny půso­bí lehce mani­pu­la­tiv­ně a oci­ta­jí se na hra­ně věro­hod­nos­ti (zábě­ry na šoko­va­nou pro­fe­si­o­nál­ní dět­skou psy­cho­lož­ku, kte­rá byla pří­tom­ná u natá­če­ní, scé­na se štá­bem doja­tým k slzám, když se ve změ­ti chlíp­ní­ků náho­dou poda­ří najít coby bílou vrá­nu něja­ké­ho nor­mál­ní­ho uži­va­te­le), ale je jich naštěs­tí vel­mi málo. Těžko říct, jest­li to je tím, že v pří­pa­dě téma­tu zne­u­ží­vá­ní dětí na inter­ne­tu není potře­ba divá­ky k něja­kým poci­tům pří­liš tla­čit, pro­to­že se ty poci­ty čas­to dosta­ví samy, nebo jest­li je to i znám­ka něja­ké­ho pozi­tiv­ní­ho vli­vu Klusákovy spolu-režisérky Barbory Chalupové. Každopádně mě kro­mě Víta Klusáka nena­pa­dá žád­ný dal­ší čes­ký doku­men­ta­ris­ta, kte­rý by doká­zal film na toto téma zpra­co­vat v tako­vé pro­dukč­ní kva­li­tě a nasmě­ro­vat na něj pozor­nost toli­ka lidí.

S doku­men­tem V síti je to nako­nec tro­chu podob­né jako s doku­men­tem Šmejdi, kte­rý také šířil v dob­ré víře maso­vou osvě­tu, aniž by se sou­čas­ně pokou­šel své téma nějak bul­va­ri­zo­vat nebo se pást na jeho sen­zač­nos­ti. Sdílenou vlast­nos­tí obou sním­ků je i to, že jejich fil­mo­vá kva­li­ta je v pod­sta­tě podruž­ná a jejich hlav­ní hod­no­tu utvá­ří ta sku­teč­nost, že jde o sním­ky potřeb­né a pro­spěš­né.

---

---