Tokijský ghúl 13 (東京喰種)
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Kniha „Tokijský ghúl 13″ začíná zajímavou kapitolou, kde se něco dozvíte o jedné z postav. Konkrétně je to Džuzó Suzuja, což je dle mého jedna z nejlepších postav, kterou Sui Išida pro sérii vymyslel a na níž ukazuje, jak nedokázal využít potenciál svého díla. I tahle kapitola se zdá přichází trochu s křížkem po funuse, i když se jí rozhodně musí nechat, že tu má jednu hodně parádní, hodně drsnou a hodně nečekanou scénu, alespoň vzhledem k tomu, že jinak se série vyvíjí spíše poklidněji a na podobně drsné scény už jsme nějakou dobu nenarazili. Ale tahle kapitola prostě měla být v příběhu trochu dřív, rozhodně ne na konci, nebo skoro na konci. Nebo že by v posledním díle měl Džuzó ještě tak zásadní roli a pozice kapitoly se tak ospravedlnila? Trochu o tom pochybuji.
Nástup akce je i v knize „Tokijský ghúl 13“ celkem zdlouhavý, což je zapříčiněno tím, že se musíme seznámit s tím jaké jsou rituály speciálních jednotek, ale také musíme trochu řešit osobní nejistotu některých postav, především pak Kena Kanekiho a Tóky Kirišimy. Ale fajn, tohle není zbytečně zdlouhavé, snad jen u Tóky trochu ano, a hlavně u Kanekiho to má smysl. Jde o chvíli, kdy se Ken Kaneki sám zapojí do boje. A v tu chvíli přece jen vidíte náznak toho, jak velkolepé to mohlo být, jak epický tenhle nástup mohl vyznít. Išidovi se to nepovedlo dokonale, ale i já jsem při jeho nástupu měl pocit, že tady dochází k něčemu velkému. Bohužel autorova snaha popsat každou postavu, určit, jaký typ quinque používá, to všechno zbytečně ubíjí, protože v danou chvíli je to stejně čtenáři jedno, ten chce vidět, jak to holubice natřou ghúlům, anebo naopak.
Partie e docela dobře rozehrána, alespoň z hlediska akce, teď už je jen na posledním dílu, jak to vlastně dopadne. Nemyslím si, že by se čtrnáctou knihou série „Tokijský ghúl“ nějak zazářila, ale aspoň na ten průměr by se v závěru vyhrabat mohla. Kniha „Tokijský ghúl 13“ potvrzuje, že zde rozhodně nějaký ten potenciál byl, bohužel ani tahle kniha ho nedokáže rozvinout naplno a jen potvrzuje, že zde prostě jsou chyby, které autorovu snahu dlouhodobě srážejí. Jako kdyby si Sui Išida ukousl trochu moc a pak už nevěděl, kam s tím. Je zbytečně technický ve smyslu, kdy musíme znát každou postavu a její speciální dovednost, ale jen proto, abychom to za chvíli zapomněli. Má tu mnoho postav, i s různými maskami, ale stejně se po nějaké době čtení zdají nerozpoznatelné a vy si říkáte, jestli už tam skutečně byly. Série začala celkem dobře, vyrostla, ale následně propadla.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
„Tokijský ghúl 1″
„Tokijský ghúl 2″
„Tokijský ghúl 3″
„Tokijský ghúl 4″
„Tokijský ghúl 5″
„Tokijský ghúl 6″
„Tokijský ghúl 7″
„Tokijský ghúl 8″
„Tokijský ghúl 9″
„Tokijský ghúl 10″
„Tokijský ghúl 11″
„Tokijský ghúl 12″
Nejnovější komentáře