#2072: Sabrina

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Sabrina (Sabrina)

Vydalo nakla­da­tel­ství Trystero v pev­né vaz­bě v roce 2019. Původně vyšlo jako „Sabrina“ v roce 2018. České vydá­ní má 204 stran a pro­dá­vá se v plné ceně za 799 Kč.

Scénář: Nick Drnaso

Kresba: Nick Drnaso

Nakladatelství Trystero při­chá­zí se zají­ma­vý­mi komik­so­vý­mi kous­ky vlast­ně od chví­le, co vznik­lo. Těch komik­sů nevy­dá­vá mno­ho. Od roku 2015 je to v pod­sta­tě jeden komiks roč­ně, pou­ze rok 2019 je výjim­kou s tím, že nakla­da­tel­ství vyda­lo rov­nou dva komiksy. Tím prv­ním byl již v pod­sta­tě legen­dár­ní „Mrtvej svět“. Trystero se zamě­řu­je na spe­ci­fic­kou, niko­li pří­mo under­groun­do­vou tvor­bu, ale pře­ce jen se nejed­ná o komiksy, jež by bylo mož­né ozna­čit za main­stre­a­mo­vé. A je to dob­ře, že se pouš­tí do něče­ho, co není až tak zná­mé, co není prvo­plá­no­vě urče­no širo­ké­mu pub­li­ku. Ukazuje nám totiž, jaké mož­nos­ti komiksy mají, jak jsou kom­plex­ní a co všech­no dove­dou vyprá­vět. A je to i pří­pad komik­su „Sabrina“, pro­to­že i u něj si dovo­lím tvr­dit, že to není něco, co bys­te už čet­li, a to pře­de­vším ve for­mě zpra­co­vá­ní pří­bě­hu. Styl Nicka Drnasa je nato­lik spe­ci­fic­ký, že se vám dove­de vrýt pod kůži.

Když se na kresbu komik­su „Sabrina“ podí­vá­te, bude­te mít na prv­ní pohled pocit, že to je něco jed­no­du­ché­ho. A ona ta kres­ba sku­teč­ně jed­no­du­chá je. Ale napří­klad o něja­ké foto­re­a­lis­tič­těj­ší, kte­rá se pou­ží­vá v super­hr­din­ských komik­sem a kde někdy mám pro­blém s tím, aby ch roz­po­znal, kte­rá posta­va prá­vě jed­ná, pokud na sobě nemá span­de­xo­vý tri­kot, tady se mi to pros­tě nesta­lo, celou dobu jsem věděl, kdo mlu­ví, kdo je posta­va v cen­t­ru dění. I když je kres­ba Nicka Drnasa mna prv­ní pohled jed­no­du­chá, je to sku­teč­ně jen rela­tiv­ní pocit, pro­to­že jakmi­le se začte­te do komik­su „Sabrina“, bude vám jas­né, že před sebou nemá­te jen něja­ké jed­no­du­ché dvoj­roz­měr­né posta­vič­ky, ale máte před sebou kom­plex­ní osob­nos­ti, kte­ré mají minu­lost, pří­tom­nost a někte­ré i budouc­nost, že to jsou lidé, kte­ří klid­ně mohou žít hned ved­le vás. A prá­vě jed­no­du­chá lin­ka pomá­há tomu, aby byl komiks „Sabrina“ o to tíži­věj­ší. A že na vás sku­teč­ně dopad­ne.

I když se jme­nu­je kni­ha „Sabrina“, tak ta není hlav­ní pro­ta­go­nist­kou, i když se kolem ní vlast­ně celý pří­běh točí. Seznamujeme se se Sabrinou hned na začát­ku komik­su, v úvod­ní scé­ně, ale pak nám rych­le zmi­zí z hle­dáč­ku. Protože Sabrině se něco sta­lo. Nevíme co. Prostě ode­šla z domu a pak zmi­ze­la. Co se jí sta­lo, to zjiš­ťu­je­me postup­ně, stej­ně jako oso­by, kte­ré jsou s ní nějak spo­je­né. Primárně to jsou její sest­ra a pří­tel. Ani jeden se ze Sabrinina zmi­ze­ní nedo­ká­žou vzpa­ma­to­vat. Sabrinin pří­tel Teddy se na něja­ký čas stě­hu­je ke staré­mu kama­rá­do­vi ze střed­ní Calvinovi. A v něm pozná­vá­me do jis­té míry hlav­ní posta­vu. On je tím hlav­ním, na koho se sou­stře­dí pozor­nost, i když slou­ží pře­de­vším k tomu, aby bylo mož­né odha­lit prav­du, pou­ká­zat na to, jaké podo­by prav­da může mít, lehce se dotknout kon­spi­rač­ních teo­rií až smě­rem k fana­tis­mu, ale pře­de­vším před­sta­vit pří­běh, kte­rý je vyrov­ná­vá­ním se s vel­mi těž­kou život­ní situ­a­cí, kdy k tomu, aby se s ní člo­věk vyrov­nal, mohou vést sku­teč­ně růz­no­ro­dé, snad někdy až bizar­ní ces­ty.

Kniha „Sabrina“ je na prv­ní pohled nesmír­ně depre­siv­ní. Odehrává se zde pří­běh, kte­rý není pěk­ný. Osobně jsem zastán­cem toho, když je dílo expli­cit­ní, když je tam krev, pokud tam má být, ale Nick Drnaso zvo­lil ces­tu neex­pli­cit­ní a musím říct, že to na mě zapů­so­bil jako málo kte­ré expli­cit­ní dílo. Když se odha­lí, co se sta­lo, odha­lí se to postup­ně, ale najed­nou jsme i na mís­tě činu, tak z toho mra­zí. A to přes­to, že sko­ro nic nevi­dí­me. Ale mlu­ví se o tom, co se sta­lo. Mluví se o tom hod­ně. Náznaky, někdy i přes­něj­ší popi­sy. A mra­zí z toho ješ­tě víc. A tak jsem si mys­lel, že tahle depre­siv­ní nála­da vydr­ží až do kon­ce. Že to bude pros­tě něco, nad čím bude­te pře­mýš­let, bude­te se v tom deptat. A on je to pří­běh, v kte­rém je hod­ně mož­né se babrat. Ale já jsem kni­hu doče­tl, ale neměl jsem pocit, že to ve mně bude hnít, to, jak je svět hnus­ný. Naopak, měl jsem pocit, nadě­je, že i z toho špat­né­ho a napros­to nesmy­sl­né­ho zla je mož­né se sebrat a pros­tě jít dál. Jako kdy­bych si na těch dvou stech strán­kách sám jako čte­nář pro­šel urči­tou tera­pií a vyšel z ní do jis­té míry obro­ze­ný. Zajímavé, nemno­ho děl na mě doká­za­lo takhle zapů­so­bit. Rozhodně jeden z nej­sil­něj­ších čte­nář­ských zářit­ků letoš­ní­ho roku.
Komiks „Sabrina“ může­te zakou­pit na strán­kách Kosmas.