(zatím nehodnoceno)
Loading...Devatenáctiletý Ivan chce zapadnout mezi skupinu mladých lidí, kde se každý snaží zaujmou osobitostí a bohémským stylem života. Ivan si vybral dráhu básníka a píše, co mu slina na jazyk přinese. Básnické úlety jsou drzé, vulgární i poetické a dokreslují často jednotlivé filmové scény. Ivan si při své vášni pro psaní poezie také nachází způsob, jak se seznámit s přitažlivou a osobitou dívkou Janou. Spolužití s Janou je pro Ivana obdobím poznávání nové vášně, žárlivosti i básnické tvorby. Se společenskými změnami se Jana i Ivan střetávají nahodile a působí jen jako nepříjemné momenty týkající někoho jiného. Postupně však zkomplikují i jejich život. Proto plánují Ivan s Janou odjezd do bohémského ráje – do Paříže. Stačí jen sehnat peníze a všechno bude zase tak krásně dobrodružné a tvůrčí. Tentokrát se Ivan setká s tvrdou realitou. Sehnat peníze není snadné. Cesta vede Ivana až do poválečné Vídně a potom zase zpět přes hranice, do světa budování komunistické společnosti, podezírání a hledání způsobu jak přežít. Konec příběhu nebudu vyprávět. Film 3 sezony v pekle je potřeba vidět a trochu si užít bohémského života i reality života v prvních letech komunistického státu.
Tvůrci filmu si dali záležet na zachycení dobové atmosféry a vyznění jednotlivých scén. Především prostor bytu, kde Ivan s Janou zažívá milostné hrátky i hádky, se postupně mění z bohémsky vybaveného bytu mladé ženy v prázdné pokoje. Stejně tak prochází změnou byt, kde Ivan bydlel se svým tatínkem a kde ho navštíví před plánovanou cestou do Paříže. Změny společenské se v podstatě symbolicky odráží v omezení prostoru, v pohledu do prázdných pokojů a neustálého stěhování někoho někam.
I když se film natáčel ve 48 lokacích a hrálo v něm 1200 komparsistů působí film spíš komorně. Práce s kamerou je výborná a snímání jednotlivých scén i volba tempa dodává filmu přesně vyvážené kombinace napětí a klidu. Divák je do jednotlivých scén vlastně vtažen. Tempo se zpomalí až v samém závěru příběhu. Zdlouhavé mi připadaly scény z vyšetřovací vazby a čekání Jany v prázdném bytě. Tady jsem očekávala nějakou změnu a nedočkala jsem se. Možná to byl umělecký záměr, ale ten mi nezapadal do svižného tempa v první třetině filmu ani k samotné hrdince. Jako by se spolu s komplikacemi v příběhu zpomalovalo i tempo filmu. Naštěstí přitahuje diváka samotný příběh hlavního hrdiny. Ten na sebe soustředí v každé situaci pozornost a všechno kolem něj je součást světa, který mladého básníka láká, provokuje, inspiruje a v podstatě i ničí. Nemusíme s myšlenkami hrdiny souhlasit, nemusíme ho milovat, obdivovat ani ho nemusíme chápat. Získává si však postupně naše sympatie a nakonec mu držíme palce.
Režisér Tomáš Mašín obsadil do hlavní role Kryštofa Hádka, který se proslavil rolí mladého letce ve filmu Tmavomodrý svět. A režisér vsadil na dobrou kartu. Kryštof Hádek si roli opravdu užil, hraje s chutí a se zaujetím , které přesně role potřebuje. Kombinace rebela a citlivé básnické duše prostě Hádkovi sedla a opět se ukázalo, že by si zasloužil kvalitní role ve filmu i televizních inscenacích. Škoda jeho talentu pro filmy typu jednoduchých Bobulí.
Hlavní ženskou roli Jany hraje polská herečka Karolina Gruszka, která dokázala, že je pěkná ženská a také výborná herečka. Škoda, že se ve scénáři nepodařilo pro postavu Jany najít více akčních scén a v závěru filmu se její postav musela spokojit se zapalováním svíček a s pasivním čekáním. Možná by pak lépe vyzněla i scéna s Ivanovým tatínkem, kterého hraje Martin Huba. Postava otce má sice ve filmu jen několik scén, ale všechny jsou velmi dobře napsané a výborně zahrané. Martin Huba dokázal dát své postavě věrohodnost a lidský rozměr. Je to člověk, který už hodně prožil a snaží se s lidskou důstojností přežít nastupující režim. V dalších rolích uvidí diváci polského herce Tomase Tyndyka jako Ivanova přítele Hanese, slovenského herce Luboše Koseného v roli Karla a herce Jana Krause v roli Ivanova básnického učitele. Ve filmu si zahrál i zpěvák Matěj Ruppert, který si svou malou roli překupníka střihnul s nadhledem.
Scénář Tomáše Mašína vychází z námětu Lubomíra Drozda a volně adaptuje knihu Egona Bondyho Prvních deset let. Knihu jsem nečetla a asi ani číst nebudu. Dokážu si představit bohémské a revoltující sešlosti, kde se míchá realita s fantazií a bláhovými představami o ideální společnosti. Byly a budou v každé době. Proto není podstatné, jak dalece film vycházel a předlohy a jak dalece dokázal vystihnout určité společenské období.
Každý dobrý film by měl mít vlastní poetiku a to 3 sezony v pekle mají. Nepodařilo se sice udržet svižné tempo po celou dobu trvání filmu, ale dá se to dá vydržet. Kdo má rád herce Kryštofa Hádka, ten si ho užije. Škoda jen, že režisér Tomáš Mašín nedokázal odolat své profesi a upřednostnil vizuální stránku filmu. Film zaujme, možná vzbudí různorodé reakce. Někomu možná bude chybět nějaká velká myšlenka. Mě tedy nechyběla.
Scházelo mi však víc humoru. Citovat básničky nestačí a revolta není jen pití a kouření. Ivan Heinz nemusel být jen poeta a snílek, ale s trochou nadsázky mu mohl scénář nabídnout víc humorných scén a hlášek. Tak třeba někdy jindy. Film 3 sezóny v pekle jako filmový debut Tomáše Mašína není špatný.
Nejnovější komentáře