Mezi řádky 8: Orfeus v podsvětí (The Unwritten: Orpheus In the Underworld)
Komiks „Mezi řádky 8: Orfeus v podsvětí“ tentokrát obsahuje rovnou osm původních sešitů, takže byste si mysleli, že se toho stane vlastně docela dost. Jenže to není tak úplně pravda, protože on se příběh vlastně posune docela málo, a to i proto, že se část dění soustředí na vedlejší postavy. Policistka Dodge se jevila jako celkem zajímavou postavou, ale tady už je trochu do počtu a pak sama řeší případ, který alespoň aktuálně vypadá jako něco, bez čeho byste se docela obešli. Ale je mi jasné, že v původním systému vydávání po sešitech to fungovalo docela dobře, protože se tak čtenáři pěkně napínali. Neříkám, že její vyšetřování je špatný příběh, to není, spíš naopak, ale i tak jsem měl pocit, že to je něco, co je jen epizodní, něco, co nám chce ukázat, že se cosi děje i mimo okolí Toma Taylora, že tu jsou další vlivy. Tak třeba se to následně všechno krásně propojí.
Tom Taylor si toho prožije celkem dost, i když vlastně jde jenom o to, že chce z Podsvětí zachránit Lizzie. Ta cesta ale není vůbec jednoduchá. Nejprve se v Austrálii musí vydat na Hanging Rock, kde se potřebuje dostat do světa jiného, do světa příběhů odkud by pak možná mohl nějak proniknout do Hádu. Svět příběhů se ale změnil, všechno je trochu jinak, než by si myslel, všechno je tak nějak drsnější. Nakonec se mu ale podaří dostat do Hádu, kde je všechno také celkem jinak. Ale míří dál potkává další postavy, ale to nakonec všechno skončilo tak, že si vlastně řeknete, že celé tohle, co jste četli, bylo tak trochu zbytečné, že by klidně stačilo skočit k tomuhle momentu, k oné poslední stránce ‚a tedy k další knize, která bude následovat. Jak říkám, to, co budete číst, není vyloženě špatné, ale v celkovém kontextu jsem z toho byl lehce rozčarován a říkal jsem si, jak moc důležité tohle všechno pro příběh je. Možná hodně, možná se pletu, ale měl jsem prostě pocit, že by to šlo krátit a tolik by se zase nestalo.
Kniha „Mezi řádky 8: Orfeus v podsvětí“ dál ukazuje velmi dobrou sérii, pokračuje v tom, co bylo rozpracováno a možná až trochu moc zabředává do hlubin toho, co chtěl Carey vyprávět, stejně jako jde místy zbytečně do šířky. Ale má to jednu velkou výhodu - Peter Gross může kreslit místy hodně zajímavé panely, kde se fantazii meze nekladou. A to je velmi příjemné, za to stojí sérii pořád číst. I dějově je velmi dobrá, jen už se nedostavil ten potřebný wow efekt, spíš jsem měl pocit, že je to zbytečně moc natahované a kniha „Mezi řádky 8: Orfeus v podsvětí“ obsahuje i příběhy, bez nichž by se hlavní linie obešla. Jistě se ale najdou tací, kteří zrovna tohle nakouknutí vedle ocení. Jako příběh se zombie je super, ale kdyby se vynechal, moc by se nestalo. I tak se jede dál a skoro i máte pocit, že by se série mohla blížit ke konci.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
„Mezi řádky 2: Informátor“
„Mezi řádky 3: Když zaklepe mrtvý“
„Mezi řádky 4: Leviatan“
„Mezi řádky 5: Zrození“
„Mezi řádky 6: Tommy Taylor a válka slov“
„Mezi řádky 7: Rána“
