#1856: Sedmikráskov - 75 %

Sedmikráskov

Richard Svitalský je kme­no­vým spo­lu­pra­cov­ní­kem redak­ce „Čtyřlístku“, a tak pří­běhy, kte­ré jsou spo­leč­ně titu­lo­vá­ny jako „Sedmikráskov“ nejsou vylo­že­ně novin­kou. Poprvé se „Sedmikráskov“ obje­vil v roce 1994 v seši­tě „Čtyřlístek 221“, což byl pří­běh „Konzervy“. I přes­to, že komiks vychá­zí více jak dva­cet let (stá­le je aktu­ál­ní sou­čás­tí „Čtyřlístku“), tak mu roz­hod­ně nic nechy­bí na moder­ním poje­tí a na tom, že doká­že svo­je čte­ná­ře bavit. Tedy tak mohu sou­dit ale­spoň pod­le toho, jak na mě půso­bi­la kni­ha „Sedmikráskov“ a samo­zřej­mě také pod­le toho, že se série ve „Čtyřlístku“ tak dlou­ho udr­že­la, což také není úpl­ně stan­dard­ní. Richard Svitalský má ale dob­rý smy­sl pro humor a v pří­pa­dě dese­ti pří­bě­hů v kni­ze „Sedmikráskov“ vás tím­to svým humo­rem dove­de krás­ně okouz­lit. Je to moder­ní, je to vtip­né, v šíle­né kaden­ci a je to parád­ně prd­lé.

Na kni­ze „Sedmikráskov“ je v prví řadě zají­ma­vé to, že se nejed­ná o sbír­ku komik­sů, kte­ré vychá­ze­ly v rám­ci „Čtyřlístku“ - ale­spoň jak jsem pocho­pil - ale je to deset pří­bě­hů, kte­ré jsou úpl­ně nové. O to zají­ma­věj­ší je, že je zde vlast­ně podán původ hrdi­nů a je pre­zen­to­vá­no, jací jsou a jak se někte­ří z nich tako­vý­mi sta­li. Když jsem si četl úvod­ní dvě strán­ky, kde je před­sta­ve­na šes­ti­ce hrdi­nů, říkal jsem si, že to bude tako­vý ten kla­sic­ký komiks, kde je kaž­dý hňup. Ale je lep­ší se tímhle nijak moc nene­chat ovliv­nit, pro­to­že o posta­vách si nako­nec nej­lep­ší před­sta­vu udě­lá­te sami. A je to váž­ně lep­ší. Ty posta­vič­ky mlu­ví sami za sebe a cel­kem snad­no si mezi nimi najde­te svo­je oblí­ben­ce.

Jak by bylo mož­né žánro­vě pří­běhy v kni­ze „Sedmikráskov“ zařa­dit? Asi cel­kem jed­no­du­še. Je to fan­ta­sy. Navíc je to humor­né fan­ta­sy. Fantasy, kde je důle­ži­tá magie. Jak na obál­ce vidí­te, mož­ná při­jde i drak. Jsou tu i něja­ké ty pří­šer­ky. Vlastně i jeden z hlav­ních hrdi­nů, Dyk, je sice ve sku­teč­nos­ti krás­ný princ, ale vzhle­dem k tomu, že ho pokou­sal gob­lin, naka­zil se trpas­li­čí chřip­kou, kte­rá je pod­le vše­ho nevy­lé­či­tel­ná. Anebo potře­bu­je hod­ně sil­né kouz­lo. A tady vlast­ně pří­běh začí­ná. Dyk chce najít pomoc u staré­ho čaro­dě­je Samuela, ale vzhle­dem k tomu, že ten trpí pořád­nou zapo­mnět­li­vos­tí, není pro něj jed­no­du­ché si vzpo­me­nout na to správ­né zaklí­nadlo. Dyk pro­to zůstá­vá v Samuelových služ­bách a stá­vá se čaro­dě­jo­vým asi­s­ten­tem, ale také učněm. Věrného par­ťá­ka mu dělá Vosák, s kte­rým neu­stá­le děla­jí pro­blémy, kte­ré ply­nou z jejich neši­kov­nos­ti. A svě­te div se, tenhle cel­kem kla­sic­ký for­mát výbor­ně fun­gu­je.

Richard Svitalský má skvě­lou kresbu, výbor­ně kari­ku­jí­cí, a to v rám­ci postav, kte­ré jsou samy kari­ka­tu­ra­mi. Stačí se na posta­vič­ky podí­vat a je vám hned jas­né, že mají být zábav­né. A ony jsou, vlast­ně na prv­ní pohled, nemu­sí ani nic udě­lat. Navíc má Richard vel­kou výcho­du - jeho kres­ba je roz­po­zna­tel­ná. Díky tomu se vám pří­běhy v kni­ze „Sedmikráskov“ i pokud je nezná­te ze „Čtyřlístku“ - cel­kem snad­no dosta­nou pod kůži a bude­te s těmi hrdi­ny chtít zaží­vat více sko­pi­čin. Komiks pro děti má u nás tra­di­ci a ani v sou­čas­né době nic neztrá­cí na své zají­ma­vos­ti. Richard Svitalský a jeho „Sedmikráskov“ jsou toho skvě­lým důka­zem a jsem rád, že se komiks v kniž­ní podo­bě dosta­ne i k těm, kdo „Čtyřlístek“ pra­vi­del­ně neo­de­bí­ra­jí. Tohle je zábav­né, oddycho­vé čte­ní, kte­ré roz­hod­ně neu­ra­zí ani dospě­lé­ho. Je vidět, že posta­vy jsou funkč­ní a autor je má skvě­le zaži­té.