Woody Allen pokračuje ve svém putování po Evropě. Tentokrát se ze sychravého Londýna, který úplně ponouká k temným lidským dramatům, přesunul do prosluněné Barcelony, aby nám v lehkém komediálním duchu vyprávěl příběh tří rozdílných žen a jednoho vskutku zajímavého muže.
Woody Allen je jeden z nejplodnějších tvůrců filmového světa, ve svých 73 letech stále dodržuje před desítkami let nasazené ďábelské tempo, totiž produkci jednoho celovečerního filmu ročně. Je to o to obdivuhodnější, že Allen filmy nejen režíruje, ale zároveň si je sám píše. Nezřídka v nich také hrál hlavní úlohy, ale to o jeho tvorbě z posledních let už neplatí. Allen se sice stáhl za kameru, avšak jeho scénáristický a režijní rukopis je nadále jasně rozpoznatelný. Nejnovějším přírůstkem do jeho žánrově rozmanité tvorby je lehčeji laděný prázdninový příběh, který se ze všeho nejvíc zdá být komedií.
Hlavní hrdinky snímku, jak už název napovídá, jsou tři – Vicky, Cristina a Barcelona. Vicky a Cristina jsou kamarádky, Američanky, které se rozhodnou strávit léto ve Španělsku. Rozdílnější přítelkyně byste asi těžko hledali, Vicky je pragmatická, racionální a stále stojí nohama pevně na zemi, Cristina usiluje o nezávislost v různých bizardních podobách, je impulsivní a náladová. Vicky hodlá ve Španělsku svědomitě pracovat na magisterské práci o katalánské identitě, Cristina si chce dosyta užít všeho, co jí žhavá metropole může nabídnout. Jejich klidná dovolená nabere obrátky, když se setkají s uhrančivým malířem Juanem Antoniem, jenž o obě dívky projeví zájem. Příběh se ještě více zaplétá v chvíli, kdy na scénu nastupuje Juanova bývalá manželka, žena opravdu neortodoxní povahy, Marie Elena.
Důležitou postavou příběhu je také zmiňovaná Barcelona, Allen města skvěle využívá, jeho rozmanitými zákoutími podkresluje zákruty příběhu a vytváří neodolatelnou atmosféru. V tom je zřetelný jeho režisérský rukopis. Stejně jako kdysi udělal plnohodnotnou součástí filmu Manhattan, nyní se mu to podobně daří s Barcelonou. Nejeden divák nejspíš dostane chuť španělskou metropoli navštívit.
Allen během své filmařské dráhy vyzkoušel řadu žánrů, včetně jejich mísení. Vicky Cristina Barcelona se veze na lehké komediální vlně, dialogy jsou trefné a dobře vypointované, avšak film se po celou dobu s jistou precizností pohybuje jaksi na hraně, Allen několikrát naznačí, jak snadno by se celý příběh mohl zvrhnout v tragédii, avšak základní tón příběhu neopustí. Samotný příběh sám o sobě není vlastně ničím převratným, zápletka nepřináší nic, co bychom ještě neviděli, ale Allen ji dokáže podat v jakési neodolatelné slupce. Párkrát přeruší tradiční okamžik čímsi neočekávaným, ze všeho dýchá příjemná letní nálada a také sexuální scény se velmi povedly, málokdo umí tak výstižně zachytit dusno před sexem. Zajímavé také je, že vypravěčský komentář, který byste u jiných autorů pravděpodobně považovali za trapnou berličku nemohoucího scénáristy, zde působí jako součást velkého mistrovského plánu.
Jestli se Allenovi ještě něco povedlo, tak je to přesný výběr herců. Scarlett Johansson, která už si zahrála osudovou ženu v Match Pointu, sedí role Cristiny jako ulitá, stejně tak Rebecca Hall typově skvěle odpovídá postavě Vicky. Javier Bardem příhodně zapůjčil svůj šarm malíři Juanovi a vynikající je Penélope Cruz, jejíž Marie Elena je rozhodně nejkomplikovanější, ale také asi nejzajímavější postavou příběhu, dost možná zalitujete, že se jí ve výsledku nedostalo tolik prostoru, kolik by zasloužila.
Příběh z rozžhavené Barcelony zaujme trefnými dialogy, atmosférou města a skvělými herci. Woody Allen tentokrát zvolil lehčí komedii (i když k tragédii by to byl jen krůček) a určitě nezklamal.
Naše hodnocení:
8
Podobné články
Recenze: Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů
Recenze: Koralína a svět za tajnými dveřmi
Recenze: Noc v muzeu 2
Recenze: Andělé a démoni
Recenze: Dvojí hra
Recenze: Krvavý Valentýn
Recenze: Pátek třináctého
Recenze: Gran Torino
Recenze: Rychlí a zběsilí
Recenze: JCVD
24. October 2008 - 19:35 — Andrea Zahradníková
Nejnovější komentáře