DOA: Na život a na smrt - DOA: Dead or Alive

Corey Yuen má tedy odva­hu, to se musí nechat. Už jen to, že se pus­til do fil­mo­vé adap­ta­ce počí­ta­čo­vé hry, je vel­ký risk. Jenže, roz­hod­nut se pře­vést na plát­no bojov­ku, kte­rá pro­slu­la (samo­zřej­mě nejen, ale hlav­ně) tím, že zdej­ší hrdin­ky mají skvě­le roza­ni­mo­va­ný pohyb ňader během zápa­sů, to je krok na hod­ně ten­ký led. A to i v pří­pa­dě, že se jed­ná o vel­mi zku­še­né­ho reži­sé­ra, kte­rý má na kon­tě skvě­lé akč­ní podí­va­né jako je Smrtící andíl­ky nebo Kurýra (a spous­tu dal­ších asij­ských hito­vek).Pokud ovšem čeká­te, že uvi­dí­te něco podob­né­ho zmí­ně­ným fil­mům, pak jste na vel­kém omy­lu. DOA je ten typ pro­jek­tu, kte­rý buď­to bude­te milo­vat nebo pova­žo­vat za napros­tou šíle­nost. Faktem je, že jestli­že nehod­lá­te vní­mat Dead or Alive s nad­hle­dem, pak se do sle­do­vá­ní vůbec nepouš­těj­te. Yuen na nás totiž úto­čí dost pod­lý­mi „zbra­ně­mi“. Ve zbě­si­lém tem­pu se na nás řídí zábě­ry pře­krás­ných dívek, kte­ré se v jeden moment rvou a v dal­ším se pro­há­ní v mini­a­tur­ních biki­nách na plá­ži. Navíc je vše kýčo­vi­tě pes­t­ro­ba­rev­né a k tomu jsou tu ješ­tě pře­dě­ly, jas­ně uka­zu­jí­cí, že reži­sér chtěl zacho­vat atmo­sfé­ru hry (bez vysvět­le­ní se ozý­va­jí hláš­ky, upo­zor­ňu­jí­cí na výhru dané­ho zápas­ní­ka, v obra­ze se někdy obje­vu­jí uka­za­te­le živo­ta…). To pro divá­ka, kte­rý nemá zku­še­nos­ti s něja­kou bojov­kou, musí být dost těž­ce stra­vi­tel­ná sty­li­za­ce. Ale, jestli­že víte, co je to Tekken nebo Virtual Fighter, může vás prá­vě ten­to druh ztvár­ně­ní pří­jem­ně poba­vit.

Nechtějte po mně, abych se pří­liš vyja­d­řo­val k pří­bě­hu. Abyste byli troš­ku v obra­ze, proč se vlast­ně ty krás­ky a sva­lov­ci rvou, nazna­čím vám, o co tu jde. Ale je nám všem jas­né, že děj tu nehra­je zásad­ní roli a je tu jen pro­to, aby pospo­jo­val sou­sled bojo­vých scén. Nic ori­gi­nál­ní­ho neče­kej­te. Zápletka spo­čí­vá v tom, že nej­lep­ší pro­vo­zo­va­te­lé bojo­vých umě­ní jsou pozvá­ní na ost­rov, kde se konán monu­men­tál­ní tur­naj. Kdo zví­tě­zí, ten zís­ká pěk­nou finanč­ní odmě­nu.

To není všech­no, pořa­da­tel má něco za lubem, ale ani tady nejde o žád­nou revo­luč­ní novin­ku a v pod­sta­tě bude za chví­li jas­né, o co Donovanovi (Eric Roberts) jde. Hlavních postav je tu hned něko­lik a všech­ny jsou tak sexy, že se vám zamlží zor­ni­ce. Jsou to samé ženy – Tina (Jaime Pressly), Christie (Holly Valance), Helen (Sarah Carter), Ayane (Natassia Malthe) a Kasumi (Devon Aoki). Jejich před­sta­vi­tel­ky sice vypa­da­jí kře­hce, ale ani jed­na není tak bez­bran­ná, jak by se moh­lo zdát. Jaime Pressly (Mortal Kombat Conquest), Natassia Malthe (Elektra) a Devon Aoki (Sin City) už mají s akč­ní­mi role­mi své zku­še­nos­ti, zpě­vač­ka Holly Vallance a hereč­ka Sarah Carter sice ne, ale Holly Vallance pro­vo­zu­je ve vol­ném čase kic­kbo­xing a Sarah Carter je zase tanec, tak­že jí nechy­bí pruž­nost.

Pokud hol­du­je­te bojo­vým umě­ním, urči­tě vás potě­ší, že do rolí ved­lej­ších postav byli obsa­ze­ni zku­še­ní spor­tov­ci a akč­ní her­ci. Například Collin Chou (Seraph z Matrix Reloaded a Matrix Revolutions), Kane Kosugi (syn cho­re­o­gra­fa bojo­vých scén, kte­rý pra­co­val napří­klad na fil­mu Král Škorpión), Derek Boyer (obje­vil se v pořa­du World´s Strongest Man) nebo Silvio Simac (Utržený ze řetě­zu).

Bojové scé­ny jsou to, o co u toho fil­mu jde. Zklamáním je, že v rám­ci toho, aby stře­ty vypa­da­ly co nej­lé­pe, bylo až moc čas­to vyu­ží­vá­no závěs­ných lan. Někdy se tak musí­te usmí­vat nad tím, co někte­ří zápas­ní­ci pro­vá­dí, pro­to­že to nemá s rea­li­tou nic spo­leč­né­ho. Je to ško­da, pro­to­že i kdy­by se cho­re­o­gra­fie spo­leh­la „jen“ na to, co doká­ží her­ci bez pomo­ci tri­ků, stře­ty by byly nad­prů­měr­né (hol­ky se ohá­ní vel­mi pruž­ně a kopou jed­na radost). To, že občas vydr­ží ve vzdu­chu dlou­ho a pro­vá­dí akro­ba­tic­ké kous­ky, kte­ré ani sebe­vy­tré­no­va­něj­ší člo­věk nezvlád­ne, sou­bo­jům spí­še ubli­žu­je, než že by je to děla­lo atrak­tiv­něj­ší­mi. Jsem na váž­kách, jak to uzavřít. DOA: Na život a na smrt je, Corey mi to pro­mi­ne, stře­le­ný film. Sám sebe nebe­re tak váž­ně, a to žádá i u vás. Nejde ho vní­mat jako stan­dard­ní podí­va­nou. To bys­te DOA jen stě­ží roz­dý­chá­va­li. Sledujte film jako zábav­nou pes­t­ro­ba­rev­nou zále­ži­tost, kte­rá má při­pra­ve­no pár sluš­ných bojo­vých scén, sexy obsa­ze­ní, ryt­mic­kou hud­bu a vtip­né hláš­ky. Stěží bys­te hle­da­li něja­ký podob­ný titul (a už vůbec ne v minu­lých Yuenových pro­jek­tech), pro něko­ho v dob­rém, pro něko­ho ve špat­ném slo­va smys­lu. To už je na vás.