Výplata - Johnovi Woo dochází dech?

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Sci-fi thrille­ry pod­le romá­nů a poví­dek zesnu­lé­ho spi­so­va­te­le Philipa K. Dicka (1928-1982) vyka­zu­jí tra­dič­ně vel­mi vyso­kou kva­li­tu. Vezměte si tře­ba nove­lu Počítají andro­i­di elek­tro­nic­ké oveč­ky?, ve svě­tě stří­br­né­ho plát­na pro­sla­ve­nou pod názvem Blade Runner, nebo napří­klad nedáv­ný Minority Report. Nyní při­chá­zí do kin sní­mek Výplata, kte­rý uka­zu­je, že kva­lit­ní před­lo­ha není všech­no. A to i přes­to, že ani u toho­hle fil­mu se nebu­de­te nudit jedi­nou minu­tu.

Ústředním hrdi­nou je opět muž. Muž, kte­rý si zahrá­vá s pře­vrat­nou tech­no­lo­gií. Muž, kte­rý si zpo­čát­ku mys­lí, že má svůj život pev­ně pod kon­t­ro­lou. Muž, kte­rý záhy zjis­tí, že se šered­ně ple­te. To když se pro­ti němu obrá­tí celý sys­tém, v němž žil, a všich­ni mu jdou najed­nou po krku.

Tím mužem je ten­to­krát Michael Jennings, počí­ta­čo­vý ana­ly­tik, kte­rý se nechá­vá nají­mat polo­le­gál­ní­mi orga­ni­za­ce­mi ke zpět­né­mu roz­bo­ru uta­jo­va­ných komerč­ních i vlád­ních pro­jek­tů, a pak z nich vyvo­zu­je nové obje­vy a tech­no­lo­gie (ang­lič­ti­na má pro to nád­her­ný výraz „rever­se engi­nee­ring“). Po kaž­dé tako­vé zakáz­ce si Jennings musí nechat vyma­zat paměť.

Jednoho dne dosta­ne život­ní nabíd­ku: pra­co­vat tři roky na dal­ším tako­vém taj­ném pro­jek­tu - tři roky, kte­ré mu pak sma­žou ze živo­ta - za nepřed­sta­vi­tel­nou odmě­nu 90 mili­o­nů dola­rů. Nemůže si dovo­lit odmít­nout... Když je po všem a on si při­jde do ban­ky pro výpla­tu, zjiš­ťu­je, že se jí prý před dvě­ma týd­ny vzdal a že si údaj­ně nechal poslat jen obál­ku s nic­ne­ří­ka­jí­cí­mi všed­ní­mi před­mě­ty. Vzápětí zjiš­ťu­je, že po něm jde jak býva­lý zaměst­na­va­tel, tak FBI. Věci z obál­ky jsou mu zpr­vu veli­kou záha­dou, ale když mu jed­na z nich o fous zachrá­ní život, poma­lu začí­ná při­chá­zet na to, jak se věci mají a na čem že to ty tři roky vlast­ně pra­co­val...

Hlavní roli ana­ly­ti­ka Jenningse ztvár­nil Ben Affleck (Pearl Harbor, Daredevil) a v nej­vý­raz­něj­ší žen­ské úlo­ze se po jeho boku obje­vu­je Uma Thurmanová (Pulp Fiction, Kill Bill). Zajímavá kom­bi­na­ce. Příště by moh­li zku­sit udě­lat mile­nec­kou dvo­ji­ci z Arnolda Schwarzeneggera a Jiřiny Bohdalové. Pasáže, kdy se Affleck s mimi­kou boha­tou jako u sádro­vé­ho trpas­lí­ka pokou­ší nava­zo­vat s Thurmanovou intim­ní vztah, při­po­mí­na­jí neo­hra­ba­nost Haydena Christensena a Natalie Portmanové ze Star Wars Epizody II.

Pakliže byl Ben Affleck ve spo­je­ní s Dickovou před­lo­hou poměr­ně ris­kant­ním tahem, o reži­sé­ro­vi to pla­tí dvoj­ná­sob. Do reži­sér­ské ses­le totiž use­dl John Woo. Ano, „ten“ John Woo. Člověk, jehož kari­é­ra je dláž­dě­na hon­g­kon­gský­mi akč­ní­mi fil­my. Woo si původ­ně plá­no­val od „své­ho“ žán­ru zce­la odpo­či­nout a chtěl Výplatu pojmout jako zce­la akce­pros­tou zále­ži­tost. Zde však údaj­ně zapra­co­val prá­vě Affleck a pře­svěd­čil reži­sé­ra, aby do fil­mu něko­lik akč­ních scén pře­ce jen zařa­dil. Prý když už má tan­co­vat pod Johnovou tak­tov­kou, tak se vším všu­dy. Přesněji řeče­no s pořád­nou dubo­vou holí v ruce. Woo se sklo­nil před Affleckovou odu­šev­ně­los­tí a před vytří­be­ným vku­sem ame­ric­ké­ho maso­vé­ho divá­ka a nacpal do Výplaty dvě del­ší akč­ní sek­ven­ce. Přestože jejich zpra­co­vá­ní cel­kem ujde - hlav­ně v pří­pa­dě té prv­ní, kla­sic­ké auto-moto honič­ky - ve fil­mu jsou více­mé­ně k niče­mu a zby­teč­ně jej nata­hu­jí. Otylí poží­ra­či ham­bur­ge­rů si při­jdou na své a stih­nou do sebe aspoň nasy­pat vše­chen pop­corn a dopít colu.

U někte­rých fil­mů musí­te zrak a mozek pořád­ně namá­hat, abys­te nara­zi­li na nesrov­na­los­ti, u jiných vás logic­ké kiksy pří­mo bijí do očí. Když jsem se z Výplaty vrá­til domů, musel jsem se hned v zrca­dle ujis­tit, jest­li nemám mono­kl. Jako vhod­ný pří­klad bru­tál­ní nevy­chy­ta­nos­ti poslou­ží tře­ba scé­na, kdy Affleck utí­ká tune­lem před auto­ma­ti­zo­va­ným met­rem. A to met­ro „je“ auto­ma­ti­zo­va­né, jinak by pře­ce před Affleckem zača­lo brz­dit. A když tedy vlak nikdo neří­dí, jak to, že má v okně stě­ra­če? Ústřední motiv je pak faux pas sám o sobě. Je sice zají­ma­vý, to ano, ale záro­veň zou­fa­le nedo­ře­še­ný a nevy­chy­ta­ný.

Srovnání s před­cho­zí­mi fil­my pod­le Dickových před­loh je nevy­hnu­tel­né a Výplata z něj nevy­chá­zí zrov­na nej­líp. Ve srov­ná­ní s Minority Report se Výplata tvá­ří o pozná­ní komor­ně­ji. Celkově půso­bí jako jaký­si sla­bý odvar Spielbergova fil­mu. Jako by sce­náris­ta vzal z Minority Report scé­nu, kdy Cruise s tuši­tel­kou Agathou utí­ká před poli­caj­ty (a ona mu říká, co má dělat, pod­le toho, co se vzá­pě­tí sta­ne), a roz­ve­dl ji do celé­ho fil­mu.

Spielberg vypi­lo­val pří­běh a půso­bi­vost Minority Report pre­ciz­ním jem­ným pil­níč­kem, tak­že jed­not­li­vé klič­ky děje vynik­ly pří­mo geni­ál­ním způ­so­bem a vytě­ži­ly ze své­ho poten­ci­á­lu maxi­mál­ní napě­tí. Zato Woo... Woo nepo­u­ží­vá pil­ní­ček. Woo se ohá­ní pořád­ně hru­bou rašplí. A ta se mu navíc ke kon­ci fil­mu pořád­ně ztu­pí. Detail sem, klič­ka tam, však ono to nějak dopad­ne, a krvá­ce­jí­cí rány v divá­ko­vě srd­ci zale­pí­me jak­se­pat­ří slad­kým hap­pyen­dem.

Ale tako­vý­hle hap­pyend vlast­ně není až tak slad­ký. Na ote­vře­nou ránu půso­bí spíš jako sůl.