Docela rád bych věděl, proč komunistická cenzurní mašinérie tenkrát na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let radostně uvedla do českých kin horror Vetřelec, zatímco Hvězdné války směly být asociovány jen se zbrojní propagandou Varšavské smlouvy. Jestlipak tyto řádky čte některý z členů „kulturní“ schvalovací komise, které na tehdejší pravidelné schůzi kolektivně (tak nějak si jejich „práci“ představuji) připadla obluda, před níž není úniku, přijatelná, zatímco vítězství svobodného ducha nad vojenským diktátorem nikoliv? Asi nečte, takoví lidé se vždycky oháněli pokrokem plánovitým, nikoliv skutečným, jako je Internet.
Vetřelec je scifistický fenomén, ať už jako film, nebo jeho hlavní nelidská postava. Ze všech dosud předvedených scénářů setkání s mimozemským životem mi vždy zdaleka připadal nejvěrohodnější a nejpravděpodobnější, třebaže jistě ne nejvíce očekáváníhodný. Omezování filmových mimozemšťanů na antropoidy s pochopitelnými schematy myšlení jsou nakonec stejně omezená, jako rozpočty producentů, takže pak i krajina na všech planetách se nápadně podobá jižní Kalifornii (tím mě vytáčí zejména Star Trek). Skutečné omezení si beztak nosíme každý ve vlastní hlavě – je to naše konečná představivost. Co takhle jednou rasa, která nám nerozumí, my nerozumíme jí, ničím si nepřekážíme a nemáme si co říci, jakož i nestojíme o vzájemné či jednostranně pojídání? Obracíme oči do hloubky galaxie, zatímco se nezdá, že bychom byli postupovali kamkoliv kupředu s hmyzími společenstvími nebo třeba delfíny — tedy, dokud je prostě nevytěsníme. Já vím, z toho kasovní trhák nebude…
Takže mi dovolte, abych se vrátil k Vetřelci. Jeho jediným hnacím momentem je (ve skutečnosti velmi lidský) instinkt zachování jedince i rodu. I v rovině filmového díla osvědčilo téma velmi prudkou, agresivní životaschopnost, a jaxe poslední dobou jeví, i plodnost. Donedávna trilogie Alien, Aliens, Alien3 vykazovala všechny znaky čaje trojáku, až jsme ji začali považovat prostě za další z mnoha. Původní nový moment byl pokračováními postupně louhován a úspěch prvního dílu jednoduše prosáknul do všech dalších.
Ale ouha — tahle ukolébavka je ta tam s příchodem čtvrtého dílu. Samozřejmě se nám autoři nesnaží ukázat něco nového — a v tom je síla. Pokud si počáteční snímky vyhrály s temnými, náznakovými záběry obludy, kde největší pákou na divákovu psychiku je jeho vlastní představivost, dnešní Vzkříšení je založeno na principu full frontal nudity — vetřelce v plné čelní nahotě. Těžiště nejhlubšího horroru a děsu se důmyslně přesunulo do (alespoň navenek) lidských aktérů dramatu.
Každý ze všech dosavadních [prý se chystá 5 (1998/9) a 6 (2000)!] dílů stojí a padá s postavou poručice Ellen Ripley (Sigourney Weaver). Jednička ji vlastně „udělala“ v trojce nám na konci umřela, dokonce se proslýchalo, že Weaver měla vyhlídek na nekonečná pokračování Vetřelce plné zuby a trvala na bezpodmínečné smrti své postavy…
No nic, máme ji zpátky, po 200 letech filmového času, naklonovanou z krevních vzorků. Ono klonování je jedním z hlavních a taky po pravdě řečeno nejošemetnějších dějových prvků (viz Rejpání). Dále tu máme nezbytnou (posléze rychle se tenčící) skupinu drsných dobrodruhů, v tomto případě vesmírných pašeráků Vriesse (Dominique Pinon), Johnera (Ron Perlman), Christie (Gary Dourdan), Elgyna (Michael Wincotta) atd. Vynikající je další silná ženská role, Annalee Call (Winona Ryder). Tato povedená parta se živí odchytáváním kosmických lodí na dálkových trasách a prodáváním uspaných podchlazených členů posádek a pasažérů vojákům — na pokusy.
Děj je zastihuje při jedné takové transakci s týmem generálem Pereze (Dan Hedaya) a doktorů Wrena (J.E. Freeman) a Gedimana (Brad Dourif), kteří mají blíže nespecifikované cíle s celkem neznámým (tedy nám, divákům, o něco známějším) mimozemským živočichem, k jehož výzkumu a vývoji potřebují, ehm, lidský materiál. Ripley je zpočátku jen vedlejším produktem pokusů, jak se ukáže, v mnohém směru mimořádným, překvapivým a podceňovaným. Situace se změní, když se vetřelci podle (našeho) očekávání vymknou kontrole a ovládnou obrovskou kosmickou loď, na které se vojenská laboratoř nachází. Naše parta pašeráků se tak ocitá v pasti, která se pod autopilotem v souladu s naprogramováním vydává na základnu i se svým smrtonosným obsahem. Základnou je planeta Země, jistě ne nejvhodnější výběh pro naše zviřátka.
Obludy, temné chodby obrovitého korábu, bláhové, postupně umírající lidi jsme už viděli předtím. Toto je čtvrtý film popisující, jak zoufalí lidé chtějí utéct a ono to nejde. Kupodivu smysl tomu dává právě Ripley, která si všechny své předchozí zážitky pamatuje. V jednom momentě se jí Johner ptá:
– Hej, Ripley… slyšel jsem že jsi, jako, na tydle věci narazila už dřív.
– No jo.
– Teda. No a, jako, co jsi udělala?
– Umřela jsem.
Zkušenost s vetřelci a lidmi snažícími si použít je pro svoje cíle z Ripley udělala cynika. Genetické inženýrství z ní udělalo cosi dalšího. Má blíž k lidem, kteří jí přišli do cesty, nebo k mimozemským tvorům, kteří jí vděčí za svou existenci?
Herecky s náskokem vedou obě ženské postavy, muži jsou v tomto filmu zastíněni do rolí ploskolebých knechtů, snad až na výjimku charismatického doktora. Postavu dospělého stádia vetřelce již tradičně ztělesnil Tom Woodruff, třebaže počítačových animací je stejně velké množství, např. pod vodou plovoucí bestie.
Přes positivní hodnocení, jež filmu dle mého názoru náleží, troufám si připomenout, že se jedná o depresivní, násilný horror, důvodně mládeži nepřístupný.
Jak prozradili v dokumentárním pořadu, který jsem sledoval v televizi, tvůrci si dali za cíl přimět publikum, aby celé představení prožilo v transu na hraně sedadla, kdy ztemnělým sálem tajícím dech prosvítají jen bílé kotníky diváckých pěstí zaťatých děsem. Upřímně přiznávám, že se jim to v podstatě podařilo, a jednoznačně Vetřelce: Vzkříšení prohlašuji za nejpůsobivější film tohoto roku.
HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ
- Po shlédnutí filmu jsem si přečetl i úryvky skriptu. Smutně konstatuji, že asi nikdy neuvidím scény, které americká cenzura shledala přílišnými. Zajímalo by mne, jak to je/bude s českou verzí? Například scéna intimního styku Ripley s vetřelcem…
- Jakpak to, že s lékařskými nástroji to není stejné jako s nožem Annalee?
- Proč 200 let od Vetřelce 3? Dvacet by docela stačilo. Za dvě století (plus ještě nejmíň 2 od současnosti) technologického vývoje by člověk očekával jistý pokrok. Vojáci? Kdepak byly zbraně a systémy velení v roce 1597? Nedostatek invence nutí filmové tvůrce lpět na ručních zbraních našeho století jako definitivní výzbroji příštího milénia. Přitom loď má jasně umělou gravitaci. V úzkém paprsku by taková věc tropila pěknou spoušť, nemyslíte?
- Který ploskolebec by nechal loď naprogramovanou k návratu na Zemi, když autodestrukce je daleko logičtější? Loď o přítomnosti vetřelců „věděla“ a sama se prohlásila za neobyvatelnou. Inu, pak bychom neměli žádný film.
- Když sežeru pytlík diamantů, nechám si odebrat krev a z ní pokrokoví vědci naklonují bratříčka, bude mít v bříšku pytlík diamantů? Dost na tom, že si bude pamatovat celý můj předchozí život jako svůj.
- Ani jeden ze všech vetřelčích filmů neukazuje ani náznakem, že by potvůrky jedly. Rostou jako z vody.
Části seriálu: Vetřelec
- Vetřelec – Vzhledem k tomu,že se „Vetřelec“ nedostal do knihy o 101 nejlepších hororech jen proto, že je v jiné knize o nejlepších sci-fi, rozhodně to neznamená, že sem nepatří, naopak. „Vetřelec“ je jedním z nejlepších hororů všech dob.
- Vetřelci – Bishop: „Víte, radši bych tam nešel! Možná jsem umělý, ale nejsem blbec.“
- Vetřelec 3 – I když bylo druhé pokračování hodně dobré, David Fincher ukázal, že i téhle sérii může trochu dojít dech.
- Vetřelec: Vzkříšení – Ellen Riplyová je už 200 let po smrti!
- Vetřelec – Je to dokonalý organismus, nezatížený pocity, falešnou morálkou a podvědomím.
- Vetřelci – Když byl první díl hororem, tak druhý díl se považuje za akční film.
- Vetřelec ³ – První Fincherův velkofilm pod „hlavouny“ z 20th Century Fox.
- Vetřelec: Vzkříšení na Blu-ray – Poslední vetřelčí díl končí v Paříži :-)
- Vetřelec – „Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší“
- Prometheus – První prequel Vetřelců
- Vetřelci – Vasquezová, nespletli si tě někdy s chlapem?
- Vetřelec: Covenant
- Vetřelec: Romulus: Krvavé, špinavé pokračování navazuje na originál Ridleyho Scotta z roku 1979
Dnes za všechno komunisti nemohou, ale dřív mohli. Západní filmy se tu mohly promítat jen když obsahovaly boj proti zkorumpované vládě. Ruský film Osvobození jste mohl vidět 2x za rok, ale třeba Bitvu o Midway ani jednou. Aby z povědomí mladých lidí vytlačili americkou hudbu, hrála rádia italské písničky pořád dokolečka. Komunisti mohli za cenzuru filmů i za nedostatek zboží.
Mohli za všechno, protože si uzurpovali absolutní moc ve všech oborech, a kdo má absolutní moc, tak také absolutně zodpovídá za stav společnosti.
Chce to jen použít selský rozum.
Dnes je to naprosto obráceně. pokud chcete vidět sovětský film (např. Bojovali za vlast) musíte mít k dispozici yuotube. Když srovnáte nynější ruské a americké filmy na téma Afganistán uvidíte, že je to úplně stejné.
Miroslav Schleier – Dnes nerozhoduje ideologie, ale komerční úspěšnost. Přesto filmy jako 9. rota (ten Afghánistán), všechny 3 díly Nikity Michalkova Unaveni sluncem, Lazebník sibiřský, Svéráz národního lovu spolu s dalšími Svérázy…, Admirál a spoustu dalších ruských děl jsme mohli vidět. Tak netvrďte, že je všechno obráceně.
Dnes nerozhoduje rozhodnutí nějaké strany, ale kasovní úspěch. Za to fakt USA nemohou.
Myslím, že spousta lidí tu má problém se psaným slovem. Přečtěte si ještě jednou první větu. Autor se diví, jak se to mohlo stát, že v totalitním režimu tento film prošel cenzurou…
Jelikož to nechápe, rád to vysvětlím. Tento film, vlastně skoro celá série, přesně odpovídá ideologii těch let. Zlá kapitalistická korporace bažící po zisku odvrhne klidně pud sebezáchovy a je ochotná nechat vyvraždit celou posádku, planetu atd.. Nezapomeňme na zbabělého (kapitalistického) žoldáka, který je umravněn hrdinou, jenž stejně jako nezištní sovětští hrdinové udělá i za cenu svého života to co je potřeba. Hlavní hrdinka chvílemi v ideologickém marastu trochu vázne, ale její nechuť podřídit se korporaci a nezištný boj za lidstvo bez rozdílu rasy a vyznání ji trochu rehabilitoval.
Ve skutečnosti jen člověk který to ke schválení předkládal vypíchnul momenty kdy se děj shodoval s ideologií a rázem funkcionář vlastnící razítko a slyšící volání strany film povolil..
Vetřelce miluju-všechny a viděla jsem je mnohokrát. Mám ráda filmy tohoto typu, vesmír, StarTrek, scifi – no prostě něco, co se tady na této planetě zatím nedá zažít. A je mě fakt jedno, kdo tady vládl, vládne a nebo bude vládnout, jakou měl nebo má ideologii, protože v momentě, když se posadím k takovém u filmu, tak tady vlastně nejsem a nádherně si vyčistím hlavu. Pořád je to lepší jak drogy a je mi fajn.
Hančo, právě jsem se do vás zamiloval. Kde jste byla, když jsem trávil noci u sci-fi, pečenýho kuřete a vína?
Božíčku ! A kdyby to víno bylo ještě červený tak by to bylo možná lepší než sex !
Změnit datum x let starýmu článku… Tak se to dnes dělá, jojo. A chudák autor bude psát něco o 3x louhovaným čaji.