ZABIJÁKOVA ŽENA & BODYGUARD

(zatím nehodnoceno)

Loading...

O pro­duk­ci

„Jsou tam vět­ší výbuchy, je to uje­těj­ší a hlav­ně nezkrot­ně vtip­né!“

Patrick Hughes, reži­sér

Bouřlivá a výbuš­ná kome­die ZABIJÁKOVA ŽENA & BODYGUARD při­ná­ší Michaelu Bryceovi v podá­ní Ryana Reynoldse dal­ší dáv­ku utr­pe­ní a úzkos­ti.  Jeho život je v tros­kách a to posled­ní, co teď potře­bu­je, je zno­vu se zaplést s člo­vě­kem, kte­rý už mu jed­nou obrá­til život naru­by.  Vypadá to, že si osud s Brycem pros­tě rád zahrá­vá. Nájemný vrah Darius Kincaid –  ten­to­krát dokon­ce i se svou nád­her­ně nezkrot­nou a taky pěk­ně agre­siv­ní mexic­kou man­žel­kou Soniou –  Brycea zno­vu uvrh­ne do nebez­pe­čí a bez­vlá­dí, když se spo­lu vyda­jí na ner­vy drá­sa­jí­cí ces­tu k ital­ské­mu pobře­ží Amalfi.  Na spo­leč­ném puto­vá­ní zaži­jí explo­du­jí­cí kufří­ky, ital­ské zlo­či­nec­ké ban­dy, rus­ké gan­gs­te­ry, honič­ky v autě, hos­pod­ské potyč­ky, výbuchy, pře­střel­ky, tro­chu leh­ké­ho muče­ní a cel­ko­vě pořád­ný cha­os, když jsou pro­ti své vůli při­nu­ce­ni zachrá­nit Evropu od boha­té­ho a moc­né­ho fana­ti­ka s nebez­peč­ně nabobt­na­lou národ­ní hrdos­tí a zne­po­ko­ji­vou potře­bou se straš­li­vě pomstít.  A to nejsou zda­le­ka vše­chy Bryceovy pro­blémy. Musí se popa­so­vat s rodin­nou minu­los­tí a záro­veň je intim­ním svěd­kem Kincaidova sna­že­ní zalo­žit jeho vlast­ní rodi­nu.  Není to nic pří­jem­né­ho...

Podle reži­sé­ra, Patricka Hughese, se obry­sy fil­mu ZABIJÁKOVA ŽENA & BODYGUARD zača­ly rýso­vat při stří­há­ní jeho před­chůd­ce ZABIJÁK & BODYGUARD.  Kasovní úspěch fil­mu jej a stu­dio Millennium Media pře­svěd­čil, že dal­ší pokra­čo­vá­ní fil­mu by moh­lo mít smy­sl.  „Pořád jsem pře­mýš­lel o tom, co se Michaelu Bryceovi po ces­tě s Kincaidem sta­lo. Říkal jsem si, že musel začít cho­dit k psy­cho­lo­go­vi.  Kincaid půso­bil ve fil­mu jako tako­vá pano­vač­ná a odmí­ta­vá posta­va otce - a Bryce má obrov­ské, niter­né potí­že s potře­bou uzná­ní - cítil jsem tedy vel­ký poten­ci­ál v tom, že bych pro­zkou­mal tuto jejich rodin­nou dyna­mi­ku,“ uvá­dí reži­sér.

Do této dyna­mi­ky pak vstu­pu­je tro­chu děsi­vá, ale vel­mi vtip­ná Sonia Kincaidová.  Vlastně tuto svou roli mezi svý­mi extrém­ně manic­ký­mi záchva­ty i cel­kem dob­ře plní, napří­klad když účast­ně usmi­řu­je Brycea a Kincaida a pomá­há jim si uvě­do­mit, že rodi­na nemu­sí být vždy tam, kde ji hle­dá­te.

„Ten film je tak zábav­ný hlav­ně díky neu­vě­ři­tel­né che­mii her­ců prv­ní­ho fil­mu, k nimž se navíc ješ­tě jako bonus při­dá­va­jí Morgan Freeman, Antonio Banderas a Frank Grillo. Ti všich­ni zaří­dí nevšed­ní jízdu, kte­rá potě­ší divá­ky na celém svě­tě,“ říká reži­sér Hughes.

Bodyguard Michael Bryce se dří­ve pyš­nil nej­vyš­ším hod­no­ce­ním ve své pro­fe­si, nyní se ale svě­řil do péče tera­pe­u­tů a pro­ží­vá vel­kou život­ní kri­zi. Licence mu byla poza­sta­ve­na, ego znač­ně utr­pě­lo, a nový oblek si už nekou­pil celé měsí­ce. Pořád se mu vra­ce­jí noč­ní můry o jeho dlou­ho­do­bém pro­tiv­ní­ko­vi, nechval­ně pro­slu­lém nájem­ném vra­ho­vi Dariusi Kincaidovi.  I jeho tera­peut už toho má dost a posí­lá ho na dlou­hou dovo­le­nou na Capri s přís­ným dopo­ru­če­ním, aby zce­la zapo­mněl na body­gu­ar­do­vá­ní a všech­ny své zbra­ně ten­to­krát nechal doma.  Má za úkol jen odpo­čí­vat a zno­vu obje­vit své­ho „vnitř­ní­ho Michaela.“

Ale nebez­peč­ný nájem­ný zabi­ják, Darius Kincaid - člo­věk tak neob­lí­bi­tel­ný, že kdo­ko­liv se s ním kdy potkal, mu pře­je smrt - byl na svých roman­tic­kých líbán­kách v Itálii une­sen mafi­án­ským šéfem Carlem.   A z něja­ké­ho zvlášt­ní­ho důvo­du vysí­lá zabi­ják svou vznět­li­vou, bouř­li­vou ženu, aby jí Bryce pomohl Dariuse vysvo­bo­dit.   Po vel­kém masa­k­ru se jim pove­de Kincaida zachrá­nit, nicmé­ně je nad slun­ce jas­né, že mafi­án Carlo byl sou­čás­tí něče­ho vět­ší­ho.  Aby to bylo ješ­tě hor­ší, při­ple­tou se pro­ti své vůli do jed­né vel­mi deli­kát­ní ope­ra­ce Interpolu.

Hlavou vyšet­řo­vá­ní je Bobby O‘Neill, tvr­dý, nekon­venč­ní a pořád nabru­če­ný agent Interpolu z Bostonu, kte­rý naše hrdi­ny neo­fi­ci­ál­ní ces­tou při­nu­tí mu pomo­ci celý ten cha­os vyře­šit.  Hlavní měs­to Chorvatska, Záhřeb, bylo vyřa­zen z pro­vo­zu taju­pl­ným kyber­ne­tic­kým úto­kem. Vše nazna­ču­je, že se jed­ná o novou, nebez­peč­nou tech­no­lo­gii, tak­že když je navíc ukra­den i taj­ný vojen­ský hard­ware, O‘Neill ví, že brzy při­jde ješ­tě něco dale­ko hor­ší­ho.  Bryce a Kincaid ale bohu­žel zabi­li O‘Neillova infor­má­to­ra, a při­pra­vi­li ho o jedi­né vodít­ko, jak vůd­ce celé­ho spik­nu­tí vypá­t­rat. Proto se musí do hry vlo­žit zabi­ják, body­gu­ard i pod­vod­ni­ce.

Pro Brycea to zna­me­ná posta­vit se tvá­ří v tvář svým rodin­ným „pro­blé­mům“ a požá­dat o pomoc otce, kte­ré­ho čás­teč­ně sta­ví na pie­destal a čás­teč­ně z něj má strach. Sonia zase brzy zjis­tí, že dáv­né roz­cho­dy s býva­lým pří­te­lem mohou mít oprav­du pří­šer­né a nepři­mě­ře­né násled­ky.

Hughes při psa­ní scé­ná­ře dodr­žo­val jed­nu zása­du: „Chudák Ryan dosta­ne pořád­ně zabrat. Michael Bryce bude trpět, až už bude dělat coko­liv.  V ničem nemá štěs­tí. To bylo pra­vi­dlem při psa­ní scé­ná­ře.  V prv­ním fil­mu jsem ho při­hlá­sil na tera­pii, v tom­to zase skon­čí v nemoc­ni­ci. Chtěl jsem, aby ho sra­zi­lo auto, pře­je­la loď, aby dostal naklá­dač­ku, byl postře­len, pobo­dán, popá­len a topen.“

Ryan Reynols to komen­tu­je: „Vypadám, jako by můj obli­čej strá­vil noc se sekač­kou!  Skoro v kaž­dé scé­ně se mi něco straš­né­ho děje.“

Hughes pří­sa­há, že k her­ci necho­vá nic než obdiv, a se smí­chem dodá­vá: „Ryanovi Reynoldsovi nic nechy­bí. Je ohrom­ně talen­to­va­ný, je oprav­du fešák –  a při natá­če­ní prv­ní­ho fil­mu jsme se sta­li přá­te­li.  Sám ani nevím proč, ale měl jsem radost z kaž­dé scé­ny, v níž Ryan dostá­vá na frak.  V reál­ném živo­tě nesmí­me niko­mu ubli­žo­vat, pro­to­že se to pros­tě nedě­lá, ale vypa­dá to, že když pra­cu­je­te na fil­mu a pros­tě něco tako­vé­ho napí­še­te do scé­ná­ře, může­te něko­ho tře­ba sra­zit autem...“

Reynoldsovi oči­vid­ně všech­na ta pří­ko­ří neva­di­la, ale bral je jako sou­část zába­vy. „Humor a absurd­ní cho­vá­ní jsou poji­vo­vou tká­ní fil­mu, což se mně samot­né­mu moc líbí a zto­tož­ňu­ji se s tím. A navíc se rád smě­ji sám sobě.  Filmy jsou skvě­lou for­mou útě­ku.  V tako­vém svě­tě je mi dob­ře a mám štěs­tí, že jsem toho vše­ho mohl být sou­čás­tí,” dodá­vá Reynolds.

Bryce má v pova­ze o urči­tou zra­ni­tel­nost a „oby­čej­nost“, což z něj dělá per­fekt­ní terč pro tako­vé týrá­ní.  Je to člo­věk, kte­rý o všech­no při­šel, dokon­ce i o své nej­vyš­ší hod­no­ce­ní body­gu­ar­da, i přes­to chce ale jed­nat správ­ně.  My se o Bryceovi ten­to­krát dozví­dá­me více – o jeho rodi­ně, pro­ble­ma­tic­kém vzta­hu s otcem a jeho úchyl­ce pro bez­peč­nost­ní pásy.

Neutuchající kome­die, kte­rá jis­kří mezi fil­mo­vým Brycem a Kincaidem, je pro pří­běh fil­mu zásad­ní a stej­ně jako vel­ká část dia­lo­gů, čas­to vzni­ka­la pří­mo na mís­tě.  Reynolds si spo­lu­prá­ci se Samem chvá­lí: „Je to straš­ně fajn.  Prostě při­jde­me na plac a roz­je­de­me to.“

Samuel L. Jackson k tomu dodá­vá: „Rozumíme kome­dii, rozu­mí­me humo­ru.  A oba víme, co chce­me na plát­ně vidět a co máme dělat.  S Ryanem jsme v sobě našli toho správ­né­ho spa­ring part­ne­ra, her­ce s dob­rým odha­dem, správ­ným nača­so­vá­ním a správ­ným kome­di­ál­ním pocho­pe­ním toho, čeho se sna­ží­me dosáh­nout. A i když se na plát­ně dějí váž­né věci, divá­ci si podí­va­nou musí hlav­ně užít a auten­tic­ky pro­žít.  Muži se vždyc­ky budou sna­žit vydá­vat za vět­ší tvrďá­ky, než ve sku­teč­nos­ti jsou, a my oba dva víme, jak to udě­lat, aby zrov­na tato naše vlast­nost pra­co­va­la v náš pro­spěch - umí­me si ze sebe udě­lat legra­ci.“

V mno­ha ohle­dech je Kincaid „pro­to­ty­pem muže“, tedy odhlédneme-li od všech těch vražd.  Je nad věcí, inte­li­gent­ní, rych­le mu to mys­lí, svou prá­ci dělá skvě­le, je sám se sebou spo­ko­je­ný, niče­ho neli­tu­je a oprav­du, oprav­du milu­je svou ženu.  „Nechtěli bychom všich­ni být jako on?“ smě­je se Jackson.  „Žije sám se sebou v míru a je to v pod­sta­tě šťast­ný člo­věk.  Oženil se se spří­z­ně­nou duší a pra­cov­ně je napros­to spo­ko­je­ný.  Hrát ho byla pará­da a navíc jsem měl tu čest den­ně pra­co­vat se Salmou Hayekovou. Na prv­ní pohled se sice zdá jako zabi­ják utr­že­ný ze řetě­zu, ale vlast­ně je to on, kdo to má vše dob­ře spo­čí­ta­né a kdo chá­pe, jak důle­ži­tá je lás­ka a jeho vztah.  A své zku­še­nos­ti pak pře­dá­vá dál Bryceovi.“

Film je sku­teč­ně hrou pro tři hrá­če. Salma Hayeková se výbor­ně zapo­ji­la do humo­ru, akce a impro­vi­za­ce po boku svých kole­gů.  Sonia je star­ší žena, kte­rá je bez­o­styš­ně sexy, což je osvě­žu­jí­cí. Hayeková by ve fil­mu ráda uká­za­la, že ženy dove­dou být okouz­lu­jí­cí v jakém­ko­liv věku.  Sonia je bez­po­chy­by pozo­ru­hod­nou ženou, kte­rá bez skru­pu­lí čas­tu­je své oko­lí tako­vý­mi spros­tý­mi slo­vy, že i její man­žel sebou občas trh­ne.   Její posta­va má ale i kom­pli­ko­va­nou emoč­ní strán­ku. I když za sebou čas­to nechá­vá smrt a zká­zu, má sil­né mateř­ské pudy a tou­ží po dítě­ti a rodin­né sta­bi­li­tě.  Hayeková říká: „Svou posta­vu oprav­du zbož­ňu­ji!  Jsem pyš­ná na to, jak jsem ji stvo­ři­la –  je sice šíle­ná, ale šíle­nos­ti nedě­lá náhod­ně.  Svá roz­hod­nu­tí jsem si vždy obhá­ji­la.  Je plná pro­ti­kla­dů, ale já si vytvo­ři­la celou vel­kou bich­li jejích poci­tů a názo­rů, a ty pro­ti­kla­dy mi dáva­jí smy­sl.  Jednou z věcí, kte­ré na ní mám ráda, je její způ­sob uva­žo­vá­ní - je zvlášt­ní, ale ve své podiv­nos­ti kon­zis­tent­ní.  Byla to vel­ká zába­va a jsem moc ráda, že mi Patrick věřil, že to doká­žu.“

Spolupráce s herec­ký­mi kole­gy byla pro Hayekovou také vel­mi pří­jem­ná: „Sam a já jsme si ihned sed­li. Máme spo­lu výbor­nou che­mii, výbor­nou ener­gii, a dob­ře si rozu­mí­me. Příběh Dariuse a a Sonii mám ráda.  Je to pří­běh o tom, jak zůstat zami­lo­va­ný, ne se popr­vé zami­lo­vat, což je vel­mi osvě­žu­jí­cí námět, zvláš­tě v akč­ním fil­mu.  V prv­ním fil­mu jsem nemě­la s Ryanem žád­né scé­ny, tak­že mi nyní bylo vel­kým potě­še­ním. Dost jsme spo­lu impro­vi­zo­va­li.  Chovám veli­kou úctu k Ryanově a Samově talen­tu, hod­ně jsem se od nich nau­či­la, hod­ně jsem se toho nau­či­la i o sobě, když jsem s nimi pra­co­va­la, tak­že na ten­to film budu díky nim navždy v dob­rém vzpo­mí­nat.“

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře