#1953: Morgavsa a Morgana: Dračí chůvy - 90 %

Petr Kopl mě nepře­sta­ne pře­kva­po­vat. I když jsem si mys­lel, že už znám všech­ny jeho pří­běhy, u „Morgavsy a Morgany“ sem si říkal, že to je jeden z těch, kte­ré poznat nemu­sím. Nevím proč. Snad pro­to, že to je komiks, kte­rý vychá­zí ve „Čtyřlístku“ a je určen spí­še dětem. Ano, kla­sic­ké před­sud­ky, kte­rých bych se zrov­na já chtěl zba­vit. Ale člo­věk je pros­tě někdy má. „Čtyřlístek“ si neku­pu­ji, a tak jsem si řekl, že „Morgavsu a Morganu“ pros­tě ože­lím. Jenže teď Grada pod znač­kou Bambook vyda­la prv­ní díl sebra­ných pří­bě­hů těch­to dvou čaro­dě­jek, a já jsem si řekl, že tohle je pří­le­ži­tost, jak se s nimi sezná­mit. Přece jen mě Petrova tvor­ba zají­má a chtěl jsem vědět, jak se mu daří i ve „Čtyřlístku“, i když z „Bublifuku“ už dob­ře vím, že i komiks pro mlad­ší zvlád­ne dob­ře. Asi jen nějak moje potře­ba se pře­svěd­čit o tom, že je autor tak dob­rý, jak si o něm mys­lím. A pře­svěd­čil jsem se nako­nec?

Kdo je to Morgavsa Jasnozřivá? Je to jed­na star­ší čaro­děj­ka, kte­rá má pod pal­cem část lesa a při­leh­lé ves­ni­ce, kde se sta­rá o pořá­dek a pomá­há míst­ním. Žije v Merlinově době a děj se tedy ode­hrá­vá v Británii, což je prvek, kte­rý se sem tam do děje pro­mít­ne. Nenuceně, ale účin­ně. Především jsme ale v lese, chtě­lo by se říct dru­id­ském lese, kde se Morgavsa sta­rá o malou díven­ku, kte­rá jí byla svě­ře­na samot­ným Merlinem. Tou dív­kou je Morgana. Je to tro­chu ulič­ni­ce, je nepo­řád­ná, je zbrk­lá, ráda domlou­vá, ale jinak je to cel­kem hod­ná hol­ka, kte­rá má ráda svou uči­tel­ku, stej­ně jako všech­ny tvo­ry kolem sebe. Sama by se chtě­la stát čaro­děj­ni­cí, i když zatím jí dělá pro­blémy byť i jen roze­znat bar­vy jed­not­li­vých lek­tva­rů. Ke kouz­lům ale pře­ce jen bude muset při­čich­nout, pro­to­že tomu tak okol­nos­ti budou chtít.

Když jsem se zače­tl do prv­ních dvou tří pří­bě­hů, říkal jsem si, že je to fajn čte­ní pro děti, že jsou zde hez­ké epi­zo­dy, ale nějak mě to vylo­že­ně nenadchlo. U prv­ní­ho jsem si mys­lel, že to budou oddě­le­né epi­zod­ky, ale postup­ně si začne­te uvě­do­mo­vat, že na sebe pří­běhy nava­zu­jí. A čím dál se dostá­vá­te, tím je návaz­nost ješ­tě sil­něj­ší. A najed­nou už nečte­te jen něja­ké pohád­ky z kou­zel­né­ho lesa, najed­nou se při­stih­ne­te u toho, že čte­te pří­běh, kte­rý vás str­hl a nepus­til vás, dokud jste se nedo­stal na konec, kde jste jen otá­če­li strán­ka­mi a dou­fa­li, že z vás ješ­tě něja­ký ten pří­běh vypad­ne. Ale aspoň je zde tro­chu těch bonu­so­vých mate­ri­á­lů. Petrova hra s kar­ta­mi, kte­ré sami tvo­ří jakousi hru, je vel­mi pří­jem­ným a vel­mi dob­rým ozvlášt­ně­ním, u něhož bych i dou­fal, že z toho vyle­ze karet­ní stol­ní hra. Tu bych si doce­la rád zahrál.

Příběhy Morgavy a Morgany už by vyda­ly na cel­kem pět knih, tak dou­fám, že se je všech­ny poda­ří vydat sou­bor­ně, pro­to­že tohle je dal­ší komiks, kte­rý bych si rád pře­če­tl. A mys­lím, že v sou­bor­ném vydá­ní je to ješ­tě o něco lep­ší než ve vydá­ní časo­pi­sec­kém. Petr se zde pre­zen­tu­je výbor­nou kresbou, kde jsou opět pří­jem­né detai­ly, kte­ré jen dokres­lu­jí zají­ma­vý svět kou­zel a pří­še­rek, kte­rý ale není nut­ně jen milý, je to i svět, kde by moh­lo být něco zlé­ho. Jasně, pořád je to hlav­ně komiks pro děti a nic děsi­vé­ho zde nena­jde­te, ale o dra­ma­tic­ké udá­los­ti roz­hod­ně nebu­de nou­ze. Na začát­ku kni­hy „Morgavsa a Morgana: Dračí chůvy“ jsem si mys­lel, že to bude jen dal­ší komiks pro děti, ale na kon­ci už jsem si říkal, jak mě to baví a že chci víc. Jako kdy­by bylo i na Petrovi vidět, že se se sérií více sžil a už se ani nebál více do pří­bě­hu dávat humor, kdy ten slov­ní je mís­ty opět exce­lent­ní.