Nejnovější film nadějného režiséra Wese Andersona Život pod vodou je označován jako komedie. Po shlédnutí filmu však musím konstatovat, že spíš než dlouhé a nekontrolovatelné výbuchy smíchu ve Vás vyvolá lehký úsměv na tváří a pohladí Vás po duši. A pokud nemáte vyloženě ocelové srdce, tak Vás dojme svou hravostí a skvělým a originálním příběhem...
Padesátiletý oceánolog Steve Zissou (Bill Murray) toho už za svůj život prožil dost. Zachraňoval z ledu živočišný druh, o kterém se už dávno myslelo, že vyhynul, natočil řadu úspěšných dokumentárních filmů a především jako jediný člověk na světe viděl jaguářího žraloka, který mu zabil přítele Estebana. Další jeho výprava má proto jasný cíl – najít a zabít onoho žraloka a pomstít tak Estebanovu smrt. Jeho sponzoři si ovšem myslí, že je to přinejmenším blázen a odmítají mu výpravu financovat. Do toho všeho se ještě Steve poprvé setkává se svým synem Nedem.
Nedovi je 30 let a Steve si ani není pořádně jistý, jestli je vůbec jeho. Záhy si však k němu vytvoří jisté citové pouto a přemluví ho, aby se stal členem týmu Zissou a připojil se tak k výpravě. Ned nakonec nejenže členství přijme, ale dokonce celou expedici zaštítí i po finanční stránce. Aby toho nebylo málo, tak se k výpravě přidává ještě „panák“ z banky a mladá těhotná novinářka, jež je velkou Stevovou obdivovatelkou (nebo možná lépe řečeno byla, dokud se s guru celého Zissou týmu nesetkala osobně). Výprava může začít a nám nezbývá, než se vydat na lodi Belafonte na honbu na jaguářího žraloka! A i když bychom si mohli myslet, že to bude docela nuda, věřte, že o akci rozhodně nebude nouze. Bude se krást, bude se přepadávat, nebudou chybět akční přestřelky a zachraňování rukojmí. To vše bude i nadále pevně sevřené a kompaktní, režisér Wes Anderson filmu nikdy nedovolí spadnout do smysl nedávající slátaniny.
Doménou snímku jsou skvělé herecké výkony. Bill Murray je fantastický a po Ztraceno v překladu mu byla nabídnuta další role, ve níž může naplno ukázat a rozvinout svoje herecké umění. Některé hlášky, které mu byly vloženy do úst scénáristou, podává Murray opravdu vtipně a díky jeho jízlivosti vás téměř pokaždé rozesmějí. Pro příklad si vezměme scénu, kdy se Ned baví se Stevem o reportérce Jane (oběma se líbí). Steve prohlásí, že kdyby to nebyla lesba, tak by byla docela fajn, na což mu Ned odpoví, že je těhotná.
Steve se chvíli zamyslí a řekne, že to nevadí, že i lesby přece mohou být těhotné. Hlášek tohoto typu uslyšíte od Murraye bezpočet a všechny jsou velice neotřelé, trefné a přijdou přesně v moment, kdy mají - čili nevyzní (jako v mnoha jiných filmech) trapně a naprázdno. Cate Blanchett (mimochodem po oscarovém Letci další dobře zahraná role pro Cate Blanchett) a Owen Wilson, jakožto představitelé dalších hlavních rolích za Murrayem nijak výrazně nezaostávají a daří se jim udržet výkonnostní nadstandard.
Jak jsem již podotkl na úvod, s filmem si režisér opravdu vyhrál a výsledkem jsou některé velice pěkné scény. Celý film je kompaktním celkem, který pevně drží při sobě díky skvělé režisérské práci. Dojem na mě udělaly scény, kdy postavy prochází interiérem plavidla a my loď vidíme v průřezu. Tyto pasáže jsou skvěle architektonicky vyřešeny a je radost na ně pohledět. Taktéž onen podmořský svět je úchvatný a jistě mi dáte zapravdu, že scénárista i režisér roztočili fantazii na plné obrátky (potopený vrak letadla na dně oceánu, prapodivné kmeny jakýchsi stromů na dně moře, spousta úžasných živočichů, jakými jsou například „zářivkovci“). Přesně v momentu, kdy si začnete myslet, že už se nic nového stát nemůže a film se líně a nudně dovleče do konce, vás překvapí řada dějových zvratů, události rázem dostávají spád a snímek získává nový náboj.
Důležitou věcí, kterou nelze opomenout, je filmový soundtrack. Filmem se prolínají písničky Davida Bowieho, ovšem ne v rodné angličtině, ale v portugalštině zpívané mladým černošským hráčem na kytaru, jenž je taktéž členem Zissou týmu.
Je třeba říci, že film Život pod vodou jistě neosloví každého. Pokud na film jdete s tím, že to je komedie a že se budete za břicho popadat, tak se mu radši obloukem vyhněte. Je to přeci jenom film, který potřebuje abyste se nad ním zamysleli a teprve až ho pochopíte, tak se vám může zalíbit. Ke konci může vyznívat až smutně, i když záleží na úhlu pohledu z jakého na film nahlížíte. Tato podívaná má své kouzlo, které budete objevovat postupně. Proto dejte ze začátku filmu šanci a nechte ho proniknout do vašich srdcí. Uvidíte, že si vás brzy získá svou osobitostí, kterou do něj vložil režisér a svou neopakovatelnou poetickou atmosférou. A při konci, který je jeden z nejhezčích, jaký jsem kdy viděl, budete doslova s otevřenými ústy a se slzou v oku sledovat dění na plátně. Věřte mi, že pokud vydržíte až do konce a dovolíte filmu odstranit všechny zábrany, které ve vás jsou, zanechává ve vás nadlouho radostný pocit a úsměv na tváři.
