Pokus Francouzů unudit nás k smrti…„Mumie útočí v Paříži“ podobným titulkem se honosí obal filmu Belphegor: Fantom Louvru. Ale dlouhá cesta do Francie se na ní asi hodně podepsala, protože ve srovnání s Mumii (a jejím pokračováním) ztrácí dech (zvláštní poznámka u několik tisíc let mrtvé bytosti…).
S Mumii v podstatě, kromě podobného tématu, nemá prakticky nic společného, protože Belphegor: Fantom Louvru je neuvěřitelně nudná a dynamičnost postrádající snaha vyrovnat se americké produkci. Marná.
Ale od začátku: Duše, přes tři tisíce let uvězněná v mumii, se dostává do Paříže, respektive přímo do proslulého Louvru a ujme si pro sebe poměrně mladé (alespoň ve srovnání s tím, se kterým se musela spokojit původně) tělo hlídače. Znovu mohoucí se snaží dojít pokoje, ovšem během této, nutno říci, že pochopitelné činnosti, umírá až příliš lidí. Z čehož nakonec vyplyne to, že duše je znovu uvězněna v „kandovaném“ těle, které bylo dovezeno z Egypta.
Za několik desítek let se, ale spoutaný duch opět dostává na svobodu…
Příběh zrovna originalitou neplýtvá, ale i tak by se dal „překousnout“, pokud by byl zpracován, alespoň trošku, „koukatelně“, což není.
Je mi více než jasné, že francouzská produkce nedisponuje takovým finančním zázemím, jako zmínění Američané. Ale pravdou je, že oproti ostatním zemím, na tom zase tak špatně nejsou, alespoň co se filmového průmyslu týče (stačí jen připomenout titul Asterix & Obelix: Mise Kleopatra, který stál astronomické peníze).
Nedostatek peněz je omluvou pro jedinou věc a tou jsou vizuální efekty, ale právě ty jsou paradoxně nejlepší složkou filmu. I když je jich k uzoufání málo, jsou poměrně povedené.
To ale určitě nestačí k tomu, aby z Belphegora byl titul, alespoň, průměrný. Nemohu si pomoci, v poslední době jsem zhlédl několik (desítek) dílek a žádné z nich nebylo tak nudné. Snad je to způsobeno tím, na co jsem upozorňoval výše, že Fantom Louvru je přirovnáván k Mumii. Tím pádem jsem očekával dynamická strhující akční dobrodružství okořeněné troškou humoru a egyptskou mytologií. Ale jaké je překvapení, když se dočkáme jen toho posledního a to ještě v míře více než malé.
Většina příběhu se odehrává v proslulé galerii v Louvru, což je sice překrásné místo, ale po hodině sledování jakési, rádoby děsivé postavy, v černém hábitu a masce, která se neustále promenáduje po šedých chodbách tohoto kulturního stánku, Vás chuť obdivovat krásu umění několika staletí rozhodně přejde.
Jednoduše celý film se nic neděje a překvapivě (tedy spíše nepřekvapivě) se nedočkáme strhující finále. A věřte mi, že pokud budete mít sílu dokoukat Belphegora až do konce v očekávání šokujícího odhalení či něčeho podobného, tak budete zklamáni. Dokonce se nekoná ani žádný souboj „dobra“ vs „zlo“ či něco v tomto stylu.
Ale nejen konec je nudný, to by nebylo tak strašné. Horší je, že celý film postrádá jakýkoliv náboj dynamičnosti. Vše se neuvěřitelně „táhne“, 90 % času se nic zajímavého neděje. Jednoduše nemáte jakýkoliv důvod nechopit se vysvobození v podobě dálkového ovladače a stisknout jediné tlačítko „STOP“, které Vás vysvobodí.
Zní to asi příliš tvrdě a já osobně nerad kritizuji, pokud to není skutečně nutné, ale věřte mi, že šťourání v nose Vám poskytne větší filmový zážitek než Belphegor: Fantom Louvru.
