Fakt, že evropští tvůrci jsou ve všech směrech z jiného masa než ti za velkou louží, je více než zřetelný, ovšem jednou za čas se filmaři ze starého kontinentu střetnou s Hollywoodskou mašinérií i co se tématu týče, potom dostáváme velice zajímavé porovnání naprosto odlišných stylů.
Exemplářem za všechny budiž snímek 28 dní poté. Miláček britského publika Danny Boyle se na přelomu tisíciletí pustil do zombie filmu, který byl (a v podstatě i je až na španělské výjimky) výhradou americké tvorby, a vytvořil film, jaký tu ještě nebyl. Kdybych měl popsat film v pár slovech byla by to: autentičnost, intimita, akce, strach, beznaděj. Těžko zapomenete na záběry liduprázdného Londýna, kde jediný pohyb obstarává Temže a odpadky poletující nad zemí… Doteď si kladu vlastně otázku „Jak tohle k sakru natočili“.
Děj se točí kolem mladíka Jima, který se vzbudí v nemocnici(slyším tu Walking dead???) a nachází prázdné město, protože skupinka šílenců(bojovníků za práva zvířat) vypustila geneticky upravené opice, které přeměnily (kde furt tyhle úpravy berou, že maj zrovna tenhle účinek) pár lidí na zombie, potom už se zkrátka jen nákaza rozšířila. Jakkoliv je zápletka banální, ohraná a infantilní, Boyle to vzal od podlahy jinak a předkládá film s minimem postav, které jednají logicky a reálně (aleluja!). Sledujete osudy charakterů a dýcháte s nimi, což nelze říci o většině jiných žánrovek.
Jeho strach byl, že se probudí sám, jeho noční můrou bylo, když zjistil, že sám není.
On vlastně tenhle film ani nelze zařadit do nějakého žánru, protože má od každého trochu, není to akční film, ačkoliv se tam střílí, není to horor, ačkoliv tam jsou zombie a není to sci-fi, i když je hlavní zápletkou zničení světa, jak ho známe. Paradoxně tahle … všelijakost (??) je ku prospěchu věci, atmosféra z toho sálá na hony daleko a umocňuje to výborná (!!) hudba Boylova dvorního skladatele Johna Murphyho, jehož hlavní téma k tomuhle filmu se již zapsalo do dějin filmové hudby… na tom kladném konci samozřejmě.
Tenhle film nemusíte milovat, ale je to skvělé oživení a zároveň i protiklad ke klasické zombie tvorbě. Takže ačkoliv v poslední třetině začíná děj otravovat, nelze než doporučit už jenom kvůli „jinosti“ a skvělému soundtracku.
