#2062: Kultovní komiksy

Vydalo nakla­da­tel­ství Josef Vybíral v pev­né vaz­bě v roce 2016. Vydání má 168 stran a pro­dá­vá se v plné ceně za 499 Kč.

Scénář: Ivo Pechar

Prvním komik­sem, kte­rý spo­lu­pra­cí Pechara a Pištěka vzni­kl, byl pří­běh nazva­ný „10 000 mil na vzdo­ru­jí­cích stro­jích“. Jednalo se vlast­ně o záznam toho, jak se pěti­ce můžu na výro­čí dva­ce­ti let auto­mo­bi­lu - ano, to se dnes jeví jako sku­teč­ně dáv­no, roz­hod­li, že se zúčast­ní závo­du Peking Paříž. A jeli­kož jedou na stro­jích, kte­ré nejsou pří­liš výkon­né, navíc po cestách, kte­ré nejsou pří­liš zpev­ně­né, pří­pad­ně vůbec nee­xis­tu­jí, je nasna­dě, že to bude závod vel­mi kom­pli­ko­va­ný. Ten pří­běh sám o sobě je zají­ma­vý, pře­vza­tý. Vychází ze sku­teč­ných udá­los­tí, k nimž došlo v roce 1907, a zachy­cu­je osu­dy osob, kte­ré zde sku­teč­ně závo­di­ly. Přece jen je zde ale urči­tá dáv­ka fabu­la­ce, pro­to­že to chtě­lo mít pří­běh hrdin­ský, s jas­ným zápo­rá­kem, i když prav­da, na kla­sic­ký hap­py end roz­hod­ně nedo­jde. První polo­vi­na pří­bě­hu, kte­rá vychá­ze­la v letech 1971 a 1972 je nepře­hled­ná, dějo­vě roz­se­ka­ná, komik­so­vě nefunkč­ní. Sekvence na sebe nena­va­zu­jí a nedá­vá to mís­ty moc smy­sl, těž­ko bude­te hle­dat záchyt­né body. Naštěstí má kaž­dý pří­běh - vychá­ze­ly jako jed­no­strán­ko­vé - na začát­ku shr­nu­tí, tak­že když si pře­čte­te ta, bude­te vědět, o čem to vlast­ně je. Druhá polo­vi­na už je zají­ma­věj­ší, i pro­to, že auto­ři dosta­li pro­stor rov­nou na dvě stra­ny.

I když je scé­nář mís­ty pře­ce jen tro­chu pro­ble­ma­tic­ký, Theodor Pištěk svou prá­ci odve­dl skvě­le, a to jak v bar­vě, tak i bez ní, pro­to­že v tomhle smě­ru je komiks „10 000 mil na vzdo­ru­jí­cích stro­jích“ vel­mi neho­mo­gen­ní a kres­líř pou­ží­val bar­vu i čer­no­bí­lou tak, jak uznal za vhod­né, dokud nedo­šlo k urči­té­mu ustá­le­ní. Reprodukce v kni­ze „Kultovní komiksy“ bohu­žel nedo­ká­žou úpl­ně zachy­tit klouz­lo kres­by, pře­ce jen se zdá, že se nepra­co­va­lo s ori­gi­ná­ly. V pří­pa­dě komik­sů „Profesor Dugan“ a „Pavouk Nephila“ jde totiž pri­már­ně o čer­no­bí­lou pero­kresbu, kte­rá je v pří­pa­dě komik­su Profesor Dugan“ ješ­tě laví­ro­va­ná. Osobně se mi ale nej­ví­ce líbí čis­tá pero­kres­ba komik­su „Pavouk Nephila“, kdy se tahy perem ke zvo­le­né­mu žán­ru - v pří­pa­dě dvou zby­lých komik­sů je to sci-fi - skvě­le hodí. Na komik­su „Profesor Dugan“ je zají­ma­vé, že titul­ní posta­va není hrdi­nou komik­su, ale vlast­ně jeho anta­go­nis­tou, i když ani to není tak jed­no­znač­né, ale­spoň vzhle­dem k tomu, jak komiks dopad­ne. A ne, roz­hod­ně to není tak jed­no­du­ché, že by došlo k nápra­vě zlo­sy­na.

Kniha „Kultovní komiksy“ je krás­nou ukáz­kou toho, jací uměl­ci se u nás na komik­su také podí­le­li a že po sobě roz­hod­ně zane­cha­li zají­ma­vou sto­pu. Theodor Pištěk nakres­lil komiksy, kdy se mini­mál­ně u prv­ní­ho nezdá­lo tolik, že by byl jako komiks zají­ma­vě podán, ale násled­ně se ve dvo­ji­ci s Ivem Pechar více s médi­em sži­li a v pří­pa­dě komik­sů „Profesor Dugan“ a „Pavouk Nephila“ už je mož­né mlu­vit o pocho­pe­ní média a jeho odli­še­ní od ilu­stro­va­né­ho pří­bě­hu. Je ško­da, že se skon­či­lo u tří komik­sů, pro­to­že ten čtvr­tý už by sku­teč­ně mohl být špič­kou, jak se oba tvůr­ci zdo­ko­na­lo­va­li, ať už v tech­ni­ce, pří­stu­pu ane­bo sna­ze vyprá­vět pří­běh, kte­rý bude dávat smy­sl a bude zábav­ný i logic­ký, ale pře­de­vším sro­zu­mi­tel­ný. I když se mi komiks „10 000 mil na vzdo­ru­jí­cích stro­jích“ tolik neza­mlou­val, dal­ší dva - snad i svým žán­ro­vým zařa­ze­ním - mi záži­tek vyna­hra­di­ly. Několik krát­kých poví­dek Iva Pechara jsou pak jen tako­vým milým bonu­sem, kdy více dá čte­ná­ři, kte­rý se o komiks zají­má, medai­lo­nek auto­rů a men­ší nahléd­nu­tí do toho, jak jejich spo­lu­prá­ce vlast­ně vzni­ka­la.