Zvětšenina je asi nejslavnějším dílem režiséra Antonioniho. Tento jeho vrcholný kousek nás přivádí do poloviny šedesátých let, kde se nám tvůrci snaží zobrazit společnost té doby ve vší své barevné kráse, ale zároveň zdvihají varovný prst před nebezpečím přetechnizované doby...Děj filmu je poměrně prostý. Mladý fotograf Thomas je typickým mladým úspěšným mužem své doby, je bohatý, zajímá se o umění, ale také velmi egoistický a často i zlý ke svému okolí (nádherně to je vidět ve scéně s novými modelkami, které se ucházejí o práci). Jednoho dne vyfotí Thomas v parku několik snímků „laškující“ dvojice, nicméně ženě - která tvoří polovinu té dvojice - se jeho počínání vůbec nelíbí a požaduje od něj negativy, pro to, aby je dostala, je schopna udělat skoro vše - dokonce Thomasovi nabídnout i své vlastní tělo. Thomas však přesto snímky vyvolá a při podrobnějším průzkumu zjistí, že na fotografiích zachytil probíhající vraždu postaršího muže - to je poslední osoba z té zmiňované laškující dvojice - . Rozhodne se ženu vypátrat, ale jeho pátrání přichází vniveč, nakonec se vydá do parku, kde mrtvolu nalezne za keřem.. Nicméně dalšího dne tam již není a Thomas se náhle cítí znejistěle ve svém postavení ve světě.. Nezbývá mu nic jiného než sledovat představení několika mimů, kteří hrají imaginární tenis. Tato scéna krásně demonstruje celkové vyznění filmu. Nejste si jisti, co je skutečnost a co realita. Člověk je zvyklý na to, že fotografie zobrazují stoprocentně věrně skutečnost, ale film se nám snaží říci, že to tak vždy být nemusí. Závěrečné Thomasovo zvednutí míčku a hození nazpátek mimům pak plně demonstruje toto rozpoložení.
Na filmu bych nejvíce ocenil jeho atmosféru, která je velmi působivá a zapamatovatelná. Většina záběrů je sice tak nějak zvláštně nasvícena, ale celkový dojem to (vzhledem k datu vzniku snímku) nekazí. Vše podbarvuje hudba skupiny Yardbirds, jejíž ensamble se ve filmu rovněž mihne.
Prostě a jednoduše - Zvětšenina je klasika a narozdíl od mnohých filmů „ze zlatého fondu“ má co říci i v dnešní době.
