3Bobule - VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ LETNÍ KOMEDIE Z PROSTŘEDÍ PROSLUNĚNÝCH MORAVSKÝCH VINIC.

TEREZA RAMBA

Když se v roce 2008 točil prv­ní film, napadlo by vás, že bude mít dvě pokra­čo­vá­ní?

Rozhodně ne a mám vel­kou radost, kam se to celé posu­nu­lo.

Co je na fil­mo­vých Bobulích to láka­vé, co vede divá­ky k tomu, že chtě­jí osu­dy vašich hrdi­nů dál sle­do­vat?

Myslím, že spe­ci­ál­ně 3Bobule jsou díky skvě­lé­mu scé­ná­ři výji­meč­né svou oprav­do­vos­tí. Taky je to asi něja­ká leh­kost, roman­ti­ka a krá­sa Moravy.

Jsou tře­tím fil­mem osu­dy vašich postav napl­ně­né, nebo je pro­stor pro dal­ší pokra­čo­vá­ní?

Kruh už se asi uza­vřel, ale nikdy neří­kej nikdy. (smích)

Čím je vám vaše role blíz­ká? Co se svou posta­vou máte spo­leč­né­ho a v čem se nao­pak liší­te?

Myslím, že jako kaž­dá žena toho taky hod­ně zvlád­nu. Moje posta­va je nesku­teč­ně schop­ná a sta­teč­ná. Zvládá táh­nout vinař­ství, děti i man­že­la. Ty pro­blémy s man­že­lem já naštěs­tí řešit nemu­sím. (smích)

Provedla vaše fil­mo­vá posta­va něco, co bys­te v živo­tě neu­dě­la­la?

Vždycky mám ten­den­ce za své posta­vy bojo­vat a mys­lím, že ne. Je spra­ved­li­vá,

nevi­dí svět čer­no­bí­le, umí odpouš­tět a řídí se intu­i­cí a to je pod­le mě jedi­ná mož­ná ces­ta.

Měla jste ohled­ně své posta­vy něja­ký nápad či námět, kte­rý se dostal až do scé­ná­ře?

Že by tře­ba moh­la být v posled­ní fázi těho­ten­ství. (smích)

Jste vinař­ka?

Vůbec ne, posled­ní roky alko­hol v pod­sta­tě nepi­ju. Ale dob­ré víno je umě­ní, to je prav­da.

Lákal by vás život na ven­ko­vě na vini­ci, nebo jste měst­ský člo­věk?

Jsem kom­bi­na­ce obo­jí­ho. Ale straš­ně bych si k praž­ské­mu bytu přá­la ješ­tě něja­ké úto­čiš­tě

v pří­ro­dě, snad to časem při­jde. Jakému povo­lá­ní bys­te se věno­va­la, kdy­bys­te neby­la hereč­kou?

Asi bych děla­la v soci­ál­ních služ­bách, s dět­mi, měla kavár­nu nebo kino.

Která scé­na pro vás byla na natá­če­ní nej­ná­roč­něj­ší? Vyžadovalo něco spe­ci­ál­ní pří­pra­vu?

Čtyřicetistupňová ved­ra na vini­cích neby­la vzhle­dem k Slunci v bříš­ku úpl­ně ide­ál­ní, ale nako­nec jsme v poho­dě zvlád­li všech­no.

Jak při­stu­pu­je­te k milost­ným scé­nám? Jste z nich ner­vóz­ní, či je bere­te jako sou­část herec­ké pro­fe­se?

Dávno ne. Beru to jako nut­nou sou­část své pro­fe­se. Ale už hod­ně dlou­ho jsem žád­nou nároč­nou milost­nou scé­nu nemě­la.

A vždyc­ky si říkám, kdo se může za pení­ze

v prá­ci bez obav pusin­ko­vat s kole­gy? (smích) Ne, dělám si legra­ci, vět­ši­nou je to spíš nepří­jem­né, nut­né zlo, ale k herec­tví to pat­ří.

Kdo byl na pla­ce Bobulí nej­vět­ší smí­šek, se kte­rým byla radost natá­čet?

Určitě pan Táborský, on je pros­tě lás­ka.

V novém fil­mu se obje­ví i nové tvá­ře. Jak nováč­ko­vé zapad­li do par­ty, kte­rá jde s tvůr­ci od prv­ní­ho fil­mu?

Perfektně. Jako kdy­by tam s námi byli od začát­ku. Braňo Deák je nesku­teč­ný gentle­man a Lumíra Přichystalová borec do nepo­ho­dy.

Natáčení pro­bí­ha­lo pře­váž­ně v létě. Byly to pro vás prázd­ni­ny, nebo jste si po něm muse­la vzít ješ­tě dovo­le­nou a odpo­či­nout si?

Já už jsem po Bobulích jen dopi­so­va­la DobroDruhům a rodi­la. Ale to byl v pod­sta­tě odpo­či­nek. Myslím samo­zřej­mě kni­hu. (smích)

Kniha DobroDruhům s vaši­mi fot­ka­mi

z cest, ale i s ilu­stra­ce­mi sest­ry Sáry

vyjde na kon­ci úno­ra. Pro koho je urče­na?

DobroDruhům je kníž­ka pro ty, kdo rádi ces­tu­jí zpo­ce­ní a s krosna­mi na zádech, ale i pro ty, kte­ří radě­ji sedí zachumla­ní doma s čajem

a ces­tu­jí prs­tem po mapě. Miluju ces­to­vá­ní pro to dive­ní se na cestách. Myslím,

že DobroDruh je kaž­dý dob­rý druh, kte­rý se rád nechá­vá pře­kva­po­vat a uná­šet. A je to i kro­ni­ka lás­ky. Protože ces­to­vá­ní lás­ka je.

---