#17 - Frankensteinova nevěsta (1935)

Frankenstein je legen­dár­ním fil­mem, ale jeho pokra­čo­vá­ní se může smě­le zařa­dit k těm séri­ím, jejichž dru­hé díly jsou lep­ší ane­bo ale­spoň stej­ně dob­ré jako díly prv­ní.

Frankensteinova nevěs­ta

Bride of Frankenstein

USA, 1935, 75 minut

Režie: James Whale

Scénář: William Hurbult a John Balderston

Hrají:

Boris Karloff (Monstrum)

Elsa Lancaster (Mary Shelley/Nevěsta)

Colin Clive (Henry Frankenstein)

Ernest Thesiger (Doktor Pretorius)

Po čtyřech letech se vrá­ti­lo osa­zen­stvo, kte­ré sla­vi­lo úspěch s Frankensteinem. Nebo ale­spoň část původ­ní­ho osa­zen­stva. Režisér James Whale use­dl na svou sto­lič­ku, Colin Clive se zno­vu vtě­lil do Henryho Frankensteina a pře­de­vším Boris Karloff si podru­hé „nasa­dil mas­ku“ Frankensteinova mon­stra. Skoro by se chtě­lo říci „Úspěch zaru­čen“. V tom­to pří­pa­dě to pla­tí doko­na­le.

Film není čis­tým horo­rem, to ani omy­lem, mno­hem více se pro­lí­na­jí téma­ta a sty­ly, kte­ré se Whaleovi sku­teč­ně líbi­li (kome­die a dra­ma, paro­die a sil­né emo­tiv­ní momen­ty). Horor nehra­je prim, ale přes­to je sní­mek svým poje­tím horo­ro­vý. A to hlav­ně díky Karloffovi, Else, ale i díky skvě­lým neza­po­me­nu­tel­ným scé­nám. Podobně jako scé­na s děv­čát­kem z prv­ní­ho fil­mu. Ale v Nevěstě jich je pře­ce jen více.

Jednou z nej­sil­něj­ších scén, u kte­ré je již pře­dem jas­né, že nikdy nemů­že skon­čit šťast­ně, je scé­na, kde se mon­strum učí mlu­vit, koneč­ně pozná­vá, že exis­tu­je člo­věk, kte­rý může být jeho pří­te­lem. Nutno říci, že je jím sle­pec. Říká mu, že jsou zlé a že jsou dob­ré věci, učí ho základ­ní slo­va, kte­rá po něm mon­strum opa­ku­je. Scéna sku­teč­ně sil­ná a dojí­ma­vá. Monstrum ochut­ná­vá chléb, ale také alko­hol a ciga­re­ty. A alko­hol je pro dal­ší scé­nu fil­mu důle­ži­tý. Právě na něm se uka­zu­je, jak jsou lidé schop­ni zne­u­ží­vat jiné lidi, na zákla­dě jejich sla­bos­tí – aby se Pretorius dočas­ně zba­vil mon­stra, dá mu do vína uspá­va­cí pro­stře­dek, pro­to­že dob­ře ví, že mon­st­ru víno chut­ná. Ale síla této myš­len­ky je pře­de­vším v tom, že uspá­va­cí lát­ku mu tam Pretorius při­lé­vá pří­mo před jeho zra­ky, pro­to­že dok­tor ví, že mon­strum nemů­že vědět, o co mu jde. Využívá jeho nai­vi­tu, jeho důvě­ru, kte­rou sám pova­žu­je za hloupost a sla­bi­nu.

Frankensteinova nevěs­ta je sil­ným fil­mem pro­to, že ješ­tě hlou­bě­ji a doko­na­le­ji uka­zu­je to, s čím při­šel prv­ní film a vlast­ně i před­lo­ha Mary Shelley. Ukazuje, že „mon­strum“ nemů­že ve spo­leč­nos­ti exis­to­vat jako kaž­dý jiný člo­věk, vždy bude na okra­ji, vždy z něj budou mít strach, kte­rý se mění v nená­vist. Nikdo jej nedo­ká­že pocho­pit. A to si mon­strum uvě­do­mu­je v závě­ru fil­mu, kdy se jej ští­tí i jeho „nevěs­ta“, kte­rá byla pro něj oži­ve­na. Štítí se ho, nedo­ká­že snést jeho dotyk. Ač sama mon­strem, je pro ni Karloffův „hrdi­na“ zrů­dou.

A tak zazní z úst mon­stra památ­ná řeč. Obrací se s ní na dok­to­ra Pretoria, kte­rý by chtěl unik­nout. „Ty tu zůstaň,“ říká dok­to­ro­vi. A pak dodá: „My nále­ží­me smr­ti.“ Monstrum si uvě­do­mi­lo, že bylo mrt­vým a mrt­vým vždy mělo zůstat. Ve spo­leč­nos­ti lidí nedo­ká­že exis­to­vat, pro­to­že je nato­lik odliš­né, nato­lik jiné a pro lid­stvo nežá­dou­cí. Nemůže být pocho­pe­no. V závě­ru fil­mu si uvě­do­mí, že poku­sy o při­způ­so­be­ní se a obra­na sebe sama nema­jí smy­sl. Rozpoutá tedy apo­ka­ly­p­su. Grandiózní finá­le fil­mu, kte­ré je pro mě osob­ně poka­že­no pou­ze tím, že mon­strum necha­lo utéct své­ho stvo­ři­te­le a jeho snou­ben­ku Elisabeth (v tom­to fil­mu ji hra­je jiná hereč­ka než v před­cho­zím). Ale toto není vina samot­né­ho Whalea, ale dobo­vé cen­zu­ry, pod­le kte­ré by teh­dej­ší divák pří­liš dras­tic­ký závěr patr­ně nestrá­vil.

Film si zaslou­ží plus za skvě­lé tri­ky, pře­de­vším pak za mini­a­tur­ní lidič­ky, kte­ří jsou výtvo­rem dok­to­ra Pretoria, stej­ně tak za humor, kte­rým je pro­klá­dán. Někteří kri­ti­ci tvr­dí, že se jed­ná o nej­lep­ší horor své doby. Nutno říci, že nebu­dou pří­liš dale­ko od prav­dy. Pravděpodobně se totiž sku­teč­ně jed­ná o jeden z nej­lep­ších horo­ro­vých fil­mů stu­dia Universal Pictures ve 30. letech.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film je pro­dchnut sku­teč­ně sil­ný­mi scé­na­mi, kte­ré zůsta­nou v pamě­ti, a to v pod­sta­tě od počát­ku až do kon­ce. Velmi pove­de­né je navá­zá­ní na původ­ní film – jsme v síd­le Shelleyových a Mary své­mu cho­ti a lor­du Byronovi vyprá­ví, jak by pří­běh pokra­čo­val.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Hororovost je potla­če­na, ale pří­běh je sám o sobě tak sil­ný, že děsi­vé momen­ty jsou vyvo­lá­vá­ny jinak než mon­strem samot­ným Jeden z nejdě­si­věj­ších oka­mži­ků je však čis­tě horo­ro­vý, a to ten, kdy Nevěsta pozná­vá, že má zemřít a z jejích úst vychá­zí odpor­ný syči­vý zvuk, kte­rý je sklou­be­ný s nepří­čet­ným vztek­lým výra­zem. Finále fil­mu je sku­teč­ně impo­zant­ní.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 8.7.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---