(zatím nehodnoceno)
Loading...Přestože filmaři již diskutovali možnosti hereckého obsazení rolí Hanse a Rosy, rozhodli se nejprve zaměřit na hledání Liesel. Začali ve Velké Británii a brzy se pustili do hledání po celé Evropě, Spojených státech a Austrálii. Rosenfeltová zmiňuje: „Obsadit postavu Liesel nebylo snadné. Snoubí se v ní tolik vlastností, které jsme potřebovali najít: musela být přístupná, skutečná, zvědavá, temperamentní, nevinná a inteligentní“.
Percival pokračuje: „Potřebovali jsme někoho, koho chcete obejmout a chránit před nástrahami nelehkého světa, ve kterém žije. Ale zároveň byste od ní mohli očekávat kopanec do rozkroku za to všechno, co pro ni děláte. Skutečně odvážné dítě, ale zároveň velmi zranitelné. Museli jsme najít někoho, kdo by vyjádřil Lieselinu neuvěřitelnou statečnost a elán. Díky své povaze přežije a dokonce rozkvete.“
Celkově vzato to byl docela těžký úkol pro dětskou herečku, která navíc měla v průběhu filmu zestárnout z 11 na 17 let.
Filmaři viděli téměř tisíc kandidátek. Sám Zusak dostal nápad na herecké obsazení postavy Liesel, které se ukázalo být trefou do černého. Navštívil projekci kanadského filmu Monsieur Lazhar, který byl nominován na Oscara® v kategorii nejlepší cizojazyčný film a jehož mladá protagonistka získala cenu Genie za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Touto vychvalovanou dívenkou byla Sophie Nelisse, která díky svému nezapomenutelnému hereckému ztvárnění získala mnoho nových fanoušků, včetně samotného autora románu Zlodějka knih.
„Sophiin herecký výkon v tomto filmu byl úžasný,“ říká Zusak, „když jsem vyšel ven z kina, napadlo mě, že by byla skvělá jako Liesel. To byl první a jediný moment, kdy jsem na sebe vzal plášť castingového agenta a kontaktoval filmaře a řekl, ‘Viděl jsem tuhle holku…’ - samozřejmě, že už měli v plánu se s ní setkat.“
Zatímco Sophie ještě musela formálně udělat kamerovou zkoušku, Rosenfeltová vzpomíná „jakmile jsme viděli její showreel, myslím, že jsme si všichni byli jistí, že Sophie byla tou pravou.“
Potenciální překážkou, která Sophie bránila v tom, aby roli přijala, se ukázala být další z jejích vášní. Sophie je stejně nadanou sportovkyní jako herečkou, gymnastiku začala trénovat ve třech letech. Ve věku šesti let cvičila 16 hodin týdně a ve 12 letech již 30 hodin týdně. Sophie dosáhla uznání na národní úrovni a začala se připravovat na olympijské hry v Riu, když jí zavolal její agent, aby přišla na kamerovou zkoušku pro ZLODĚJKU KNIH.
Zpočátku se Sophie zdráhala roli přijmout, protože jí srdce táhlo na olympiádu do Ria, ale náhlé zranění ohrozilo její olympijský sen a Sophie si nakonec scénář přečetla a zamilovala se do své postavy. Byla nadšená, že se setká s filmaři v Los Angeles.
Sophie věnovala přípravám na kamerové zkoušky veškerou energii a soustředění. „Křičela jsem jako blázen, když mi můj agent zavolal, že jsem roli Liesel dostala. Byla jsem tak šťastná. Ten příběh se mi moc líbil. I když se odehrává v době války, jeho temnota je rozjasněna drobnými radostmi, které pro sebe lidé vzájemně dělají. Liesel překoná všechny výzvy díky své vůli. A protože se učí číst, získá kontrolu nad svým životem a nad svými myšlenkami. Příběh vás přiměje vidět věci z jiného úhlu.“
Potom, co strávila tolik let trénováním závodní gymnastiky, okamžitě pochopila Lieselin závazek a odhodlání naučit se číst: „Čtení je Lieselin život. Když je se svými knížkami, zapomíná na všechny problémy v životě. Při čtení její fantazie rozkvétá a to jí pomáhá vést lepší život.“
Od chvíle, kdy Sophie udělala kamerové zkoušky, získala obdiv a místo v srdcích své filmařské rodiny. „Nikdy jsem nenarazil na dítě s takovým talentem, instinktem a emoční vnímavostí. Připadá mi úžasné, že 13ti leté dítě toho ve skutečnosti tolik umí,“ říká Percival. Rosenfeltová dodává: „Na Sophiině výkonu mě nejvíce oslovilo to, že je tak věrohodná a reálná. Když Sophie, jako Liesel, plakala na place, plakali jsme všichni. Je to velmi silný herecký výkon. Sophie na svém řemesle pracuje velmi tvrdě a opravdu na nás na všechny udělala velký dojem.“
Části seriálu: Zlodějka knih
Nejnovější komentáře