(zatím nehodnoceno)
Loading...
Tokijský ghúl 14 (東京喰種)
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.
Kniha „Tokijský ghúl 14“ je přesto do jistém míry zajímavá. Pokud byste si mysleli, že tohle bude velkolepé akční finále, budete se mýlit. Jasně, jsou zde scény, které jsou akční, jsou zde souboje, které jsou hodně dobře rozkreslení, stejně jako ty, které jsou nakreslené celkem špatně a z povinnosti, ale na knize „Tokijský ghúl 14“ je zajímavější něco jiného. A to je skutečnost, že se spíše dívá do nitra, a to konkrétně jedné z postav. Ano v centru dění je především Ken Kaneki, který má před sebou svůj největší příběh. Nakonec se ale ukáže, že to není souboj s nějakým temným nepřítelem, ale že je to souboj niterný, který si musí Kaneki vybojovat především sám se sebou. A tohle je na dílu „Tokijský ghúl 14“ zajímavé, to ho činí emocionálně celkem zvláštně nabitým. Samotné bitky jsou spíše z nutnosti.
V knize „Tokijský ghúl 14“ se projevují i další nedostatky, které série postupem času získala. Především je to skutečnost, že zde bylo obrovské množství postav a bylo zřejmé, že se nemohou uzavřít osudy všech. A to platí i s posledním dílem. Jasně, jsou zde ještě navazující příběhy, ale nic to nemění na to, že těch postav bylo prostě moc a zbytečně moc. Především pak ze strany vyšetřovatelů to bylo přehnané, a to až natolik, že jsem si vlastně jejich emotivní chvilky ani moc neužil. Navíc některé byly předvedeny hodně z rychlíku a nefungovaly tak dobře, jak by mohly. Akce se zde střídá s niternějšími okamžiky, což je celkem fajn, ale ani z té akce jsem nakonec neměl pocit, že by byla skutečně uspokojivá. Jako kdyby se i ta skončila v tom nejlepším a zůstalo dost nevyřčeno. Tady mohly být ještě lepší souboje.
Je fajn, když se série dokončí, a tak jsem rád i za konec série „Tokijský ghúl“ v podobě její čtrnácté knihy. Nejedná se však o zakončení, které by mělo vyrážet dech, jedná se o zakončení, které je fajn hlavně v tom smyslu, že zde nějaký konec přišel a že nepřišel po příliš dlouhé době. Nadále je zde ale hodně otevřeného a je vidět, že Sui Išida si nechával hodně prostoru pro to, jak pokračovat. Osobně bych uvítal, kdyby se už nepokračovalo žádnými dalšími sériemi a různými příběhy navíc. Téhle sérii moc neslušelo, že je na pokračování, že se příběh pořád někam posouvá a vyvíjí. Vedlo to jenom k tomu, že zde bylo zbytečně moc postav, zbytečně moc příběhů, které nakonec ani neměly tak zásadní dopad. A to je škoda, tohle je problém dlouhých sérii. A tady je dobře, že se to utnulo celkem včas.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
„Tokijský ghúl 1″
„Tokijský ghúl 2″
„Tokijský ghúl 3″
„Tokijský ghúl 4″
„Tokijský ghúl 5″
„Tokijský ghúl 6″
„Tokijský ghúl 7″
„Tokijský ghúl 8″
„Tokijský ghúl 9″
„Tokijský ghúl 10″
„Tokijský ghúl 11″
„Tokijský ghúl 12″
„Tokijský ghúl 13″
Nejnovější komentáře