Wolf-Dieter Storl: Zahrada jako mikrokosmos. Zasloužených STO PROCENT

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Víte, že zahra­da může pro člo­vě­ka být, nejen mís­tem pasiv­ní­ho i aktiv­ní­ho odpo­čin­ku, ale také mís­tem pozná­ní? Kde jin­de než tam může­me pozo­ro­vat ve vší krá­se a síle živly, síly pří­ro­dy, prin­ci­py, kte­ré mají čas­to co do čině­ní s pra­sta­rou alchy­mií, ast­ro­lo­gií a pře­de­vším tato kni­ha při­ná­ší pocho­pe­ní toho, jak život ros­te. Cyklicky, neče­ka­ně, někdy před­ví­da­tel­ně, ale někdy napros­to nepřed­ví­da­tel­ně. Proč se z něja­ké­ho pupe­nu vytvo­ří list, z jiné­ho květ, proč dělož­ní lís­tek vypa­dá jinak než lís­tek pra­vý… před­ví­dal by někdo, že z hou­sen­ky se sta­ne kuk­la a z té se vylíh­ne motýl?

Zatímco prv­ní polo­vi­na kni­hy je filo­zo­fic­ká, zabý­vá se her­me­tic­kým a pre­ciz­ně celist­vým poje­tím živo­ta a zahrad­ni­če­ní… s kaž­dou dal­ší strán­kou se postup­ně dostá­vá­te k prak­tic­kým radám, infor­ma­cím, bio­dy­na­mic­ké­mu země­děl­ství. Najdete tu vše o cyk­lič­nos­ti pří­ro­dy a to nejen cyk­lus roku, ale i ast­ro­lo­gic­ké spo­je­ní s „úrod­ný­mi roky“ či s roky, kdy se uro­dí šiš­ky, bukvi­ce apod). Lunární zahrad­ní kalen­dář našich před­ků nebyl vůbec od věci! Více tu v kon­tex­tu může­me pocho­pit hlu­bo­kou pro­past mezi pří­rod­ním země­děl­stvím a dran­cu­jí­cím typem pěs­to­vá­ní a cho­vu zví­řat dnes. A vždy dochá­zí­me k jed­no­mu výsled­ku: pokud něco není schop­no se dále mno­žit (seme­na ztrá­ce­jí­cí klí­či­vost) nebo se mno­žit bez pro­blé­mů (skot, kte­rý už není scho­pen se mno­žit při­ro­ze­ně a bez pro­blé­mů rodit mlá­ďa­ta), je někde něco špat­ně.

Druhá část kni­hy je už více prak­tic­ká, stá­le však vychá­zí z celist­vé­ho poje­tí zahrad­ni­če­ní. Zajímavé je tře­ba pro­po­je­ní s Lunou.

„Lili Kolisková pat­náct let expe­ri­men­to­va­la s pše­ni­cí, ječ­me­nem a ovšem, aby vyzkou­ma­la půso­be­ní Měsíce (pozn. Kolisko Lili, Agriculture of Tomorrow). Vysévala vel­ká množ­ství semen v růz­ných lunár­ních fázích, při­čemž růz­né pro­měn­né jako typ půdy, voda a hno­ji­vo zůstá­va­ly kon­stant­ní. Přesná měře­ní hmot­nos­ti, dél­ky koře­nů, lis­tů a inter­no­dií pro­mít­la do kři­vek, kte­ré vždy uka­zo­va­ly maxi­mál­ní růst během dru­hé měsíč­ní fáze. Další řada tes­tů uká­za­la, že klí­či­vost je nej­lep­ší dva dny před úplň­kem. Porovnáním rost­lin (mrkev, raj­ča­ta, hrách) sáze­ných dva dny před úplň­kem s kon­t­rol­ní sku­pi­nou rost­lin sáze­ných dva dny před novo­lu­ním bylo zjiš­tě­no, že prv­ní  sku­pi­na rost­la lépe a dáva­la výraz­ně vět­ší úro­du. Rostliny vze­šlé ze semen zase­tých v pří­hod­né fázi před­či­ly ty, kte­ré byly zase­té o novo­lu­ní, tře­ba­že o dva týd­ny dří­ve. Zelenina zase­tá kolem úplň­ku byla šťav­na­těj­ší, kdež­to zele­ni­na zase­tá o novo­lu­ní byla suš­ší a dřev­na­těj­ší. Některé plo­di­ny před­sta­vu­jí výjim­ku z toho­to prai­dla: bram­bo­ry a luš­tě­ni­ny lze sázet o novo­lu­ní.“

A mož­ná už vám také dochá­zí proč.  Do pro­sto­ru ote­vře­ný úpl­něk dává oprav­du šťav­na­tost, nao­pak novo­lu­ní je o fázi, kdy se všech­no sta­hu­je spí­še do sebe a při­pra­vu­je se tepr­ve na ten roz­puk, klí­če­ní. Svědčí to koře­no­vé zele­ni­ně a bram­bo­rám, pro­to­že v tu dobu je jejich chuť nej­ví­ce kon­cen­t­ro­va­ná, ale to, co by mělo být šťav­na­té, bude vysu­še­né a dřev­na­té.

Kniha je poklad­ni­cí námě­tů k pře­mýš­le­ní, k zahrad­ní inspi­ra­ci, k bádá­ní nad živo­tem. Mnoho zde řeče­né­ho nepla­tí jen v zahrad­ni­če­ní, ale v celém lid­ském živo­tě.

A závě­rem mne napa­dá, že kdy­by se ale­spoň zákla­dy z této kni­hy uči­ly na ško­lách, svět by vypa­dal jinak. Rozhodně by nemohl dojít tam, kde je nyní. V napros­té pří­rod­ní nelo­gič­nos­ti…

Kniha Zahrada jako mik­ro­kos­mos je cen­nou poklad­ni­cí infor­ma­cí, do kte­ré se bude­te prů­běž­ně rádi vra­cet, a to nejen pro infor­ma­ce o tom, kdy co sázet a jak udě­lat kom­post, čím hno­jit apod… ale i pro pocit, že život má oprav­do­vý smy­sl a řád. ALESPOŇ TEORETICKY s tím, že tam, kde je uve­de­na tato teo­rie do pra­xe, vidí­me úžas­né výsled­ky. 

Bez zají­ma­vos­ti není ani fakt, že tato kni­ha popr­vé vyšla v roce 1979.

O auto­ro­vi:

Wolf-Dieter Storl (1942) se naro­dil v Sasku. Jeho babič­ka pochá­ze­la z Krušných hor a sbí­rá­ní bylin mělo v jejich rodi­ně dlou­hou tra­di­ci. U ame­ric­kých Indiánů se nau­čil, jak komu­ni­ko­vat s rost­li­na­mi. „Čejeni nemlu­ví o rost­li­nách, ale s rost­li­na­mi,“ říká dnes jeden z vůd­čích exper­tů v obo­ru etno­bo­ta­ni­ky, nazý­va­ný „šaman rost­lin“.

Wolf-Dieter Storl absol­vo­val Kent State Univerzity v Ohiu, půso­bil jako hos­tu­jí­cí docent ve Vídni a zís­kal dok­to­rát na uni­ver­zi­tě v Bernu. Podnikl stu­dij­ní ces­ty do růz­ných zemí svě­ta a před­ná­šel na mno­ha uni­ver­zi­tách v USA a Evropě. Je auto­rem něko­li­ka knih o léči­vých a magic­kých rost­li­nách, rost­lin­ných bož­stvech a rost­li­nách Keltů.  Od roku 1988 žije s rodi­nou na samo­tě v horách v již­ním Německu.

Vydalo nakla­da­tel­ství Eminent, 2016, www.eminent.cz