#22 - Bad Seed (1956)

Horory mají mno­ho podob, ale ty, v nichž vystu­pu­jí děti jako zosob­ně­ní zla, jsou vel­mi zne­po­ko­ju­jí­cí. Dětská nai­vi­ta a nevin­nost jsou v roz­po­ru se zlem, kte­ré dýmá kde­si uvnitř.

The Bad Seed

USA, 1956, 129 minut

Režie:Melvyn LeRoy

Scénář: John Lee Mahin na zákla­dě diva­del­ní hry Maxwella Andersona, kte­rý vychá­zel z romá­nu Williama Marche

Hrají:

Nancy Kelly (Christine Penmark)

Patty McCormack (Rhoda Penmark)

Henry Jones (Leroy Jessup)

Eileen Heckart (Hortense Daigle)

A vra­cí­me se do Spojených stá­tů ame­ric­kých, a to rov­nou fil­mem, kte­rý roz­hod­ně sto­jí za zhléd­nu­tí. i když jsem u před­cho­zí­ho sním­ku, vskut­ku geni­ál­ní­ho thrille­ru „Ďábelské ženy“ pole­mi­zo­val o tom, jest­li je film horo­rem, u toho­to sním­ku je roz­ho­do­vá­ní mno­hem snaz­ší. Strach nevy­chá­zí z pří­šer­ných výje­vů a z úto­ků mon­ster, ale z něče­ho napros­to jiné­ho. Film je jed­no­znač­ně horo­rem. Velmi dra­ma­tic­kým horo­rem.

Téma fil­mu není ani sou­čas­né­mu divá­ko­vi nezná­mé, hlav­ně díky sérii „Omen“ a její­mu nedáv­né­mu rema­ku z roku 2006. Poznáváme na prv­ní pohled nevin­né dítě, v tom­to pří­pa­dě dív­ku, kte­rá při dru­hém pohle­du roz­hod­ně nevin­nou není. Rhodě je deset a sku­teč­ně by moh­la být prin­cez­nou. Má k tomu i krás­né šaty, kte­ré v prů­bě­hu fil­mu nemě­ní. Ale již po prv­ních scé­nách s Rhodou je jas­né, že s ní něco není v pořád­ku.

Nejprve se může zdát, že dív­ka má šlech­tic­ké maný­ry, kdy všich­ni ostat­ní jsou pro ni póvl. Ale potom se doví­dá­me o tom, že došlo k neho­dě, kdy se uto­pil chla­pec z její tří­dy. A Rhoda byla údaj­ně tou posled­ní, kte­rá s ním byla, když byl ješ­tě naži­vu. Samozřejmě niko­ho vůbec ani nena­pad­ne, že by s tím Rhoda měla něco spo­leč­né­ho, ale postu­pem času... Ano, pad­ne i zmín­ka o tom, že je pře­ce nemož­né, aby Rhoda něco tako­vé­ho udě­la­la. Jenže opak je prav­dou a my sku­teč­ně zjiš­ťu­je­me, že malá prin­cez­na je ďáblem.

Pro pocho­pe­ní „The Bad Seed“ je stě­žej­ní „pát­rá­ní“ mat­ky po tom, zda je mož­né, aby dítě, kte­ré vyrůs­ta­lo ve vel­mi dob­ře zao­pat­ře­né rodi­ně, moh­lo být zlé, aby mělo před­po­kla­dy pro vraž­du. A prá­vě z toho­to důvo­du se zde začí­ná mlu­vit o „Bad Seed“ (zlé sémě, špat­ná set­ba, pře­lož­te si, jak je libo). Možnost, že Rhoda je sku­teč­ně tako­vým mon­strem, jakým by moh­la být, se jeví jako vel­mi prav­dě­po­dob­ná. Film je mís­ty až pří­liš vysvět­lu­jí­cí, i když nut­no říci, že to není jeho nej­vět­ší sla­bi­na. Tu vidím někde jin­de, ale o tom poz­dě­ji.

Největším kla­dem fil­mu není pří­běh samot­ný, ale pře­de­vším posta­vy, kte­ré jej vytvá­ře­jí, a hlav­ně her­ci, kte­ří se do cha­rak­te­rů doslo­va vži­li. Film byl nej­pr­ve diva­del­ní hrou a z prken, kte­rá zna­me­na­jí svět, se až poté pří­běh dostal na fil­mo­vé plát­no. A tvůr­cům se pove­dl poměr­ně husar­ský, ale skvě­lý kou­sek. Podařilo se jim zís­kat pro natá­če­ní mno­hé her­ce, kte­ří posta­vy ztvár­ňo­va­li na diva­dle. A je to poznat. Herci jsou s posta­va­mi sži­tí a jsou schop­ni je zahrát sku­teč­ně exce­lent­ně. Platí to zejmé­na o Rhodě, její mat­ce, ale také o Hortense Daigle. Všechny hra­jí hod­ně na emo­ce a výra­zi­vo, což se sem jed­no­znač­ně pře­nes­lo z diva­dla, ale jejich výko­ny jsou nato­lik pozo­ru­hod­né, že si všech­ny tři vyslou­ži­ly nomi­na­ci na Oscara. Bohužel ani jed­na ho nepro­mě­ni­la. Ale mini­mál­ně malá Patty by si ho zaslou­ži­la. Scéna, kde vyprá­ví, co se sta­lo před­tím, než se Claude Daigle uto­pil, je str­hu­jí­cí, dechbe­rou­cí a děsi­vá, a to prá­vě díky výko­nu dět­ské hereč­ky.

Nyní k tomu, co jedi­né mě na fil­mu sku­teč­ně mrze­lo. Je to závěr fil­mu. V pod­sta­tě se zde říká, že bůh na nás dohlí­ží a nedo­vo­lí, aby viník zůstal nepo­tres­tán. Je to kli­šo­vi­té, nud­né a pro mě sku­teč­ně trap­né. Film by si zaslou­žil jiný závěr. Ale při­šlo mi, že tvůr­ci chtě­li konec odleh­čit, aby film cel­ko­vě nevy­zní­val tak depre­siv­ně a tem­ně. To odvo­zu­ji i z toho, jak byly poja­ty titul­ky. Jedná se o diva­del­ní děko­vač­ku, kdy na scé­nu nastu­pu­jí jed­not­li­ví her­ci a uklá­ně­jí se. Na tom by neby­lo nic špat­né­ho, kdy­by zde neby­la závě­reč­ná „titul­ko­vá scé­na“, kte­rá je zde sku­teč­ně jen pro zmír­ně­ní vyzně­ní fil­mu. Škoda, že se tvůr­ci nepo­ku­si­li o tem­něj­ší závěr.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Naprosto úžas­né herec­ké výko­ny, kte­ré krys­ta­li­zu­jí v neza­po­me­nu­tel­ných scé­nách – Rhodin klid a její lás­ka k mat­ce v kon­tras­tu s při­zná­ním vraž­dy malé­ho Clauda, smrt div­né­ho zahrad­ní­ka, scé­na, kdy se Christine roz­hod­ne pro­vést jedi­nou mož­nost, kte­rou vidí jako řeše­ní celé­ho pro­blé­mu.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Divadelní vyzně­ní, kte­ré však ne vždy musí být na obtíž. A pře­de­vším pak závěr, kte­rý mě pros­tě mrzí. Nevadí mi, že zde není žád­ná krev, žád­né nási­lí, ale „zásah shů­ry“ je na mě tro­chu moc.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 12.8.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---