Ženy pro měny

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Film sle­du­je pří­běhy čtyř žen, čtyřech odliš­ných cest za krá­sou. Všechny hlav­ní pro­ta­go­nist­ky jsou sym­pa­tic­ké, občas se jim smě­je­me, občas žasne­me nad jejich výpo­věď­mi, ale záro­veň jsou nám divač­kám něčím blíz­ké.

Přestože kaž­dá z nich je svým způ­so­bem extrém­ním pří­pa­dem, kou­sek z nich může­me najít i v sobě samých - ať už se jed­ná o mla­dič­kou „miss“, o stu­dent­ku, kte­rá nás pro­vá­zí svým nepře­ber­ným bohat­stvím růz­ných kos­me­tic­kých pří­prav­ků (na kaž­dý cen­ti­me­tr těla, na kaž­dé poča­sí, na kaž­dou pří­le­ži­tost jiný), o spor­tov­ně zalo­že­nou ženu usi­lu­jí­cí o krás­něj­ší ňad­ra či o zra­lou dámu zkou­še­jí­cí snad kaž­dou exis­tu­jí­cí meto­du na zhub­nu­tí.

Možná prá­vě díky tomu­to šťast­né­mu výbě­ru hlav­ních hrdi­nek je celý doku­ment tak půso­bi­vý. Autorka Erika Hníková totiž pro­tka­la své vyprá­vě­ní o jejich osu­dech jed­nak sta­tis­tic­ký­mi úda­ji o roč­ní spo­tře­bě kos­me­tic­kých, vita­mí­no­vých a jiných pro­střed­ků, o peně­zích utra­ce­ných za life-stylové a mód­ní časo­pi­sy (typu Cosmopolitan, Elle, atd.) či napří­klad o počtu kos­me­tic­kých plas­tic­kých ope­ra­cích. Můžeme sle­do­vat roz­ho­vo­ry se šéf­re­dak­tor­kou prá­vě jed­no­ho z life-stylových časo­pi­sů či zpě­vač­kou Darou Rolins, kte­rá obha­ju­je chi­rur­gic­ké tva­ro­vá­ní prsou. Nejsme ušet­ře­ni ani natu­ra­lis­tic­kých zábě­rů pří­mo z ope­rač­ní­ho sálu.

Cíl je jas­ný – kri­ti­ka sou­čas­né­ho sta­vu mys­li žen, kte­ré jsou ve vle­ku rekla­my, módy a člán­ků časo­pi­sů, kte­ré čas­to bez odpo­věd­né­ho uvá­že­ní masí­ru­jí své čte­nář­ky rada­mi „k neza­pla­ce­ní“, nabá­da­jí k náku­pu prá­vě jed­no­ho kon­krét­ní­ho úžas­né­ho kré­mu, aby příští měsíc s váž­nou tvá­ří pro­pa­go­va­ly úpl­ně jiný kos­me­tic­ký pří­pra­vek.

A zde mož­ná došlo k pře­stře­le­ní. Tato kri­ti­ka je až pří­liš oka­tá a zau­ja­tá. Chybí mi tu pohled ženy, kte­rá tře­ba ani žád­ný časo­pis nečte, die­ty nedr­ží, ale přes­to se chce líbit – vždyť to je naše žen­ská při­ro­ze­nost. Chybí mi i názor muže – vždyť i oni nás občas dosta­nou „na kole­na“, když neo­do­la­jí a ohléd­nou se na uli­ci po něja­ké časo­pi­so­vé krás­ce. Vybrané opo­nent­ky (femi­nis­tic­ké anar­chist­ky) totiž jen těž­ko mohou solid­ním způ­so­bem při­spět do dis­ku­ze a ostat­ní zúčast­ně­ní komen­tá­to­ři jsou již něja­kým způ­so­bem namo­če­ni v mód­ním prů­mys­lu.

O filmu:

Scénář a režie: Erika Hníková
Česko 2003, 77 minut