Přichází revoluce! Hrdinka Katniss (Jennifer Lawrence) přežila své již druhé Hunger Games, avšak to pravé ořechové teprve začíná. Prezident země Panem, mocný Snow (Donald Sutherland), drží v zajetí její přátele i partnera Peeta (Josh Hutcherson) a nechal srovnat se zemí dvanáctý obvod, odkud oba pocházeli. V ostatních obvodech se na odpor staví nemalý počet rebelujících a Katniss je pro ně symbolem odvahy a naděje v boji proti zdánlivě neporazitelnému a všehoschopnému nepříteli…
Závěrečný díl knižní sci-fi trilogie byl ve filmovém provedení rozdělen na dvě části, protože dvě dojné krávy jsou lepší než jedna. Děj plynule navazuje na konec druhého dílu s podtitulem Vražedná pomsta a pokračuje v hraní se všemi kartami, co mu od minula zbyly v ruce. Režíroval opět Francis Lawrence (Constantine, Voda pro slony), vrací se skoro všichni staří známí herci (včetně zesnulého Philipa Seymoura Hoffmana, který údajně už nestihl natočit některé scény, ale na výsledném filmu to nakonec není vidět) a dokonce přibylo i několik nových, jako třeba Natalie Dormer nebo Julianne Moore.
Předchozí dva filmy měly velice podobnou příběhovou strukturu a shodovaly se i ve stylu vyprávění. V první polovině se hlavně hodně povídalo, nic moc se nedělo a postavy se připravovaly na výkon v aréně, případně se zabývaly svou strategií a vzájemnými vztahy, potažmo láskami. Druhá polovina pak měla být pro diváka vykoupením v podobě několika (vlastně střídmých) akčních scén, kdy byly dva tucty postav nahnány do uměle vytvořeného prostoru s jediným úkolem – přežít co nejdéle a zabít ostatní. Avšak to nyní mizí.
Hunger Games: Síla vzdoru totiž působí, jako byste vzali některý z těch předešlých snímků a prostě ho roztrhli napůl. Do kin se nyní dostala polovina první, jež nutně působí dojmem pouhého prequelu, který nenabízí nic jiného, než neustálé mluvení, přípravu na revoluci, sbírání odvahy a ticho před bouří. Na grandiózní finále s pořádnou občanskou válkou (přinejmenším je naznačováno, že bude grandiózní) si budeme muset počkat do premiéry poloviny druhé, což bude za rok. Jak zazní od jedné z postav v podání Julianne Moore: „Nejhorší mučení je, když vás nechají čekat na výsledek s vědomím, že už na tom sami nemůžete nic změnit.“ Cítím v té větě ze strany tvůrců jistou provokaci.
Neříkám, že Hunger Games 1 a 2 byly nějaké akcí našlapané a adrenalinem nabité bijáky, ale u Síly vzdoru je až zarážející, jak málo akčních nebo jinak dramatických pasáží v ní je obsaženo. Většinu filmu zabírají scény, v nichž si dvě a více postav spolu povídá, hlavní hrdinka trpí traumaty a zlými sny, navštěvuje zničené a poničené kraje, nad jejichž neblahým stavem okázale sténá se slzami v očích, natáčí propagandistická videa s účelem vyburcovat rebely a pozorujíc televizní vysílání se nevěřícně podivuje, co se to stalo s jejím milým Peetou, kterému patrně v zajetí vymyli mozek. Za celou tu dobu se odehrají pouze dva krátké bombardovací nálety (z nichž jeden ani nevidíme a během druhého Katniss letoun sestřelí šípem, což je mimochodem jedinkrát, kdy v celém filmu použije nějakou zbraň), pak jeden výbuch vodní přehrady (který se odehraje během necelé minuty a skoro se zdráhám považovat ho za akční scénu) a až na úplném konci se tvůrci pokoušejí o nějaké alespoň trošku napínavé završení, když je vypravena jednotka s účelem osvobodit z města zajatce, což ovšem působí trochu jako uměle vyvolané, jen aby se neřeklo. A pak samozřejmě poslední vlastenecké proslovy těsně před vypuknutím války a nástup závěrečných titulků, nashledanou příště.
Řemeslně to přitom není natočené špatně, herci jsou velmi kvalitní a žádný z nich se za svůj výkon nemusí stydět, dialogy nejsou dementní… Akorát je to prostě HROZNÁ NUDA. Většinu času jen čekáte, až se konečně začne něco dít, ale nedočkáte se, protože si to tvůrci šetří do příštího filmu. Celé to navíc vypadá oproti předchozím dvěma dílům podstatně laciněji. Když už nic jiného, tak jste se u předešlých Hunger Games alespoň mohli kochat velkolepostí hrací arény (hlavně ve dvojce), digitálními triky (třeba když Katniss najednou začal morfovat kostým) nebo alespoň extravagantní barevnou stylizací hlavního města a jeho obyvatel. To u Síly vzdoru nehrozí – většina (více než dvouhodinového) filmu se totiž odehrává v podzemním bunkru, nebo v rozpadlých ruinách, takže snímek je nejen o poznání komornější, ale zároveň barevně situován do různých odstínů černé, šedé a hnědé. Všechno je tím pádem velmi tmavé a ponuré, což možná sedne do celkově depresivní a temné atmosféry filmu, ale pro oko to atraktivní není.
Změnila se i ideologie filmu. Zatímco doteď byla Katniss vnímána jako silná individualita a osobnost od rány, která si dokázala za všech okolností poradit sama (možná s pomocí pár rad od Woodyho Harrelsona, který je ovšem tentokrát ve filmu asi jen čtyři minuty) a působila nekompromisně a dostatečně odhodlaně na to, aby ji národ následoval tak nějak sám od sebe, tak nyní se z ní stal nástroj propagandy, marioneta částečně vedená vůdci rebelského povstání, kteří z ní dělají symbol pomocí chytře zacíleného marketingu. Pořád jde o velice silnou ženskou hrdinku s mnoha výraznými charakterovými vlastnostmi, ale zároveň je kladen důraz na její začlenění do komunity obyčejných – v mnoha scénách z bunkru splývá s ostatními a zaniká v davu.
Nezbývá než si počkat, až dorazí i zbytek story, pak teprve bude mít smysl první část Síly vzdoru vidět, už kvůli faktickému provázání a dějové návaznosti. Z dramatického nebo příběhového hlediska však tento film samostatně nefunguje a pro běžného diváka, navíc třeba neznalého předchozích dílů, představuje ztrátu času. Fanouškům či fanynkám série zas slouží pouze jako rozhýbaná ilustrace událostí, které stejně už znají z knižní předlohy. A těm samozřejmě nemá smysl říkat, že nové Hunger Games nestojí za to.
22. listopadu 2015 Zazvonil zvonec a Hunger Games je konec Současné filmové série vyžadují od diváka značnou trpělivost. V případě série „Hunger Games“ jsme museli čekat dlouhé čtyři roky, abychom se dozvěděli, jak zvládne Katniss Averdeen […] Posted in Filmové recenze
7. ledna 2022 Návrat do Cold Mountain – Opravdu skvělý film! Stručný nástin příběhu a první půlhodina filmu se přitom tváří stejně tuctově jako zmíněný reklamní plakát. Vracíme se na Západ do nelítostných dob, kdy zuří válka Severu proti Jihu, a po […] Posted in Retro filmové recenze
Nejnovější komentáře