Kdo mě zná, tak pravděpodobně celkem dobře ví, že pro hororový subžánr zvaný „found footage“ mám jistou slabost. V angličtině se tomu říká „guilty pleasure“, tedy vím, že se víceméně jedná o prvoplánovou (a někdy dost stupidní) zábavu, ale... nemohu si pomoci. Jo, Bergman v tu chvíli rotuje v hrobě.
VHS (budu to psát bez těch čar) patří mezi to vzácné procento z žánru, které by snad šlo označit za trochu invenční a nápadité. Považte sami: skupinka úchyláků ve stylu Jackass dostane za úkol získat z nějakého domu starou kazetu VHS. Zdá se to snadné, jenže v domě je těch kazet fůra, takže je potřeba si je pěkně pustit...
Co se na kazetách nalézá je však docela děsivé, jedná se totiž o 5 filmových kraťasů, které dokumentují setkání lidí s nadpřirozenem (většinou). Celý koncept je pochopitelně rámován příběhem úchyláků, kteří jdou pro onu kazetu.
Když to trochu přeženu, tak se v podstatě jedná o povídkový film, což má logicky svá úskalí. Některé „povídky“ jsou lepší, jiné horší. Za mě osobně bych asi nejlépe hodnotil tu poslední, i když každá má něco do sebe a vyloženě slabý kousek jsem nezaznamenal. Je vidět, že žánru „found footage“ krátká forma (nějakých 20 minut) velmi svědčí. Pokud je takový film „roztažený“ do podoby celovečeráku, tak často trpí hluchými místy, apod. Toto je asi ideální.
Tedy, i když potenciální divák/divačka nepatří mezi cílovku „found footage“, tak i na tento film se podle mě lze kouknout. Narozdíl od různých „Grave Encounters“, apod. jde z některých povídek skutečně strach...
Proč film vidět? 1) Mám doma fůra VHS kazet a nevím co s nimi. 2) Holka kterou jsem sbalil v baru na mě nějak divně prská. 3) Z peněženky mi zmizely peníze a přítelkyně se tváří jako že o tom nic neví. 4) Mám divnou bouli na ruce... 5) Jedu na párty a spletu si dům..... 🙂
