28 let poté - Dlouho očekávané pokračování, které možná není pro každého

(12 hlasů, průměr: 4,50 z 5)

Loading...

Od chví­le, kdy virus zuři­vos­ti uni­kl z labo­ra­to­ře na výro­bu bio­lo­gic­kých zbra­ní, uply­nu­ly už téměř tři desít­ky let a nyní, stá­le v nemi­lo­srd­ně vynu­ce­né karan­té­ně, si někte­ří našli způ­sob, jak mezi naka­že­ný­mi exis­to­vat. Jedna tako­vá sku­pi­na pře­ži­vších žije na malém ost­ro­vě spo­je­ném s pev­ni­nou jedi­nou, sil­ně chrá­ně­nou hrá­zí. Když jeden chla­pec ze sku­pi­ny Spike (Alfie Williams) opus­tí ost­rov a vydá se na misi do tem­né­ho srd­ce pev­ni­ny, obje­ví tajem­ství, zázra­ky a hrů­zy, kte­ré zmu­to­va­ly nejen naka­že­né, ale i ostat­ní pře­ži­vší...

28 dní poté z roku 2002 je dnes bez­po­chy­by kul­tov­ním fil­mem a jeden z těch fil­mů, kte­rý spo­leč­ně s čer­nou feťác­kou kome­dií Trainspotting, sci-fi Sunshine nebo osca­ro­vým Milionářem z Chatrče pat­ří mezi nej­zná­měj­ší fil­my brit­ské­ho reži­sé­ra Dannyho Boylea, výraz­né­ho brit­ské­ho fil­ma­ře, kte­rý se za svou kari­é­ru sna­ží stří­dat žán­ry, napo­sle­dy to byla brit­ská kome­die Yesterday z roku 2019.  Na jeho 28 dní poté v roce 2007 navá­zal film 28 týd­nů poté v režii Juana Carlose Fresnadilly, se kte­rým Boyle ani sce­náris­ta původ­ní­ho fil­mu Alex Garland nemě­li téměř nic spo­leč­né­ho (Boyle byl pou­ze exklu­ziv­ním pro­du­cen­tem). O tře­tím fil­mu se poté mlu­vi­lo prá­vě již od roku 2007, kdy se měl k režii vrá­tit Boyle. Potíže s prá­vy a zaměst­na­nost Boylea na jiných pro­jek­tech ovšem ved­ly k dal­ším a dal­ším odkla­dům. 

K ofi­ci­ál­ní­mu ozná­me­ní tře­tí­ho fil­mu došlo v led­nu 2024, kdy bylo ozná­me­no, že má být pro­jekt 28 let poté být záro­veň star­tem nové tri­lo­gie. Za scé­ná­řem kom­plet­ní tri­lo­gie sto­jí jako v pří­pa­dě 28 dní poté Alex Garland, režie prv­ní­ho fil­mu se cho­pil Danny Boyle, režie dru­hé­ho 28 let poté fil­mu (kte­rý s podti­tu­lem The Bone Temple do kin dora­zí v led­nu 2026) poté Nia DaCosta (posled­ní Candyman či Marvels), sám Boyle má poté v plá­nu cho­pit se režie závě­ru tri­lo­gie, pod­mín­kou k rea­li­za­ci tře­tí­ho fil­mu ovšem musí být komerč­ní úspěch prv­ní­ho 28 let poté. A mož­ná při­jde i Cillian Murphy, před­sta­vi­tel hlav­ní­ho hrdi­ny Jima z původ­ní­ho fil­mu. Podmínkou k napl­ně­ní Garlandovi a Boyleovi vize je tak dosta­teč­ný komerč­ní úspěch. Těžko ovšem říci, zda pro mno­hé bude 28 let poté přes­ně tím, co oče­ká­va­jí.

Danny Boyle pat­ří mezi uzná­va­né reži­sé­ry, má poté ruko­pis kli­po­vé­ho reži­sé­ra. Energetický střih, nesku­teč­né vizu­ál­ní dyna­mo, vel­mi výrazná ener­gie, kte­rá srší prak­tic­ky kaž­dým jeho fil­mem. Boyle při­tom 20. 10. 2025 osla­ví své 69. naro­ze­ni­ny a bylo by tak snad­né mu odpus­tit, že při­jde o svůj náboj. Jenomže se to v pří­pa­dě 28 let poté nesta­ne a Boyle i nadá­le točí s nesku­teč­nou ener­gií, kte­rou by mu závi­děl kdeja­ký debu­tant. I jeho 14. celo­ve­čer­ní film je vizu­ál­ní pas­tvou pro oči, kte­rá je navíc sil­ným zákla­dem pro pří­běh celé tri­lo­gie. Návrat Boylea a Garlanda do svě­ta, kte­rý před 23 lety stvo­ři­ly, je půso­bi­vý i tím, jak se ten­to svět vyvi­nul 28 let poté. Už od pro­lo­gu s trau­ma­ti­zo­va­ný­mi dět­mi sle­du­jí­cí Teletubbies (jako ze živo­ta...) návrat do této post-apokalyptické vize doká­že strh­nout. A to jsou při­tom nej­vět­ší trum­fy ješ­tě pořád skry­té.

28 let poté se ode­hrá­vá ve svě­tě, kde se Spojené krá­lov­ství sta­lo karan­tén­ní zónou. Zatímco civi­li­za­ce mimo Spojené krá­lov­ství se zdán­li­vě vyvi­nu­la podob­ně jako v reál­ném svě­tě, Spojené krá­lov­ství zůstá­vá zamrz­lé v čase a od počát­ku tak 28 let poté pra­cu­je s tím, jak svět v tako­vé spo­leč­nos­ti fun­gu­je. Hlavní posta­vou je dva­nác­ti­le­tý Spike v podá­ní Alfieho Williamse, kte­rý svět bez naka­že­ných nikdy nepo­znal. I přes svůj rela­tiv­ně níz­ký věk se poté sta­ne sou­čás­tí ritu­á­lu, při kte­rém by se měl stát mužem. I když není zce­la mož­né odhad­nout smě­řo­vá­ní děje 28 let poté po celou tri­lo­gii, po prv­ní čás­ti se dá usu­zo­vat, že jed­ním z klí­čo­vých moti­vů tri­lo­gie bude dospí­vá­ní Spikea. Samo o sobě se jed­ná o sil­ný základ pří­bě­hu, je poté radost vidět, že je Alfie Williams napros­tá herec­ká tre­fa a šikov­ný dět­ský herec, na jehož bed­rech může celá tri­lo­gie bez pro­blé­mů stát. Především i pro­to, že Williams doká­že držet krok s mno­hem zku­še­něj­ší­mi herec­ký­mi kole­gy – Aaronem Taylorem-Johnsonem v roli jeho otce Jamieho, Jodie Comer v roli jeho mat­ky Isly a Ralphem Fiennesem v roli vel­mi záhad­né posta­vy Dr. Kelsona.

28 let poté je nato­če­né pomo­cí zaří­ze­ní, kte­rá umož­ni­la vyu­ží­vat kame­ry iPhonů. Boyle tak tím­to leh­kým expe­ri­men­to­vá­ním snad­no evo­ku­je své­ho kole­gu Stevena Soderbergha, klí­čo­vé ovšem je to, že uží­vá­ní iPhonů nepřed­sta­vu­je zřej­mé limi­ty. Možnosti s iPhonem nao­pak ote­ví­ra­jí dal­ší mož­nos­ti pro vizu­ál­ní vir­tu­o­zi­tu Dannyho Boylea. V rám­ci prv­ní­ho aktu se nao­pak při kaž­dém zása­hu infi­ko­va­ných fra­me poza­sta­ví a evo­ku­je záblesk foto­a­pa­rá­tu. Práce s kame­rou vět­ši­nou při­spí­vá dané atmo­sfé­ře, film poměr­ně efek­tiv­ně uží­vá archiv­ní zázna­my v kon­tex­tu, kte­ré­ho by nej­spí­še napad­li málo­ko­ho. A v jis­tých momen­tech mož­ná 28 let poté evo­ku­je video­her­ní The Last of Us více, než to kdy zvládlo seri­á­lo­vé The Last of Us. Právě ten­to seri­ál poté Garland ozna­čil za jed­nu z inspi­ra­cí při psa­ní scé­ná­ře.

Jako výraz­nou nevý­ho­du mohou mno­zí samo­zřej­mě auto­ma­tic­ky pova­žo­vat fakt, že se jed­ná pou­ze o prv­ní část/první tře­ti­nu vět­ší­ho pří­bě­hu, kte­rý tak někte­rým posta­vám a někte­rým téma­tům věnu­je vět­ší pro­stor až příš­tě, pří­pad­ně přespříš­tě. Neznamená to ovšem, že by 28 let poté nezvládlo fun­go­vat jako samo­stat­ný film – i přes jis­tou for­mu cli­f­fhan­ge­ru pře­ci jen děj prv­ní­ho 28 let poté vede k poměr­ně uspo­ko­ji­vé­mu závě­ru, ve kte­rém fun­gu­jí emo­ce, chytře se roz­ši­řu­je myto­lo­gie a záko­ni­tos­ti celé­ho svě­ta, kte­ré mohou mít men­ší či vět­ší násled­ky na vývoj budou­cích udá­los­tí. Alex Garland se toho nebo­jí a s Boylem se dost mož­ná chví­le­mi pouš­tě­jí do pří­liš kon­tro­verz­ních vod, kte­ré mno­zí nedo­ká­žou úpl­ně pře­žvý­kat. Nicméně se uka­zu­je, že se toho tvůr­ci sku­teč­ně nebo­jí a spo­leč­ně s dal­ší­mi dvě­ma pří­běhy může nová tri­lo­gie nabíd­nout vel­mi kom­plex­ní záži­tek. Byť samo­zřej­mě mno­hé už u dru­hé­ho fil­mu děsí účast Nii DaCosty a fakt, že tu Jack O’Connell ve své roli Jimmyho (kte­ré­ho je svým způ­so­bem ve fil­mu víc než dost) evo­ku­je Vanillu Ice, nej­spí­še také mno­hým nepři­dá.

Výrazný soun­d­track je nej­spí­še zaru­čen ve chví­li, kdy bylo odha­le­no, že za ním bude stát hipho­po­vá sku­pi­na Young Fathers. Specifický soun­d­track film vyu­ží­vá poměr­ně šikov­ně a zvlá­dá s ním pra­co­vat poměr­ně filu­tov­ským způ­so­bem, byť samot­ný závěr, láka­jí­cí na dal­ší film, bude pro mno­hé nej­spí­še už pří­liš a bude evo­ko­vat něco z vol­né­ho pokra­čo­vá­ní Soumraku mrtvých či Zombielandu. Přitom všem je ovšem tře­ba zmí­nit jed­nu důle­ži­tou věc – 28 let poté je zce­la oči­vid­ný autor­ský bloc­kbus­ter, kte­rý půso­bí jako film s vel­mi jas­nou vizí a pře­de­vším sku­teč­ně půso­bí boy­le­ov­sky. Ten Boyle, kte­rý svou novin­ku točí na iPhone 15, dro­ny, otoč­né i kla­sič­těj­ší kame­ry. I přes návrat k zom­bie žán­ru Boyle napl­ňu­je svou sna­hu vždy točit něco tro­chu jiné­ho – ryzí coming-of-age sto­ry totiž v jeho fil­mo­gra­fii pře­ci jen dosud chy­bě­la. Při tom všem navíc jde pro­ti oče­ká­vá­ním a dost mož­ná nena­bíd­ne ten film, kte­rý budou mno­zí oče­ká­vat. Které jiné fil­my ovšem finanč­ně pod­po­ro­vat, než prá­vě ty s výraz­nou autor­skou vizí, kte­ré doká­žou za pocho­du mile pře­kva­po­vat?

Intenzivní podí­va­ná – prá­vě toto spo­je­ní asi 28 let poté shr­nu­je nej­lé­pe. I díky rodin­né lin­ce 28 let poté chví­le­mi koke­tu­je s nevšed­ní for­mou soci­ál­ní­ho dra­ma­tu, záro­veň se nebo­jí jis­tých humor­ných momen­tů, včet­ně nos­né sna­hy o pro­bu­ze­ní sebe­re­flexe u těch žen, kte­ré si z bez­dů­vod­ných dnů zby­teč­ně nechá­va­jí napí­chat rty. Jedna část šikov­ně pra­cu­je s tím, jak se svět mimo karan­tén­ní zónu neza­sta­vil, dru­há zase s tím, jak se ado­lescent sezna­mu­je s kon­cep­tem živo­ta, smr­ti a ztrá­ty. Tento film má vrs­tev jako cibule/zlobři, ve kte­ré se dospí­va­jí­cí syn musí stát hla­vou rodi­ny (jeho otec v podá­ní Taylora-Johnsona má své mou­chy). Je stej­ně bru­tál­ní jako emo­ci­o­nál­ní. Nemusí machro­vat kdo­ví­jak vel­ko­le­pým měřít­kem (roz­po­čet byl „pou­ze“ 60 mili­o­nů dola­rů), pro­to­že komor­ní pří­běh o chlap­ci, kte­rý se upro­střed zom­bie apo­ka­ly­psy sna­ží zachrá­nit svou nemoc­nou mat­ku, je sám o sobě vel­ko­le­pý. Apokalypsa infi­ko­va­ných může při­nést kro­mě fyzic­kých násled­ků i ty psy­chic­ké.

Potěší zřej­mý důraz na ruč­ní kame­ru, kte­rý pře­ci jen celé puto­vá­ní v rám­ci toho­to (více­mé­ně) road movie činí inten­ziv­něj­ším. Kameraman Anthony Dod Mantle jed­no­du­še zvlá­dá veš­ke­ré dění na plát­ně ade­kvát­ně pro­dat, ať už na něm prá­vě pro­bí­ha­jí pasá­že, při kte­rých jde o život, nebo se řeší něco tro­chu osob­něj­ší­ho. Střih Jona Harrise je poté oprav­du vel­mi divo­ký, opět ovšem pla­tí, že i když není pro kaž­dé­ho, v rám­ci této vize fun­gu­je nos­ně. Stejně tak výteč­ná je prá­ce se zvu­kem (báseň Boots od Rudyarda Kiplinga nechy­bí po trai­le­rech ani ve výsled­ném fil­mu). A i když jsou infi­ko­va­ní stá­le pře­de­vším hroz­bou, 28 let poté je zvlá­dá jed­ním prv­kem polid­štit a při­pra­vit půdu pro dal­ší zají­ma­vé moti­vy, na kte­ré se mohou dal­ší dva fil­my zamě­řit – pře­de­vším motiv o tom, že někte­ří nena­ka­že­ní mohou být vět­ší hroz­bou než ti naka­že­ní. Byť se jed­ná o film, ke kte­ré­mu se vra­cí reži­sér i sce­náris­ta původ­ní­ho fil­mu, celou sérii tak tro­chu rede­fi­nu­je. Podobně jako Star Wars: Poslední z Jediů, kte­rý v roce 2017 roz­dě­lil fan­dom Star Wars na dva tábo­ry. U 28 let poté se i dle prv­ních reak­cí nej­spí­še sta­ne něco podob­né­ho.

I pro­to lze snad­no za nej­vý­raz­něj­ší posta­vu toho­to fil­mu ozna­čit Dr. Kelsona v podá­ní Ralpha Fiennese. Postava, kte­rá svou základ­ní expo­zi­cí vyvo­lá více otá­zek než odpo­vě­dí, přes­to je uspo­ko­ji­vé sle­do­vat, že se Boyle a Garland nebo­jí mož­ná tro­chu kon­tro­verz­něj­ší­ho pří­stu­pu. Potvrzují, že je 28 let poté sofis­ti­ko­va­nou podí­va­nou, kte­rá šikov­ně pra­cu­je se svý­mi posta­va­mi a růz­no­ro­dý­mi cha­rak­te­ry, při­tom nikdy nepů­so­bí vylo­že­ně při­ta­že­ná za vla­sy a pře­de­vším se nikdy nezačne roz­pa­dat. To vše vede k uspo­ko­ji­vé­mu závě­ru... prv­ní kapi­to­ly toho­to pří­bě­hu. Těžko říct, jak Nia DaCosta doká­že navá­zat svou pro­střed­ní čás­tí a zda pří­pad­ně Boyle u tře­tí čás­ti doká­že vše vrá­tit na správ­nou kolej. Jestli má ovšem prv­ní 28 let poté pri­már­ně vybu­do­vat důvě­ru v chys­ta­nou tri­lo­gii jako celek, svůj účel plní napros­to skvě­le. Jen holt těž­ko říct, zda dvě násle­du­jí­cí čás­ti doká­žou dodat stej­nou kva­li­tu, nebo se bude muset za pár let na tuto tri­lo­gii vzpo­mí­nat s tím, že sice zača­la skvě­le, pro­střed­kem a závě­rem ovšem spí­še zkla­ma­la. První část nicmé­ně plní svůj účel a na tom se asi nic nezmě­ní, i kdy­by byly dal­ší dvě čás­ti v blíz­ké budouc­nos­ti sebe­hor­ší.

28 let poté doká­že bez pro­blé­mů fun­go­vat nejen pro ty, kte­ří před­cho­zí fil­my nevi­dě­li, ale pře­de­vším i pro ty, kte­ří z před­cho­zích dvou fil­mů neby­li kdo­ví­jak nad­še­ní. Danny Boyle a Alex Garland doká­žou potě­šit vel­mi sofis­ti­ko­va­ným star­tem nové­ho pří­bě­hu z toho­to svě­ta, jehož nej­vět­ší pro­blém tak nějak spo­čí­vá v tom, že jde „jen“ o prv­ní tře­ti­nu vět­ší­ho cel­ku. Jako prv­ní část, kte­rá má vybu­do­vat důvě­ru v chys­ta­nou tri­lo­gii, ovšem fun­gu­je skvě­le – a to pře­de­vším tím, že jde o film, kte­rý skrý­vá nesku­teč­nou hloub­ku. Coming-of-age sto­ry hlav­ní­ho hrdi­ny je sice na samém počát­ku, i díky Dannymu Boyleovi, kte­rý ani na hra­ně sedm­de­sát­ky neztra­til svůj kli­po­vi­tý ruko­pis, jde ovšem o skvě­lý pří­slib do budouc­na. Spolu s Owenem Cooperem z Adolescenta aspi­ru­je Alfie Williams na brit­ský herec­ký objev roku...

Verdikt: 90 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře