#16 - Černá kočka (1934)

Film pod­le Edgara Allana Poea, kte­rý je ori­gi­ná­lu věr­ný asi jako ame­ric­ké spek­ták­ly his­to­ric­kým fak­tům. Ale nic to nemě­ní na tom, že se jed­ná o film, kde se popr­vé setká­va­jí Lugosi s Karloffem a obě­ma spo­lu­prá­ce vylo­že­ně sedí.

Černá kočka

The Black Cat

USA, 1934, 65 minut

Režie:Edgar G. Ulmer

Scénář: Edgar G. Ulmer a Peter Ruric

Hrají:

Boris Karloff (Hjalmar Poelzig)

Bela Lugosi (Dr. Vitus Werdegast)

David Manners (Peter Allison)

Julie Bishop (Joan Allison)

I když název fil­mu odka­zu­je na povíd­ku geni­ál­ní­ho Edgara Allana Poea, s povíd­kou v pod­sta­tě nemá nic spo­leč­né­ho. Dnes se uvá­dí, že reži­sér sám poz­dě­ji při­znal, že šlo pře­de­vším o mar­ke­tingo­vý tah, aby na film při­šlo více divá­ků. Ať žije Hollywood, doko­na­lá ukáz­ka kapi­ta­lis­mu a komer­ce. Za kaž­dou cenu pro­ra­zit je vrcho­lem sna­že­ní. Ale budiž, i přes­to, že film z povíd­ky nečer­pá, ale uvá­dí Poea v titul­cích, jed­ná se o sní­mek, kte­rý prá­vem nále­ží do „zla­té­ho fon­du“ svě­to­vé­ho horo­ru.

Podobně jako u ostat­ních horo­rů této doby, film akcen­tu­je kri­tic­ké prv­ky spo­leč­nos­ti. Černá kočka je ukáz­kou toho, jak se jeden člo­věk chce pomstít jiné­mu za křiv­du, kte­rá na něm byla spáchá­na. V tom­to pří­pa­dě je to křiv­da pat­nác­ti­le­té­ho věze­ní, ztrá­ty man­žel­ky a dce­ry. Minulost se pro­lí­ná celým dějem – moder­ní síd­lo archi­tek­ta Poelziga a sta­ro­dáv­ná skle­pe­ní, mumi­fi­ko­va­ná Werdegastova žena, moder­ní doba ve srov­ná­ní s Poelzigovým pří­stu­pem a k jeho satan­ským ritu­á­lům.

Film je kon­ci­po­ván jako vět­ši­na horo­rů té doby, kdy začá­tek je pozvol­ný, oso­by při­jíž­dě­jí na mís­to, kde má dojít k něče­mu „zlé­mu“. Na začát­ku pozná­vá­me Werdegasta, mimo­cho­dem skvě­le pad­nou­cí jmé­no pro posta­vu, kte­rou ztvár­nil Bela Lugosi. Werdegast skrý­vá cosi tajem­né­ho pod povr­chem. Ale nako­nec zjiš­ťu­je­me, že on není tím přímým nebez­pe­čím. Hrozba tkví v posta­vě ztvár­ně­né Karloffem – v archi­tek­to­vi Poelzigovi. Již chví­le, kdy vidí­me vstá­vat jeho stín, je jako oži­tí Frankensteinovo mon­strum. On k tomu má Karloff holt uzpů­so­be­nou hla­vu. Je na něm něco tem­né­ho, co se napl­no pro­bou­zí ve chví­li, kdy je odha­le­na prav­da o jeho his­to­rii s Werdegastem a o vel­ké zra­dě. Ale Černá kočka zachá­zí ješ­tě dál a uka­zu­je nám prav­du o tom, co se sta­lo s Werdegastovou ženou a s jeho dce­rou.

Úžasným vyvr­cho­le­ním je šacho­vý sou­boj mezi Poelzigem a Werdegastem, v němž jde o to, zda bude moci paní Allisonová, kte­rá se s man­že­lem stá­vá dočas­nou oby­va­tel­kou domu, ušet­ře­na, ane­bo zda si ji Poelzig bude moci pone­chat ke svým ritu­á­lům. Šach matem Werdegast pro­hrá­vá a man­že­lé Allisonovi jsou zaja­ti. Má dojít k obě­to­vá­ní Joan, ale díky poli­cii a díky Peterovi je situ­a­ce zachrá­ně­na a na obzo­ru se rýsu­je krva­vé finá­le. Werdegast se může koneč­ně pomstít, na svou dobu vel­mi kru­tým, i když ne zrov­na natu­ra­lis­tic­ky zob­ra­ze­ným způ­so­bem. Díky souboji,je Bela Lugosi démo­nic­ky roze­vlá­tý a jeho výra­zy jsou úžas­ně nepří­čet­né. Není potře­ba, aby bylo zná­zor­ně­no, jak Poelziga sta­hu­je z kůže, sta­čí nám stí­no­vý náznak. Myslím, že finá­le je ozdo­bou sním­ku, kte­rým se pro­lí­ná čer­ná kočka jako jaký­si stme­lu­jí­cí prvek, ale záro­veň jako hroz­ba, kte­rá nad vše­mi zúčast­ně­ný­mi visí.

Co musím v tom­to fil­mu vyzdvih­nout, jsou pro mě výko­ny dvou hlav­ních před­sta­vi­te­lů. Lugosi je pro mě obrov­ským pře­kva­pe­ním, pro­to­že se mi jeho výkon líbí ze všech jeho fil­mů, co jsem viděl, nej­ví­ce. Hraje sku­teč­ně skvě­le a jeho závě­reč­ná pře­mě­na je doslo­va famóz­ní. Již zde není kla­den tako­vý důraz na jeho oči a na jeho ges­ta, jako napří­klad v Draculovi a Bílé zom­bie, ale o to více zaujme jeho herec­tví jako celek. O Karloffovi v pod­sta­tě nelze pochy­bo­vat. Jeho ztvár­ně­ní Poelziga je dosta­teč­ně mys­te­ri­óz­ní i démo­nic­ké, stej­ně jako zba­bě­lé a ubo­hé. Jsem rád, že se tihle dva páno­vé nako­nec pře­ce jen sešli v jed­nom fil­mu, niko­li napo­sle­dy, a vytvo­ři­li tak neza­po­me­nu­tel­né dílo, kte­ré vyzdvi­hu­je jejich osob­nos­ti a jejich pří­nos ke svě­to­vé­mu horo­ru.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film sto­jí pře­de­vším na posta­vách ztvár­ně­ných Karloffem a Lugosim, ale i na pří­bě­hu, kte­rý je zde hlub­ší a kom­plex­něj­ší než u mno­ha jiných horo­rů této doby.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Stálá topor­nost, kte­rá se obje­vu­je ve výko­nech ostat­ních her­ců.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 1.7.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---