Vetřelec: Romulus aneb nekonečná série opět ožívá

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Po sed­mi letech od posled­ní­ho fil­mu, ve kte­rém se vyskyt­lo krve­lač­né mimo­zem­ské mon­strum zva­né vetře­lec (nebo také xeno­morf) jsme se dočka­li dal­ší­ho pokra­čo­vá­ní. Já osob­ně jsem se vydal na dvoj­pro­mí­tá­ní v kině Aero, kte­ré novin­ku uvá­dě­lo s fil­mem Horizont udá­los­ti, pro­to­že na původ­ní vetřel­čí fil­my je v době pre­mi­é­ry embar­go. Tak se pojď­me podí­vat, co nám tato dvoj­ce nabí­zí.

Na začá­tek bych se rád krát­ce vyjá­d­řil k Horizontu udá­los­ti, pro­to pokud vás zají­má jen vetře­lec, klid­ně ten­to odsta­vec pře­skoč­te. Film Horizont udá­los­ti nato­čil pod­le scé­ná­ře Philipa Eisnera brit­ský reži­sér Paul W. S. Andersnon (pozor, neplést s Paulem Thomasem Andersonem, to je napros­to jiný reži­sér), kte­rý se poz­dě­ji pro­sla­vil sérií fil­mů Resident Evil. A upřím­ně řeče­no, z toho­to fil­mu jsem nebyl úpl­ně nad­še­ný. Je urči­tě nut­né oce­nit vel­mi kva­lit­ní a oká­za­lé efek­ty, kte­ré na dobu vzni­ku fil­mu (1997) vypa­da­jí veli­ce zda­ři­le, nicmé­ně to je asi to jedi­né, co lze chvá­lit. Už ze začát­ku na vás totiž film začne pou­ží­vat tak­ti­ku vel­mi laci­ných jumps­ca­rů a po zby­tek sto­pá­že pak na vás film kři­čí, jak hroz­né béč­ko to je. Prostě, ačko­liv vizu­ál­ně film vypa­dá napros­to nád­her­ně a kon­cept, na kte­rém je posta­ve­na napí­na­vá a děsi­vá záplet­ka je také zají­ma­vý, tak já mám pocit, že to ten film vůbec nevy­u­ži­je a jenom se spo­leh­ne na laci­né lekač­ky a nic hlub­ší­ho vám nena­bíd­ne.

Tolik k Horizontu udá­los­ti, nyní zpát­ky k vetřel­cům. Historie této ságy se píše od roku 1979, kdy reži­sér Ridley Scott při­chá­zí s prv­ním sním­kem Vetřelec (Alien, 1979). Ten, díky svým vizu­ál­ním efek­tům, fan­tas­tic­ké hud­bě i krás­ně děsi­vé­mu pří­bě­hu zís­ká řadu cen (mimo jiné Oscara za spe­ci­ál­ní efek­ty) a vyžá­dá si tak dal­ší díl. Respektive těch pokra­čo­vá­ní si vyžá­dá poně­kud více a k dneš­ní­mu dni, lze napo­čí­tat cel­kem osm celo­ve­čer­ních fil­mů, ve kte­rých se mon­strum vysky­tu­je. Kromě  prv­ní­ho to jsou: Vetřelci (Aliens, 1986, rež. James Cameron), Vetřelec³  (Alien³, 1992, rež. David Fincher), Vetřelec: Vzkříšení ( Alien: Resurrection, 1997, rež. J-P Jeunet), Vetřelec vs. Predátor (AVP: Alien vs. Predator, 2004, rež. P. W. S. Anderson), Vetřeleci vs. Predátor 2 (Aliens vs. Predator: Requiem, 2007, rež. C. Strause a G. Strause), Prometheus (Prometheus, 2012, rež. Riedly Scott) a Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, 2017, rež. Riedly Scott). Poslední pří­růs­tek je pak z letoš­ní­ho roku film Vetřelec: Romulus, kte­rý reží­ro­val Fede Alvarez, kte­ré­ho mož­ná může­te znát jak auto­ra horo­ru Smrt ve tmě. Podílel se na něm (jako pro­du­cent) i Riedly Scott, při­čemž pří­bě­ho­vě se ode­hrá­vá mezi prv­ním a dru­hým dílem.

Když se ale podí­vá­me cel­ko­vě na fil­my z této ságy, tak je zají­ma­vé, že všech­ny více­mé­ně pra­cu­jí se stej­ným zákla­dem, jako ten prv­ní ori­gi­nál­ní Vetřelec. Máme zde sku­pin­ku prů­zkum­ní­ků, kte­ří se sna­ží dostat někam, kam se nikdo jiný před tím nepo­dí­val, nicmé­ně tam se obje­ví vetře­lec (nebo vetřel­ci), ten je všech­ny poza­bí­jí až na jed­no­ho (z pra­vi­dla ženu), kte­rý řádě­ní pře­ži­je, aby mohl pro­po­jit pří­běh s dal­ším pokra­čo­vá­ním. A u nové­ho pokra­čo­vá­ní to není jinak. Opět tu máme sku­pin­ku (ten­to­krát mla­dých) lidí, kte­ří se vydá­va­jí na opuš­tě­nou vesmír­nou loď, kde se ale obje­ví vetřel­ci a ano, abychom nekřiv­di­li, zde pro změ­nu pře­ži­jí dvě posta­vy. Jenomže to je asi jedi­ná změ­na opro­ti zaběhlé­mu must­ru, kte­rou zde auto­ři pro­ved­li. Jinak zůstá­vá všech­no při starém a celá, kdy­si poměr­ně kva­lit­ní sci-fi sága se vyví­jí spí­še smě­rem k prů­měr­ným holly­wo­od­ským horo­rům a thrille­rům. A to je pod­le mě je ško­da, pro­to­že se kvů­li lenos­ti scé­náris­tů vetřel­čí fil­my nikam moc nepo­sou­va­jí a už více než 30 let nám tu nabí­ze­jí prak­tic­ky totéž.

Z mého pohle­du od toho­to fil­mu dosta­ne­te přes­ně to, co od něj oče­ká­vá­te. Lekačky, odpor­né mimo­zemš­ťa­ny, leh­ké mra­ze­ní v zádech a cool vesmír­né lodě. Ovšem, nesmí­te si od toho sli­bo­vat nic moc víc, pro­to­že jinak bude­te dle mého názo­ru zkla­ma­ní.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře